3. kapitola

9. března 2008 v 18:10 | Já=) |  My broken world
Byl jsem šťastný. Už nikdy se to nebude opakovat. Frankie se teď nemusel bát cokoliv říct a mohli jsme se bavit úplně o všem. Moje nálada byla pořád dobrá a po těch všech temných dnech nad námi opět vyšlo slunce. Jednoho dne zazvonil zvonek. Ve dveřích stála Frankieho máma a byla překvapená, že jsem jí otevřel já. Doslova na mě zírala s otevřenou pusou a nebyla schopna slova.
"brý den" slušně jsem pozdravil a natáhl koutky úst do velmi širokého úsměvu.
"Fraaaankiiie?!!!?!" zakřičela místo odpovědi do místnosti, odstrčila mne a hnala si to nahoru po schodech. Byli tam spolu dobrou hodinu. Četl jsem si a čekal, co se bude dít. Konečně paní Iero odpochodovala z našeho domu a zuřivě za sebou třískla dveřmi. Zanedlouho sešel dolů i Frank, který momentálně připomínal mrtvolu. Byl celý bílý a vykulený.
"Co se stalo?" zeptal jsem se.
"matka....." jednotóně odpovídal Frank. "Dost mě seřvala...že si kazim život a tak..."
"Vždyť je už všechno v pohodě, ne?"
"To sem jí taky řikal, ale nechce to slyšet a myslí si, že to začne znova. Prej jestli to neskončim tak to řekne tátovi." vypadal opravdu divně a já se začal chechtat. "hej! To není k smíchu!" obořil se na mne, pak to ale pochopil a začal se také smát. Věděli jsme, že nás nic nerozdělí. Ani rodiče ani nic jinýho.
Frankova máma sem chodila každý den. Zazvonila, já jí se širokým úsměvem na tváři otevřel, a když mě spatřila, zase odpochodovala pryč. Vlastně se jenom pokaždé chtěla ujistit, že si to Frankie nerozmyslel. Bavilo mě to. Koukat vždy jak je naštvaná. Já vím, že to asi není správný, ale měli byste vidět ten její výraz...
Jednoho dne jsme dostali pozvánku na oslavu narozenin. Byly Mikeyho, takže jsme tam opravdu museli jít a já slíbil, že budu pít jen nealko. Také jsem to dodržel a hrdě si vychutnával pomerančový džus a minerálky. Všude se pilo, bylo veselo a večírek se dostal do plného proudu. Bylo to pro mne hodně těžké, ale nebyl jsem na to sám, protože Frankie kvůli mně taky nepil. Říkal, že to pak bude jednodušší a nechce abych se cítil mimo. Nejradši bych ho pozlatil. V pořádku jsme dorazili domů a já byl skutečně hrdý. Frank odemknul domovní dveře. Jenže nás čekal hodně velký šok. V baráku byl neskutečný bordel, všude se válely papíry, převrácený nábytek a rozbité věci. Byli tu zloději a odnesli všechno. I naše společné fotky a památky. Skleničky po babičce. Všechny mé cennosti a věci, na kterých mi záleželo...
"To...to snad nemůže být pravda!"
"je..." řekl Frankie a začal se smutně prohrabávat papírama.
"jak můžeš bejt tak v klidu?!" vybuchl jsem "Zmizelo všechno Je to tu rozflákaný a zničený!"
Frankie cosi zamumlal a odpochodoval se podívat, jaké škody jsou v horním patře. Mě to teda na rozdíl o Franka dost vzalo. Bezmyšlenkovitě jsem otevžel kuchyňskou skříňku a vytáhl vodku. Mezitím se ale vrátil a viděl mě, jak to do sebe leju.
"Gerarde!!! Neeeee!!!" křičel na mě. Já se otočil a probodl ho skleněným pohledem, jaký znal již z dřívějších dob. "Nedělej to! Nech toho! Polož to!"
"nebudeš mi tu rozkazovat!" řekl jsem a napřáhl se. Zase jsem ho mlátil. Muselo to být pro něj strašné. Tekla krev a byly slyšet jen bolestné výkřiky rozléhající se v tichu noci. Doktor přeci říkal, že stačí kapička alkoholu a bude to ještě horší než předtím. Já vypil celou láhev. Když mě ten amok přešel, podíval jsem se na to nehybné krvavé tělo a začal plakat. Co jsem to sakra udělal? Z očí se mi řinuly bolestivé slzy a já si uvědomil, že Frank potřebuje pomoc. Telefon tu nebyl.
"Kurva!" zaklel jsem a myslel, že ty grázly co ho odnesli snad zabiju. Po nedlouhém rozmýšlení se můj stín odrážel ve světle lamp na tmavé ulici a běžel pryč, do centra, k telefoní budce. Zavolal jsem záchranku, nadiktoval jim naší adresu a vysvětlil situaci. Také jsem poslal domů někoho na úklid. Ten se určitě bude hodit. Pak mě nohy nesly pryč od toho všeho, na kraj ulice i města. Asi po hodině běhu jsem se psychycky zhroutil a zůstal ležet v lese na trávě. Byl jsem v kómatu a probudil se až časně z rána...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laivine Laivine | Web | 9. března 2008 v 18:31 | Reagovat

ehm...ehm...ehm...ehm

2 Laivine Laivine | Web | 9. března 2008 v 18:31 | Reagovat

juj...juj...juj...juj

3 Laivine Laivine | Web | 9. března 2008 v 18:31 | Reagovat

ups...ups...ups...ups

4 Laivine Laivine | Web | 9. března 2008 v 18:32 | Reagovat

?...?...?...?

5 Laivine Laivine | Web | 9. března 2008 v 18:32 | Reagovat

eee...jsem fakt normální...jen nevím, co na to napsat...

6 Laivine Laivine | Web | 9. března 2008 v 18:32 | Reagovat

bylo to.....ehm...jo...

7 Laivine Laivine | Web | 9. března 2008 v 18:33 | Reagovat

:D Jdu se učit fyziku...

8 MCRfansKikusQha MCRfansKikusQha | E-mail | 4. srpna 2008 v 17:47 | Reagovat

blbee.. :(

9 Lulusha Lulusha | Web | 12. srpna 2008 v 12:33 | Reagovat

ááááááááááááááááááááááá ááááááááááááá chtěla bych stebou napsat spolupráci..nějakej frerard,protože koukám,že máš taky ráda pořádný bitky a krev a bolest! krása..jedu dálej.

10 fallen angel fallen angel | 19. října 2008 v 19:30 | Reagovat

nwm.... ae rozchechtaly mně skleničky po babičce xD

11 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 22. března 2009 v 11:56 | Reagovat

Gerarde ty nebetyčné hovado!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama