Tak tu mám 2. kapitolu=) Dneska sme se vrátili z chaty, napsala sem to tam. Nakonec sme tam nebyli do zejtra (jedem pak k babičce). Tak read and write comment X-)
Frank se probudil v nemocnici. Bezmocně se rozhlížel po bílém studeném pokoji a nemohl se rozvzpomenout na předcházející události. Pohlédl na zavázanou ruku. Stále to ještě bolelo. Pak se mu z hlubin paměti vynořoval tříštivý zvuk, světla, křik... Najednou si vzpomněl, že touhle dobou měl být štěstím bez sebe na koncertě. S Gerardem. Ale nabourali...
"Moment.." řekl si pro sebe Frank. "Gerard...Kde je Gerard???" začal se šíleně bát. Jeho nejlepší kámoš (a také utajovaná láska) se po bouračce vůbec nehýbal a všude mu tekla krev. Začal neslyšně vzlykat.
Po chvíli vrazila do pokoje zdravotní sestra.
"á, konečně jste se probudil.." usmála se. "jste...Frank, že ano?"
"Jo, to jsem. A kde je Gerard?!"
"Gerard Way? Ten je...na jiném oddělení."
"Co? Kde? Je to vážný?"
"Ano, je to vážnější než u vás.."
"On je....Ne! On je v márnici?!" Frank začal plakat. Nechtěl o Geeho přijít. Sestra se k němu sklonila a sedla si na jeho postel.
"Ne, on to přežije... Není v márnici. Jen na tom jiném oddělení..." úspěšně ho uklidňovala.
"Takže.. Bude žít?" zeptal se Frank. "Bez následků?"
"Bude žít určitě a bez následků nejspíše. Můžete vstát?"
Frank se pokusil postavit. Nohy měl sice vratké, ale unesly ho.
"Předpokládám, že se na něj budete chtít podívat." řekla sestra a pomalu ho vedla dlouhou nemocniční chodbou.
"Gerarde! To jsem já - Frankie! Slyšíš mě?" Gee ale neslyšel. Byl v bezvědomí a vedly z něj hadičky.
"Je to opravdu hodně vážný?" zeptal se Frank.
"Ani tak moc ne..." odpověděl doktor. "ty přístroje už snad ani nepotřebuje. To jen pro jistotu." zaklepal dlouhým prstem na nějakou kapačku. "Ale až se probudí, je možné, že si nic nebude pamatovat..."
Franka docela doktorova slova zarazila. 'nebude si pamatovat?' ptal se v duchu.
"Co všechno si nebude pamatovat?" zeptal se.
"No..téměř všechno. Své jméno, adresu...nebude poznávat osoby."
"A bude umět mluvit a tak?"
"To jo, číst, psát, počítat...nemělo by mu to dělat problémy. Tak špatně zase na tom není." doktor po těchto slovech odešel a přikázal, že kdyby se něco vážného stalo, musí ho Frank okamžitě zavolat. Teď tam Frankie seděl sám, se spícím Gerardem, a o všem přemýšlel. Najednou ho napadla šílená myšlenka. 'Ne, to nemůžu udělat..' polekal se. Měl pravdu, bylo by to strašně sobecké a nefér. 'Ale...proč bych to nemohl udělat? Nic se nestane!' nabádal ho jakýsi hlas v mozku. Chvíli jen tak koukal na Gerarda a pak se rozhodl. 'Bude to hodně šílený a nebezpečný. Ale bude to stát za to!'
Asi po hodině se Gerard probudil. První, co uviděl byl Frank.
"Kde, kde to jsem?" zeptal se.
"Gee, měli jsme nehodu. Nic si teď nepamatuješ..."
Gerard se zmateně rozhlížel okolo. Udiveně hleděl na Frankieho a nemohl si na nic vzpomenout.
"Kdo si?" po chvíli se zeptal. "A kdo jsem teda já?"
"Ty se jmenuješ Gerard" řekl Frank. "Gerard Way. A já jsem Frank Iero..." chvíli se odmlčel. "Tvůj kluk..."


Ouu..!
To jsem zvědavá jak se to dál bude vyvíjet..!!!