2. kapitola

8. března 2008 v 10:00 | Já=) |  My broken world
Další kapitolka! Určo čtěte! X-)

Probudil jsem se na Frankovi. Byl už dávno vzhůru, ale nehýbal se, aby mne neprobudil. Teď na mě upíral ty své hluboké oči, které mě ničili ze všeho nejvíc.
"Ahoj" nic lepšího mě v tuhle chvíli ani nenapadlo.
"Čau" odpověděl Frankie. "Konečně seš vzhůru. Ležim tady nehybně už asi půl hodiny..."
"Taks mě měl někam odstrčit nebo tak něco.."
"Ne, líbí se mi tě pozorovat když spíš." uchichtl se. "Vypadáš legračně!"
"no dík." uškíbl jsem se a pomalu se narovnával. Všechno mě bolelo. Hlavně záda. Jako matrace teda rozhodně nefungoval.
"Udělám snídani" nabídl se a já přikývl.
Sotva odešel, pokoušel jsem se nějakým způsobem protáhnout, ale moje tělo bylo po dnešní noci tak polámané, že jsem raději toporně odpochodoval pomoci Frankiemu. Pořád se moje myšlenky nemohly vzpamatovat ze včerejška.
"Frankie?" oslovil jsem ho. "Opravdu promiň nechci ti ubližovat a moc toho lituju."
"Já vím..." odpověděl. "Užs mi to říkal. Ale ubližuješ i sám sobě. Myslím, že nemáš zrovna dobrý pocit. Chudáčku..."
Byly 2 věci, které jsem nenáviděl: Když se mi někdo pletl do věcí a když mě někdo litoval.
"Nech toho!" obořil jsem se.
"Čeho?" Divil se. "Gee, dyť mám pravdu. Seš děsnej chudák. Takovýhle svědomí jako máš ty by nechtěl mít snad nikdo."
Pak mě to zase chytlo. Zase jsem mu dal ránu a připravoval se na další. Frankie byl ale rychlejší, popadl tlustou kuchařku a praštil mě s ní po hlavě. Dobře udělal. Moje zlá maličkost se skácela k zemi.
Probudil jsem se v posteli. 'Uh, konečně něco pohodlnýho' usmál jsem se. Pak mě ale radost rychle přešla, protože si můj chorý mozek uvědomil, co se dělo asi....před hodinou. Ano, hodinky skutečně ukazovaly devátou a já začal přemýšlet, jak se dostat ze své nemoci. Už mockrát jsem uvažoval o psychatrovi, ale nikdy se mi tam moc nechtělo. 'jsou to cvoci' myslel jsem si. Ale teď když se to pořád zhoršovalo, automaticky jsem se rozhodl nějakého toho cvoka navštívit.
Frankiemu zatím nebudu nic říkat. Bude to takový překvapení, až zjistí,k že ho nebiju. 'A pak -Gee a Frankie-žili šťastně až dosmrti.' Koutky se mi zvedly nahoru. 'Je to všechno taková pohádka. A dobře to skončí.' Psychyatr mi naordinoval prášky a řekl, že na alkohol už nesmím ani sáhnout, jinak to bude ještě horší.
Po příchodu domů jsem s hlasitým a veselým 'ahoj' vrazil do místnosti. Jenže tam bylo jedno nemilé překvapení. V křesle seděl Frankie a naproti němu byla jeho máma, která mě nepřestávala provrtávat pohledem. Nikdy mě neměla moc ráda. No, kdo by si přál, aby byl jeho syn teplej. Ale když už mě konečně začala uznávat jako Frankieho přítele, dlouho to nevydrželo, protože se dozvěděla o tom mlácení.
"No nic, já půjdu. Pa Frankie." řekla a prošla kolem mě. Zůstal jsem stát ve dveřích a civět na Franka.
"Musel jsem jí to říct." oznámil mi klidně. "Nemůžu takhle dál. Půjdu pryč." To byla naprostá podpásovka.
" Ale Frankie!" začal jsem a spolkl jeden prášek. "Vidíš co to je? To je od psychyatra! Dneska jsem tam byl a beru prášky! Už tě nebudu mlátit!" odmlčel jsem se. "Přísaháám!!!" z očí mi začali téct slzy. Představa, jak si Frank balí kufry byla naprosto příšerná. Sedl jsem si k němu a objal ho.
"Frankie! To ne, to nesmíš. Zabil bych se!" Teď už bulel stejně jak já.
"Vždyť ty nesnášíš psychyatry!"
"Jo, maj ty děsný injekce. A jsou to cvoci."
"Píchali to tam do tebe?" zeptal se Frank.
"Jo - ale pro tebe jsem to udělal rád." Nelhal jsem. Opravdu to byly děsný muka. Ten cvok si usmyslel, že ze mě udělá jehelníček. Ble!
"Gee, když mi slíbíš, že už to neuděláš, tak ti dám šanci!"
Po těchto slovech jsem byl šťastný. Začali jsme se líbat a já byl rád, že mi Frankie zůstane. Už ho opravdu nikdy nezmlátim a klidně, ať si ze mě udělaji maxi jehelníček, mě je to jedno. Klidně bych se nechal tetovat, hlavně abych neztratil svou jedinou velkou lásku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laivine Laivine | Web | 8. března 2008 v 10:52 | Reagovat

hezký...na blití, ale hezký

(máš štěstí, že si nepamatuju, co se mi zdálo.)

2 Anique Anique | Web | 8. března 2008 v 14:24 | Reagovat

ten jehelníček je super:D

3 NiKkusha NiKkusha | Web | 23. března 2008 v 14:47 | Reagovat

supeer:P

4 MCRfansKikusQha MCRfansKikusQha | E-mail | 4. srpna 2008 v 17:40 | Reagovat

krasaa. faakt..  ja uz nevem co povedat :)) :D..

5 Lulusha Lulusha | Web | 12. srpna 2008 v 12:23 | Reagovat

ah ah ah..krásné ..iďem dál..muháá mi se to tak líbí!

6 fallen angel fallen angel | 19. října 2008 v 19:27 | Reagovat

pěkný......moooooooooooooc

7 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 22. března 2009 v 11:53 | Reagovat

Krásné:-) z představy jehelníčku a Gerarda sejmutýho kuchařkou mám výgeb jako prase XD

8 Paci Paci | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:36 | Reagovat

Good článek, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko....:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama