close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2008

Gee na netu :)

9. března 2008 v 18:11 Jednorázovky - others
Tahle povídka je taková hodně krátká. sem neměla co dělat X-)

3. kapitola

9. března 2008 v 18:10 | Já=) |  My broken world
Byl jsem šťastný. Už nikdy se to nebude opakovat. Frankie se teď nemusel bát cokoliv říct a mohli jsme se bavit úplně o všem. Moje nálada byla pořád dobrá a po těch všech temných dnech nad námi opět vyšlo slunce. Jednoho dne zazvonil zvonek. Ve dveřích stála Frankieho máma a byla překvapená, že jsem jí otevřel já. Doslova na mě zírala s otevřenou pusou a nebyla schopna slova.
"brý den" slušně jsem pozdravil a natáhl koutky úst do velmi širokého úsměvu.
"Fraaaankiiie?!!!?!" zakřičela místo odpovědi do místnosti, odstrčila mne a hnala si to nahoru po schodech. Byli tam spolu dobrou hodinu. Četl jsem si a čekal, co se bude dít. Konečně paní Iero odpochodovala z našeho domu a zuřivě za sebou třískla dveřmi. Zanedlouho sešel dolů i Frank, který momentálně připomínal mrtvolu. Byl celý bílý a vykulený.
"Co se stalo?" zeptal jsem se.
"matka....." jednotóně odpovídal Frank. "Dost mě seřvala...že si kazim život a tak..."
"Vždyť je už všechno v pohodě, ne?"
"To sem jí taky řikal, ale nechce to slyšet a myslí si, že to začne znova. Prej jestli to neskončim tak to řekne tátovi." vypadal opravdu divně a já se začal chechtat. "hej! To není k smíchu!" obořil se na mne, pak to ale pochopil a začal se také smát. Věděli jsme, že nás nic nerozdělí. Ani rodiče ani nic jinýho.
Frankova máma sem chodila každý den. Zazvonila, já jí se širokým úsměvem na tváři otevřel, a když mě spatřila, zase odpochodovala pryč. Vlastně se jenom pokaždé chtěla ujistit, že si to Frankie nerozmyslel. Bavilo mě to. Koukat vždy jak je naštvaná. Já vím, že to asi není správný, ale měli byste vidět ten její výraz...
Jednoho dne jsme dostali pozvánku na oslavu narozenin. Byly Mikeyho, takže jsme tam opravdu museli jít a já slíbil, že budu pít jen nealko. Také jsem to dodržel a hrdě si vychutnával pomerančový džus a minerálky. Všude se pilo, bylo veselo a večírek se dostal do plného proudu. Bylo to pro mne hodně těžké, ale nebyl jsem na to sám, protože Frankie kvůli mně taky nepil. Říkal, že to pak bude jednodušší a nechce abych se cítil mimo. Nejradši bych ho pozlatil. V pořádku jsme dorazili domů a já byl skutečně hrdý. Frank odemknul domovní dveře. Jenže nás čekal hodně velký šok. V baráku byl neskutečný bordel, všude se válely papíry, převrácený nábytek a rozbité věci. Byli tu zloději a odnesli všechno. I naše společné fotky a památky. Skleničky po babičce. Všechny mé cennosti a věci, na kterých mi záleželo...
"To...to snad nemůže být pravda!"
"je..." řekl Frankie a začal se smutně prohrabávat papírama.
"jak můžeš bejt tak v klidu?!" vybuchl jsem "Zmizelo všechno Je to tu rozflákaný a zničený!"
Frankie cosi zamumlal a odpochodoval se podívat, jaké škody jsou v horním patře. Mě to teda na rozdíl o Franka dost vzalo. Bezmyšlenkovitě jsem otevžel kuchyňskou skříňku a vytáhl vodku. Mezitím se ale vrátil a viděl mě, jak to do sebe leju.
"Gerarde!!! Neeeee!!!" křičel na mě. Já se otočil a probodl ho skleněným pohledem, jaký znal již z dřívějších dob. "Nedělej to! Nech toho! Polož to!"
"nebudeš mi tu rozkazovat!" řekl jsem a napřáhl se. Zase jsem ho mlátil. Muselo to být pro něj strašné. Tekla krev a byly slyšet jen bolestné výkřiky rozléhající se v tichu noci. Doktor přeci říkal, že stačí kapička alkoholu a bude to ještě horší než předtím. Já vypil celou láhev. Když mě ten amok přešel, podíval jsem se na to nehybné krvavé tělo a začal plakat. Co jsem to sakra udělal? Z očí se mi řinuly bolestivé slzy a já si uvědomil, že Frank potřebuje pomoc. Telefon tu nebyl.
"Kurva!" zaklel jsem a myslel, že ty grázly co ho odnesli snad zabiju. Po nedlouhém rozmýšlení se můj stín odrážel ve světle lamp na tmavé ulici a běžel pryč, do centra, k telefoní budce. Zavolal jsem záchranku, nadiktoval jim naší adresu a vysvětlil situaci. Také jsem poslal domů někoho na úklid. Ten se určitě bude hodit. Pak mě nohy nesly pryč od toho všeho, na kraj ulice i města. Asi po hodině běhu jsem se psychycky zhroutil a zůstal ležet v lese na trávě. Byl jsem v kómatu a probudil se až časně z rána...

2. kapitola

8. března 2008 v 10:00 | Já=) |  My broken world
Další kapitolka! Určo čtěte! X-)

kapitola III

7. března 2008 v 23:10 | Já=) |  My feelings
Tak je tu další pokráčko=)

Řeznictví

5. března 2008 v 22:20 Brutální stories
Tohle je nechutný. Chudák Gee. Vůbec to ani sna d nečtěte. Jinak nápad s tim řeznictvím byl Kiki.
"Právě sem dostal super nápad na novej klip! Mikey i Rey mi to už odsouhlasili, je nás většina, takže du do řeznictví.... Ne, nezbláznil jsem se, že jdu kvůli klipu do řeznictví....Mami sem naprosto OK!....ne, nemusíš...já jen abys pak vyřídila Mikeymu, až se u tebe objeví, ať tam nechodí že to stíhám!....jo, jasně! Dík mami!" Gerard položil telefon a zhluboka si povzdechl. Prý potřebuje psychyatra! Pche! Hodil na sebe nějaké oblečení a vydal se na cestu. Ten klip je o upírech, takže si de vyzvednout nějaký prasečí orgány. Budou dělat, že jsou lidský a nový trhák je na světě! Jen to chce ještě domyslet pár nepřesností...
konečně přicházel k obchodu. Jenže ho čekalo nemilé překvapení. "Přece jsem se netrmácel přes půl města jen kvůli tomu, abych si přečet tuhle ceduli!" Na dveřích byl přilepen papír s nápisem 'Výroba nového zboží' Gerard se tedy rozhodl, že půjde zadním vchodem a ty orgány si vezme sám. Nikdo nic nepozná a pak je třeba někdy vrátí. Mikey by se mu smál kdyby přišel s prázdnou. Když tam totiž chtěl jít sám, Gee škodolibě argumenoval "Ale Mi, tohle není práce pro malý chlapečky! Mohlo by se ti udělat špatně..." Takže si asi dovedl představit, jak by se mu posmíval teď. Pomalu přicházel k zadnímu vchodu. Vrátka od plotu byla sice zavřená, ale to představovalo snad ten nejmenší problém. Hbitě je přelezl a vklouzl do zahrady. Netrvalo dlouho a našel nezamčený vchod, tak vzal okamžitě za kliku a vstoupil.
Ocitl se v nějaké místnosti, kde visely bílé pláště a zásěry. Usoudil, že je zde asi správně a pokoušel se odhadnout jakým vchodem se dostane ke svému krvavému cíli. Po chvíli byl v nějaké dlouhé studené chodbě, kde se mu vůbec nelíbilo, protože vypadala jako nemocniční. A to znamená ty nechutné dlouhé a špičaté jehly. Při tom pomyšlení se otřásl hrůzou. Jak moc je nenáviděl....Na konci té děsivé chodby byly tlusté dveře a na nich nápis 'nepovolaným vstup zakázán' "To bude určitě vono!" zajásal Gee a bez rozmyšlení vstoupil dovnitř. Vypadalo to tam jako na obrovské pouti. Všude byl hluk a všelijaké přístroje podobné atrakcím. Až na to že zvuky vydávali chudáci prasata a atrakce byly smrtelné. Jedno prase se už nevešlo do ohrádky, otevřela se tedy závora, aby mohlo projít. Ze získaného prostoru se ale moc dlouho neradovalo, protože dostalo elektrickou ránu, jejíž příčinou se svalilo na jezdící pás a putovalo do jakéhosi sekáčku. Následně bylo rozmašírováno na padrť a jeho zbytky putovali dále.
Gerard se procházel sálem a hledal něco vhodného pro svůj klip. Orgánů tam rozhodně nebylo málo, takže měl z čeho vybírat. Najednou ale uviděl krásné krvavé srdce na druhé straně místnosti. "To musím mít'" řekl. "Tohle a žádné jiné!" Dal se skoro do běhu, jakoby se bál, že mu ho někdo ukradne. Byl mu blíž a blíž. Před očima se mu odehrávaly krásné scény svého budoucího díla, že nekoukal kam šlape a zakopl o nějaký bordel. Snad játra nebo žaludek to mohl být. Každopádně to klouzalo. Gerard se svalil na nějakou vyvýšenou zem, která se s ním bohužel dala do pohybu. Jel hlavou napřed a absolutně netušil, co se s ním děje. Nakonec se pootočil a spatřil něco strašného. Řítil se přímo pod velké nože, které nebezpečně sekali do vzduchu nad pásem. Okamžitě se začal zvedat. Jenže to ale trochu nestihl a jedna břitva mu usekla půl ruky. Zakřičel ostrou bolestí, ale z posledních sil začal běžet proti směru a vyskočil z pásu. Jenže dopadl na něco mnohem horšího. Teď ho to vezlo nahoru, výš a výš ke stropu. Zkoušel přemýšlet, co má dělat, avšak byl až moc vyšokovaný, než aby v hlavě utvořil jedinou smyslnou větu. Najednou to skončilo a on padal dolu...
Bylo tam šero. Tma, že se sotva rozkoukal. Až po chvíli si uvědomil, kde je. Byl ve velkém "trychtýři" spolu s nějakými částmi prasat. Do zadku ho tlačila kost a tou rukou, která mu zbyla si z hlavy sundal prasečí kůži. Zhluboka si oddechl. Dostal se do odpadu a zřejmě ho odvezou na skládku, tudíž vše dobře dopadne a navíc si jako bonus odveze nový nápad a zážitek. Jenže se neradoval moc dlouho, jelikož zjistil, že s odpadem se dost spletl. Dalo se totiž všechno do pohybu a než si uvědomil, že je to stroj na paštiku, už ho to hnalo do velké tmavé díry spolu s ostatním bordelem. S tím ale také nestrávil příliš času. Brzy se oddělil jako příliš velký kus a přístroj ho vezl do neznáma.
Pocítil nesnesitelnou bolest na obou nohou. Tak pomalou a strašnou! Dělali z něj paštiku. O tom ale teď neměl část ani náladu přemýšlet, protože se soustředil jen na svou příšernou bolest, která ho svazovala jako dva velmi pevné provazy. Pomalu mu to rozjíždělo obě nohy a postupovalo to dál. Ve hluku slyšel (a hlavně cítil) křupání kolen. To bylo asi to poslední, co mohl zaznamenat, protože pak bolestí zemřel a neměl možnost sledovat další kroky při vyrábění paštik...
.
Mikey pořádal velikou oslavu s klukama ze skupiny. Na počest nového klipu. Protože tam nebyl Gee, usoudil, že nejspíš dostal nějaký nový senzační nápad a na chvíli odjel. Ty orgány zatím můžou počkat... Přece jen se ale nakonec po něm šel podívat a namířil si to přímo k řeznictví. Díkybohu bylo otevřeno. Okamžitě se zeptal toho chlápka za pultem, jestli tam Gerard nebyl, ale ten tvrdil, že stoprocentně ne, tak Mikey usoudil, že bude nejlepší nechat bráchovy úlety plavat. Aby neodcházel s prázdnou, koupil jednu větší paštiku. Až vyhládne, tak se bude určitě hodit a Gee se mu nebude posmívat, že má slabý žaludek na řeznictví.
Kluci novou potravinu uvítali, anižby věděli, že to co se chystají jíst je jejich frontman Gerard. Rozbalili paštiku a mazali si jí na chleba. Mikey s Reyem ostatním dvoum členům podrobně líčili nový nápad na klip. Do detailů s těmi orgány, upíry a krví. A všechno bude vypadat tak opravdově a lidsky...
"Je to nechutný" poznamenal Bob
"no, Gerard byl s timhle vždycky takový PRASE!" řekl Frankie a s chutí se zakousl do chleba...

My broken world

5. března 2008 v 21:30 Frerard stories

finished - 4 parts

Gee je alkoholik, který pod vlivem této drogy mlátí svou jedinou lásku, Franka. Jestli se mu podaří zabavit se závislosti a jestli budou žít šťastně až dosmrti, to už budete muset zjistit sami..

Tohle je asi nejhorší věc, co jsem kdy napsala. Má to opravdu směšný konec :D Myslim, že bude lepší, když si radši pujdete přečíst něco jinýho xD

MCR jako Happy tree friends...

5. března 2008 v 21:30 My chemical romance
Myslim, že se to k pár povídkám bude docela hodit...

kapitola II

5. března 2008 v 18:45 | Já=) |  My feelings
Tak jsem si pospíšila a ještě teď napsala druhou kapitolku. Doufám, že nebude moc strašná =)
Frank:
Zrovna jsem hrál na compu 'The world of Warcraft', když někdo začal bušit na dveře. "Kdo mi v tomhle nečase může něco chtít?" pomyslel jsem si a uložil rozehraný level. Po otevření dveří následoval opravdu veliký šok. Byla tam osoba, kterou bych nejmíň čekal - Gerard. Pozval jsem ho dovnitř, velice rád, že ho zase vidím. Teď byl celý zmoklý a tekla z něj voda.
"Ahoj Franku." řekl a plaše se na mě podíval.
Zírali jsme na sebe jak kdybychom se roky neviděli. Můj mozek se vzpamatoval jako první.
"Přinesu ti ručník a suchý oblečení" nabídl jsem. "Dřív než mi tu uděláš rybník."
Gee se převlékal a já zatím šel udělat čaj. 'Kde se tu teď bere?' honilo se mi hlavou. 'Nikdy se neukáže a Teď si to ke mně namíří v takovym slejváku...' Brzy se mi ale myšlenky ustálily 'Vždyť je to fuk, hlavně že je tady.' usoudil jsem a pokládal tác na stůl.
"proč si vlastně přišel?" To bylo snad jediné, co mě teď zajímalo.
"Zabloudil jsem a najednou stojím před tvým domem..." Hm, tak to ať si vykládá někomu jinýmu. Nejsem blb. Přece za tím musí být něco jinýho.
Seděli jsme proti sobě a nikdo nic neříkal. Gerard se na mě pořád tak divně plaše díval, jakoby něco provedl. Tohle ticho už mě začínalo dost štvát.
"Máš hlad?" řekl jsem abych přerušil tu napjatou atmosféru. Gee váhavě přikývl a já se zvedl a odešel do kuchyně udělat toasty.
.
Gerard:
Stál jsem tam a civěl na Franka. Neviděli jsme se takovou dobu... i on na mě bezpřestání zíral. Já si prohlížel každý jeho rys obličeje a vychunával si jeho vůni. On na mě koukal udiveně s mírně pootevřenou pusou, jakobych byl vodník. Což taky odpovídalo situaci.
"Přinesu ti ručník a čistý oblečení než mi tu uděláš rybník." řekl Frankie a odešel. 'On snad umí číst myšlenky' udiveně jsem si pomyslel a usoudil, že se mi to později může hodit...
Chytil jsem cíp Frankovi mikiny, kterou mi podal a zhluboka se nadechl. Ta krásná vůně... Odešel udělat čaj, takže jsem se mohl v klidu a bez následků převléci do jeho oblečení. Na monitoru počítače byla rozehrána má oblíbená hra. 'Vždyť tohle je to CD co jsme s Mikeym nemohli najít!' vzpoměl jsem si jak si Frankie ode mne půjčoval 'World of warcraft'. Úplně na to za tu dlouhou dobu zapomněl a já si koupil nový. Uvelebil jsem se na sedačce a čekal na Franka. V duchu se mi odehrávaly dialogy, které nejspíš budou realitou, až zjistí, že ho miluju.
"Proč si vlastně přišel?" zeptal se Frankie a pokládal dva horké čaje na stůl. Má odpověď byla pravdivá, ale vypadal jakoby mi nevěřil. Mé oči na něj koukali a já si přál, aby opravdu uměl číst myšlenky. Vždyť už mu to muselo být jasné! Odhodlal jsem se mu to říct, ale nic ze mě nevypadlo. Asi ještě nebyla ta správná chvíle. Frank vždy říkal, že je strašně těžké říct holce, že ji milujete, ale co teprve, když to chcete říct heterosexuálnímu klukovi?! Konečně se chystal něco povědět. 'Snad slyšel mé myšlenky! Snad tohle utrpení skončí!' Přál jsem si ze všech sil.
"Máš hlad?" vypadlo z něj a já měl pocit, že si začnu rvát vlasy. Místo nějakého násilí jsem ale radši přikývl. Aspoň budu mít čas si srovnat myšlenky.
"Gerarde seš srab!" znovu jsem zašeptal a dál chodil po pokoji. Z rohu psacího stolu na mě koukala stará fotka mě a Frankieho. Proč všechno nemůže být jak dřív? Frank se brzy vrátil a společně jsme jedli.
"Já už to dál nemůžu vydržet!" vykřikl jsem a on se na mě udiveně podíval.
"Co se děje?" nechápal.
"Je to tak těžký říct. Nemůžu takhle dál. Ničí mě to!" to podstatné avšak stále zůstávalo uvnitř. Nedokážu to.
Frankie si ke mě přisedl a zlehka uchopil mou levou ruku.
"Gee, pověz mi to. Pomůžu ti." zašeptal.
'Proboha to ne, ať se mě nedotýká! Myslí to dobře a nemůže vědět jak moc mě rajcuje...' Jako naschvál mě musel obejmout.
"Vždy budeme kamarádi. V dobrém i zlém. Mě můžeš věřit a víš to."
To už jsem nevydržel a musel se jít rychle uspokojit na záchod. 'Gerarde můžeš si za to sám!' říkal mi hlas v mé hlavě a já si rychle rozepínal pásek u kalhot. Konečně v klidu. Začal jsem si ho honit a z koutků úst mi mezi steny párkrát zaznělo i Frankovo jméno. Netrvalo dlouho, než jsem se udělal. Po celém těle se mi rozlila nádherná slast a rukama jsem se musel chytit stěny. V hlavě mi stále hrálo jeho jméno a smíchané pocity. Když to přešlo, Udýchaně jsem si znova nandal kalhoty a chtěl vyjít ven, jenže jsem celým tělem narazil přímo do Frankieho...

Loga MCR=)

5. března 2008 v 17:10 My chemical romance
Co dodat =)

My broken world - 1. kapitola

5. března 2008 v 17:05 My broken world
Měl jsem ho rád. Opravdu tak moc, jak jsem to jen dokázal. Byl pro mě úplně vším. Nadějí, životem! Nikdo mi to ale nevěřil. Lidé mu říkali, ať ode mne odejde, že mu ničím celý život, který takhle brzy skončí kulkou do hlavy z jeho vlastní ruky. Vždy, když jsem přemýšlel o Frankově sebevraždě, slzy mi tekly proudem. "Já ho nechci ničit!" Ano, opravdu jsem mu velice ubližoval. Bil jsem ho. I přes to, co mi říkal zdravý rozum. On mě ale taky moc miloval. Až příliš na to, aby ode mne dokázal odejít...
Jednoho dne jsem přišel domů. Kluci do mě pocestě nalili panáka, nevěděli, že i ta půl deci může mít takové následky. Byl jsem totiž nemocný. Psychycky a alkohol k tomu ještě dopomáhal. Vždy když mě sebemenší věc rozčílila, začal jsem řádit a být velice hnusný na okolí. Pak jsem toho velice litoval, ale už bylo pozdě. Někdy bych si přál vrátit čas... Zavřel jsem za sebou dveře a pověsil si kabát na věšák. Vstoupil jsem do místnosti, ale Frank tam nebyl. Pak se to ve mně zase začalo vařit a proti mé vůli mě ovládl vztek.
"Franku kde si?!" nikdo neodpovídal. "Heeeej kde si??!"
Na schodech byli slyšet kroky jeho bot, jak scházel dolů.
"Jé, ahoj Gerarde!" vesele nahodil a chystal se mě políbit na tvář. Jakmile však spatřil můj výraz v očích, začal se strachem couvat a tvářil se jak při popravě. "co-co se ti stalo? Co ti vadí teď? Všechno se napraví...bude to OK." opravdu se snažil.
"Já přijdu domu a ty si tvrdneš někde nahoře a ani mě nepřijdeš přivítat?!" vyštěkl jsem.
"Pro-promiň." Polekaně koktal. "Spal jsem..."
"Spí se ve dne ne v noci!!!"
"Já vím. Gee prosím, nezlob se. Prosííím!" z jeho hlasu bylo poznat, jak moc se mě bojí.
Já jsem už nic neříkal a místo toho ho prudce uhodil do tváře. Vyjekl bolestí a začal plakat. Pokoušel se utéci ven, ale já byl rychlejší. Popadl jsem ho a dal mu ránu do nosu tvrdou pěstí. Upadl. Ještě než stačil vstát, byl jsem u něj a kopal ho. Pořád a pořád... Najednou se nehýbal a já měl pocit, jakobych se probudil ze špatného snu. Podíval jsem se pod sebe na to bezmocné tělo a začaly mi téct po tvářích slzy. "Gerarde ty kreténe! Cos to kurva zase udělal!" křičel jsem. Bylo mi ze sebe opravdu špatně a moje tělo se znechuceně sesunulo vedle Frankieho. Brečel jsem asi deset minut, než mě to dočista přešlo a všechno se ve mně uklidnilo. Opatrně jsem podepřel Franka a posadil ho se slzami v očích na pohovku. "Promiň. Je mi to tak moc líto!..."
Frankie se probouzel k životu. Z nosu mu tekla červená a měl veliký monokl pod okem. Přisedl jsem si k němu a začal mu kapesníkem utírat krev, která se nyní promíchala s mými slzami.
"Panebože!" Zděsil jsem se. "Já...Já debil! Co ti to udělal?! Až mě to znova popadne, radši mě zabij než abych ti takhle ubližoval!"
"Gee, to je už dobrý." utěšoval mě a utíral mi slzy. "Já tě miluju, jak bych tě pak mohl zabít?"
"Já tě taky miluju." odpověděl jsem "A je mi ze sebe tak špatně..!"
"Ty za to nemůžeš" stále mě konejšil. "To ta nemoc"
"Hm, nemoc... ale někdy si říkám, že by pro ás oba bylo lepší, kdybych se ani nenarodil..." se slzami v očích jsem nahlas přemýšlel a dlouze si prohlížel Frankův zubožený obličej.
"Tohle nikdy neříkej! Si ten nejúžasnější člověk na světě i přes to všechno co děláš!"
"Ale já ti tak moc ubližuju...Nechci!"
"Já vím" zašeptal a vlepil mi na tvář krvavý polibek.
Objímali jsme se tam snad tři hodiny. Nechtěli jsme se pustit, jakoby se báli, že jeden druhého ztratíme. Nakonec mi Frankie usnul v náručí a já brzy na to spal také.




Kapitola I

5. března 2008 v 15:50 | Já=) |  My feelings
Takže je na světě 1 Freradovská povídka tohoto blogu. Zatim je to docela nudný, prostě začátek, ale časem to bude určo o dost záživnější =)
Gerard:
Zanali jsme se už na střední škole. Frank byl uzavřený a tichý, stejně jako já. Nerad na sebe poutal pozornost a seděl prý v poslední lavici. Nebyli jsme spolužáci, ale přesto se z nás brzy stali nejlepší přátelé. Často jsme se po vyučování scházeli a řešili hudbu, filmy...prostě jako normální puberťáci. Byli jsme vždy spolu a pomáhali si ve všech situacích. Ano, to já ho utěšoval když stál na mostě. Nemyslete si, že se chtěl zasebevraždit, to on by nikdy neudělal, protože miloval život více než kdokoliv jiný. Zkrátka si jen potřeboval srovnat myšlenky a myslím, že kdybych tam nebyl, tak zničí život nejen sobě... Jenže potom ho začaly zajímat hlavně holky a kupoval si porno časáky. To mě opravdu moc nebralo a ani jsem netušil proč. Poznal jsem to až když se mi začal Frankie líbit. Nemohl jsem s ním vydržet v jedné místnosti, abych na něj nemyslel jiným způsobem než se na kamarády sluší. Nemohl jsem se podívat do těch jeho krásných hlubokých očí. Vídali jsme se tedy už jen zřídka a já byl nejraději zavřený doma s kytarou nebo si kreslil. Docházely mi výmluvy a tak jsem věděl, že to takhle dlouho nevydržím...
.
Frank:
Byli jsme kámoši už od mala. Gerard na mě nikdy nedal dopustit. Byl jako můj velkej brácha. Dělali jsme spolu úplně všechno a neměli před sebou žádná tajemství. Když jsem měl nějaký velký problémy, vždycky jsem hned věděl za kým jít...Najednou se ale mezi námi něco stalo. Gee se choval strašně divně a už se se mnou nechtěl vídat tak často. Vždycky musel jet buď k babičce nebo měl něco jinýho na práci. Když jsme se přeci jen viděli, přešlapoval z místa na místo a při mém pohledu plaše klopil oči. Opravdu jsem netušil, co za tím může být. Spoustu času mi zabralo přemýšlení o něm a dělal mi čímdál větší starosti...
.
Gerard:
Jednoho dne jsem najednou cítil, že už to dál nevydržím. Často mi po tvářích nezastavitelně tekly slzy a propadal jsem velkým depresím. Jedno podzimní odpoledne jsem vyšel ven a chodil pořád dál, kam mě nohy nesly, na kraj ulice, pak přes celou čtvrť...Nechtěl jsem utéci, jen se mi v hlavě honila spousta nerozčesaných myšlenek a nejasností. Z přemýšlení mě ale vytrhl prudký déšť. Polekaně jsem vzhlédl a jméno ulice mi nic neříkalo. Zabloudil jsem...Vyděšeně jsem chodil čtvrtí a koukal na jména ulic, doufajíc že mi některé jméno cosi připomene. Ostrý déšť mě bodal do tváří a mikina mi celá nasákla vodou. Moc jsem si přál ať narazím na ulici nějakého mého známého. Netrvalo dlouho a přání se mi splnilo. Ovšem ne tak, jak jsem si ho představoval. Koukám na ten domek, který pro mě dříve představoval spásu, nyní mi však připadal spíše jak horoucí peklo. Ano, Frankův dům. Nezbylo mi nic jiného než zabušit na dveře. Když mi konečně otevřel, na jeho tváři byl obrovský úsměv a vypadalo to, že mě opravdu rád vidí. "Pojď rychle dál!" pobídl mě a já vešel do krásné útulné místnosti.

My feelings

4. března 2008 v 21:50 Frerard stories

finished - 17 parts

-Je to příběh o lásce (jak jinak), a hlavně taky žárlivosti. Gee má šílenou matku, která nedokáže přenést přes srdce, že je její syn gay.

Moje úplně první povídka, žádnej zázrak.

Temná restaurace

4. března 2008 v 18:59 Brutální stories
Tohle je taková sadistická povídka. Vymyslela jsem jí dneska ve škole a teď jsem jí dopsala. Ale řekla bych, že moc dobrá neni. Taková kravina :-)
Gerard pomalu přicházel ke smluvenému místu a vyhlížel Franka. Přesně teď tady mají sraz. Musejí se na něčem domluvit ohledně nového CD, na kterém by měli co nejrychleji pracovat. Gee si sedl na lavičku a přehrával v hlavě song co vymyslel po cestě. "Už by tu dávno měl být!" rozčiloval se po dlouhém pohledu na hodinky. "Proč vždycky jen on musí mít zpoždění!" Frank ho poslední dobou rozčiloval. Od té doby, co si vzal Jamiu kašlal na skupinu. Avšak měl vždycky super nápady, takže klukům docela dost vadilo, když o spoustu z nic přišli. Gerard si hluboce povzdechl a vytáhl z kapsy mobilní telefon.
"Kde sakra seš?" zařval do sluchátka. "Čekám tu snad celou věčnost!"
"Gee, promiň. Musel jsem jít ještě něco zařídit..."
"A to nemůžeš napsat alespoň SMS?!"
"Fakt sorry, já sem chtěl, ale....zapomněl.." koktal Frank.
"Hmmm. A kdy teda přijdeš?" řekl o něco klidněji Gerard.
"Tak za hodinu. Neboj, budu pospíchat"
Gee naštvaně položil sluchátko a začal přemýšlet co bude tu hodinu dělat. Nakonec se rozhodl jít do nějaké restaurace na pivo, aby si ukrátil čas. Šel pomalu po chodníku a rozhlížel se na ulici. Už to vypadalo beznadějně, protože se ocitl v opuštěné čtvrti, kde nepáchla ani noha. Nakonec ale přece jen objevil hostinec na rohu ulice, s úlevou přidal na kroku a vpadl dovnitř. Vypadalo to tam velmi divně. Ale přesně podle Geeho stylu. Těžké závěsy a všude temno a klid. Objednal si nějakou specialitu a uvelebil se u nejbližšího stolu.
Jídlo chutnalo naprosto skvěle! Velice neobyčejně. Pochtnával si tak, že snad i zapomněl na čas! Vytáhl mobil aby si posvítil na hodinky a usoudil, že má ještě půl hodiny, proto si objednal další pivo. Avšak obsluha byla naprosto strašná. Číšník po chvilce přinesl lahev a celý obsah na něj vylil! Po pár ostrých nadávkách Gerardovi nezbylo nic jiného, než se zvednout a jít si skvrny vyčistit na záchod. Dveře s cedulkou WC našel velice snadno, tak vzal za kliku a naštvaně otevřel. V místnosti byla ještě větší tma než čekal. Po prvním nejistém kroku o cosi zakopl a svalil se na zem.
"Kurva!" vykřikl a dveře se s hlasitým bouchnutím zavřely. "Kurva!" ještě jednou zaklel a snažil se rozkoukat. Nemusel ale bloumat ve tmě moc dlouho, protože nějaký chlápek v černém plášti začal zapalovat svíčky a cosi si při tom mumlal.
Jé, díky! Konečně je tu trochu vydět. Vypadla elektrika co?" zeptal se Gee. "Proto je tu všude hovno vidět" dodal pro sebe a rozhlížel se.
"Teď půjdeš se mnou..." potichu řekl onen tajemný muž a otočil se.
"Vy..." nemohl uvěřit svým očím Gerard. "Vy jste upír nebo co?"
Opravdu měl důvod se na to zeptat. Před sebou totiž spatřil neuvěřitelný výjev, jaký si nepředstavoval snad ani ve snech. Chlap měl na sobě černý plášť ke kotníkům a vysoké boty. Z dlouhých rukávů mu koukaly černé gumové rukavice. Úzký obličej doplňovaly zářivě zelené oči a malá protáhlá ústa.
"Ne, proč se mě jako na to ptáte?" zeptal se chlápek
"No, vypadáte tak. A máte divný oči..."
"To jsou kontaktní čočky. A nevim kdo z nás dvou tady vypadá jako upír"
Gerard trochu posmutněl. Tolik si přál se s nějakým opravdickým setkat, aby měl o čem psát další songy, ale byl to nesplnitelný sen a moc dobře to věděl. Zároveň však byl rád za pochvalu své image a zamyšleně následoval toho podivného člověka, který ho vedl neznámo kam. Konečně došly k nějakým dveřím. V tom se probral ze snění a zeptal se, kam že to jdou. Poté začal odporovat, protože se měl sejít s Frankem a nechtěl přijít pozdě. Otočil se tedy a chtěl jít zpět.
"Nikam nepůjdeš!" ledově oznámil chlápek. "Zůstaneš tady!"
Následovala tupá rána a Gee se bezmocně svalil k zemi....
Probudil se v zimě a tmě. Neměl páru kde právě je. Zkusil se pohnout, ale nešlo to, protože byl přivázaný k židli.
"Kurva!" vykřikl. "Jak se asi teď odsud dostanu?!"
Z rohu místnosti se začal ozývat dětský pláč. Poté i čísi mluvení a naříkání.
"Kde to sakra jsem?" udiveně se Gerard zeptal sám sebe a začínal se docela dost bát.
Najednou se rozsvítilo. Z prudkého světla musel rychle zavřít oči a ústa se mu zkřivila bolestí.
"Chceš vědět kde si?" zeptal se ho známý hlas. "No jen se podívej!"
Pomalu tedy začal otevírat bolavé oči a vnímat okolí. Najednou hlasitě vykřikl. Přímo před ním byl přivázán ke zdi postarší muž. Měl pouze jedno oko a tvářil se velice zoufale. Krev mu stékala po celém těle.
"Proč...proč je ttak bí-bílý?" Gerard se tak moc se bál...
"Ztratil už hodně krve. Říkal sem Henrymu ať jí neodčerpává tak často."
Najednou ten bílý člověk promluvil slabým hláskem: "Uteč! Uteč dokud máš síly! A čas!"
"Mlč zrůdo!" zakřičel upíří člověk a prudce ho šlehl bičem. Obal bílého chabého těla se protrhl a bič vysekl kousek seschlého masa. Jeho hlava klesla na rameno a už se nevrátila zpět.
Gee se klepal jak ratlík. Cvakaly mu zuby o sebe a vydával tiché steny. Po tváři se mu dokonce skutálelo pár slz jak moc se bál. Pomalu otáčel hlavu směrem k rohu místnosti kde se nedávno ozýval dětský pláč. Vskutku, byla tam malá holčička a měla rozřízlou jednu nohu. Z pusy jí tekla krev.
"Jo s tou by ses mohl seznámit!" řekl chladně netvor. "Annie." podíval se na klepajícího se Gerarda a zřejmě mu ten pohled dělal velmi dobře. "Jedl si její maso...." slastně oznámil a prvokativně si olízl horní ret. "Taky má vyřízlý jazyk. Mluvila moc neslušně..." chvíli se odmlčel. "A ty by sis měl dávat bacha! Za dnešek si řekl 'Kurva' minimálně třikrát!!!"
"O-omlouvám se..." koktal Gee a bylo mu na zvracení
"Pane bych prosil!"
"P-pa-pane" slzy mu už tekly proudem. To by se mu nezdálo ani v nejhorší noční můře.
"Tak se mi to líbí!" škodolibě se usmál netvor a zmizel ve dveřích.
Brečel, klepal se, to všechno strachy. Při pohledu na hodinky usoudil že se má za pět minut sejít s Frankem. Při vzpomínce na skupinu se rozplakal ještě víc. Už je nikdy neuvidí. Umře tady strašnou a pomalou nekončící smrtí... Najednou se to v něm začalo vařit. Byl vzteky rudý a viděl červeně. Při pohledu na malou bezmocnou holčičku se rozhněval ještě víc. Co si to sakra ten člověk dovoluje? To není člověk. Je to netvor! Chtěl vstát, avšak provazy byly utaženy moc pevně.
"Kurváááááá!!!" začal křičet ze všech sil. Po velké místnosti se jeho křik rozléval a odrážel se od stěn. Najednou se prudce rozrazily dveře a v nich ono děsivé stvoření.
"Řek sem ti, že takhle mluvit nebudeš do hajzlu!" zaječel a hodil po Gerardovi nůž. Kudla mu probodla ruku skrz na skrz a proměnila mu svět v zelený místo dosavadní červeně. Bolelo to jak svině. Netvor Gerarda odvázal a poručil mu sednout na zem. Poté přivedl plakající ženu. "Přišel další zákazník!" oznámil a dotyčnou prudce hodil na zeď. Vytáhl kudlu z Geeho ruky a vrazil jí přímo doprostřed toho bezmocného křehkého těla. Žena vykřikla bolestí a svíjela se na zemi. Netvor obratnými pohyby vyřízl srdce.
"Náš zákazník je labužník!" oznámil
"Ty hajzle!" Neudržel se už Gee "Jaks to mohl udělat!?!"
"Tos přehnal!" nyní se k němu obrátil a čersvě probodnutou ruku polil vodkou. Majitel končetiny začal křičet bolestí a svíjel se na zemi. Myslel, že je to jeho poslední hodinka. Netvor ho ale vzal a uložil do mrazícího boxu, aby tam trochu vychladl. Takže se Gerard znovu ocitl ve tmě a ztrápeně umrzal...
.
.
Frank přišel na smluvené místo. Gerard tam ale nebyl. "Asi se naštval..." pomyslel si, ale vzápětí usoudil že je to blbost, protože by mu Gee alespoň napsal SMS. Byl totiž velice zodpovědný a často Frankovi vyčítal jeho nedochvilnost. Kluci z kapely si také mysleli, že je Frankie moc zanedbává, ale chtěl se přeci věnovat své čerstvé manželce. Teď ale musel hledat svého nejlepšího kamaráda. Zmocnil se ho strach že se mu něco stalo. "Co když mu někdo ublížil? Třeba ho přejelo auto a teď chudák leží v nemocnici!" zděsil se. Jo, Frankie, kdybys věděl...
Bloudil temnými ulicemi nějaké neznámé čtvrti. Cestou nepotkal jediného člověka. Najednou ale narazil na restauraci přesně v Geeho stylu. Začal se bát, že se tam někde ožral jako posledně. Vešel dovnitř a nemohl se rozkoukat ve tmě. Ihned se obsluhy zeptal jestli neviděli Gerarda.
"Jo ten maník co vypadá jak upír?" přeptal se podivný chlápek v černém plášti.
"Jo, ten." odsekl Frank. "a nevim kdo tady vypadá jako upír!"
"tak ten říkal, že tu máte na něj počkat. Prej zachvíli přijde."
Frankie si tedy sedl ke stolu a objednal si nějakou specialitu podniku pro labužníky. Cosi se mu ale nezdálo. Gerard by mu nikdy nic nevzkazoval po cizích lidech. Proto neslyšně vstal od stolu a plížil se k zadnímu vchodu. Ocitl se v dlouhé chodbě. Bloudil dlouho ve tmě až objevil velice strašidelnou místnost. Myslel pořád jen na záchranu Geeho, takže neměl ani moc času se bát. Najednou vstoupil do velké chladné místnosti a zděsil se. Na zemi se válelo mrtvé tělo ženy a ke stěně byl přivázán celý bílý postarší muž. V rohu se choulila malá holčička od krve. Frank se jí zeptal na Gerarda a ona malátně ukázala k podivné truhle. To už Frankie plakal. Nemohl se koukat na tu hrůzu. Se slzami v očích se rozeběhl k truhle a rozevřel ji. To co uviděl mu vyrazilo dech. Byl to mrazicí box a v něm nehybně ležel Gerard. Měl probodnutou ruku a zkřivený obličej. Nedýchal.
"Nééééé!" zakřičel. "Gerarde to nesmíš! Žij! Utečeme! Pojď!" Frankiemu tekly po tvářích velké slzy a celý se klepal nad ztráto přítele. "Utečeme! Slyšíš?!" V tom se zabouchly dveře a chladný hlas řekl: "Neutečete! Ani ty, ani on." Tmou se rozléhal děsivě krutý smích a zvuky broušení nožů...

Něco na úvod

4. března 2008 v 15:55 Blog
Takže na tenhle blog budu dávat vlastní story o MCR. Možná už to většinu z vás napadlo, ale považovala jsem za nutnost to zmínit. Bude to pouze má tvorba, jestli se později objeví někdo další, to zatím ještě nevím. Takže bych měla začít psát možná už dneska, jestli se k tomu ovšem dostanu, když mám teď tolik práce se školou - no znáte to. Není to můj první blog, mám jich víc, takže nejsem začátečník. Do budoucna vám tu přeju příjemnou zábavu:)