kapitola VIII

14. března 2008 v 20:35 |  My feelings
Frank:
Eww, to co se dělo u Gerarda byl horor! Jak tam vtrhla jeho máma a ehm...nechce se mi na to myslet. Tušil jsem, že je dočista po mě a ten její ostrý nenávistný pohled, který mne probodával jak břitva...vždyť se Gerard zamiloval do mě ne já do něj! Teda já taky, ale až jako druhý. Prostě za to nemůžu! Jenže to bych klidně Donně mohl mlátil o hlavu, ale ona mně stejně bude mít za teplouše, který zkazil jejího úžasnýho 'Gerárdka'. Gee nesnáší, když mu takhle říká. Je mu už dost let na to, aby ho oslovovala trochu normálněji. Ne pořád jak malýho rozmazlenýho fakana. No zkrátka to co se odehrávalo tenkrát v noci, bylo naprosto příšerný. Za Donnou se pak konečně zavřely dveře.
"Promiň" zašeptal Gerard. Já nic neříkal. "Já si byl jistej, že je na turné, ale..."
"Nebyla" doplnil jsem ho. "Hele nemůžeš za to. Neomlouvej se mi." pak bylo zase ticho.
"Miluju tě" zaznělo ze tmy. To bylo opravdu vhodný. Najednou jsem se hlasitě rozchechtal. Teda moc nahlas ne, pak by tam zase vtrhla tamta. Gerard se ke mně přidal a bylo to mezi náma zase dobrý.
"Co budeme dělat?" zeptal se.
"Spát!"
"Hmm," odpověděl smutně. "Ach joo!!"
"Hele cos teď čekal?" reagoval jsem. "Tvoje matka-"
"Já vim!" přerušil mě. "Ale tahle noc měla skončit úplně jinak!"
Oboum nám to bylo hodně líto. Kdyby ta stará rašple...ne, je to přece jen jeho máma a já o ní nechci mluvit zle...i když si to zaslouží!
.
Gerard:
Ráno Frankie odešel časně. Přesněji řečeno než se probudila mére. Já ho šel doprovodit a pak se mrknout do CDshopu. Nic jsem tam nepotřeboval, jen se mi nechtělo domu. S matkou to bylo naprosto k nevydržení, furt něco měla.
Jednou jsem se vrátil zpět od Franka a máti měla náladu na bodu mrazu hned co mě uviděla.
"Ahoj mami." nejradši bych jí řekl 'čus vole', ale k matce by to nebylo příliš slušný.
"Nazdar." odvětila. "Chceš šálu? Máš je přece rád, tak sem si myslela, že by se ti hodila."
Šály přímo zbožňuju, tak jsem nadšeně přikývl. 'Ona se snad už smířila a je už normální!' vlezlo mi do mysli, ale za chvíli jsem poznal, že se tentokrát můj mozek hodně spletl, protože mére začala z tašky tahat nějakou velkou růžovou obludu.
"Eh...mami?"
"Co je? Nelíbí se ti?"
"To je...růžový!"
"Vždyť seš teplej. A homouši maj rádi růžovou." takže se s tim ještě vůbec nesmířila a musí mě tyranizovat dál.
"Promiň, ale já růžovou nemám rád." odpověděl jsem. "Mám rád černou. Mohla bys to vědět."
Matka strčila šálu zpátky a zamyšleně odkráčela. Další dny pořád o něčem přemýšlela. Byla jako tělo bez duše a občas se usmívala. Ne na mě, kamsi do svého mozku k nějakým naprosto úžasným nápadům. Nechal jsem to plavat, matka byla vždycky divná a taková i napořád zůstane. Náladová a...prostě vadná. Nechci jí urážet, ale prostě jí nerozumím. Raději jsem tedy trávil večery (a někdy i noci) u Frankieho, vedl sladké řeči po telefonu a poslouchal hudbu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laivine Laivine | Web | 14. března 2008 v 22:03 | Reagovat

Ta růžová šála mě dostala...super! :)

2 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 15. března 2008 v 14:23 | Reagovat

nejradši bych jí řekl 'čus vole', ale k matce by to nebylo příliš slušný. - haha...toto ma uplne dostalo...XD

3 Night Butterfly Night Butterfly | E-mail | 16. března 2008 v 20:56 | Reagovat

tak jakou máti by nevzalo, kdyby jí někdo zkazil jejího úžasného Gerárdka:D

4 MCRfansKikusQha MCRfansKikusQha | E-mail | 4. srpna 2008 v 16:27 | Reagovat

super :D zase

5 fallen angel fallen angel | Web | 19. října 2008 v 18:52 | Reagovat

nejradši bych jí řekl 'čus vole', ale k matce by to nebylo příliš slušný. xDxDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama