Tak se omlouvám, že jsem dneska napsala jen jeden díl, ale přišla jsem domu později a teď už namám moc náladu na psaní... Tenhle díl je navíc takovej nijakej. No nevim, posuďte sami.. =)
Frank:
Gerard si ke mně domů přišel půjčit nějaký nový CD. Nevěděl jsem, jestli je to jen nějaká výmluva nebo ho opravdu teď zajímá hudba, ale rozhodně neměl žádné výčitky. V myšlenkách se mi stále vracel včerejší večer. Bylo to krásný, ale ten kousanec si mohl odpustit. A taky mě tam nemusel nechat samotnýho lézt oknem. Ta díra v jazyku mne stále hodně bolela a když se na ní máma ptala, nenapadlo mě nic jinýho, než že sem se praštil o dveře a ujely mi zuby. Ehm.
"Proč si to udělal?" ta otázka prostě nemohla zůstat nevyslovena.
"Co jako?" Gerard vzhlédl od obalu CD a povytáhl obočí. "nelíbilo se ti to?" V tuhle chvíli by bylo opravdu těžký přiznat, co jsem cítil a že bych si to hned zopakoval.
"Já se tě ptal proč si to udělal?"
"Vzdychal si jak děvka" Gee se zasmál.
"Hej! Neodpovídáš mi na otázku!"
"Líbilo se ti to. To vim určitě!"
"Tu díru v jazyku sis moh odpustit!"
"Zasloužil sis to!" Gerard se zamračil a přimhouřil oči. "Chceš vědět proč sem to udělal? Dobře - si myslíš že sem slepej! Tvrdíš mi tady, že mě miluješ a přitom nemůžeš, když si na holky!"
To na mě bylo moc. "Gee, já tě opravdu miluju!"
"Hmmmm...tak proč si jí pořád čuměl na...ty víš"
"Hele, já fakt nevim co mi tim chceš říct! Já jsem asi na holky, ale na tebe taky! Ty si lepší než všechny dohromady a na to ti přísahám!"
Pohlédl jsem na Gerarda. Vypadalo to, že přemýšlí. I mě ještě nešla do hlavy jedna věc..
"Proč si mě pak-"
"Víš proč?" přerušil mě Gee. "Když jsme se začali prát a tys pak tak bezmocně ležel pode mnou...nemohl jsem si pomoct!"
"Měls pravdu, moc se mi to líbilo. Ale dost ses mi pomstil." přisunul jsem se k němu. "Eh...nechceš si to zopakovat?"
Gerard vstal a s výmluvou, že už musí jít, odešel. Asi jsem to neměl říkat...je pořád naštvaný nebo co. Já fakt nevím, nevyznám se v něm.
.
Gerard:
Byl jsem u Franka. Chtěl jsem si půjčit nový CD a taky Frankieho potřeboval vidět. Už to skoro vypadalo, že je to mezi náma dobrý, ale pak chtěl zase tu jednu věc, na což jsem v tu chvíli opravdu neměl ani pomyšlení. Jednoduše jsem tedy vstal a odešel.
Po příchodu domů jsem u sebe v pokoji našel Jessicu.
"Co ty tady?" no, asi to neznělo moc příjemně, protože se Jess trochu začervenala a začala něco blekotat.
"Já...promiň..chtěla jsem se jen mrknout na nějaký ty tvoje kresby!" řekla.
Mé ruce jí otevřely šuplík a ona se začala prohrabovat papírama.
Sedl jsem si na postel a Jess se uvelebila vedle mne.
"Gee, já myslim, že jseš hodně skvělej člověk." přiznala se. "Chtěla bych tě poznat blíž."
"Eh..vždyť o sobě víme už všechno.."
"No, já myslela..." zašeptala a přisunula se mým směrem. Mé oči se střetly s jejími a Jessica mi položila ruku na rameno. Její obličej se začal nebezpečně přibližovat...
"Hele promiň, já musim ještě něco vyřídit u Mikeyho." rychle jsem se vymluvil a odešel. Tak tohle bylo opravdu moc. Copak všichni pořád myslejí jen na to jedno? Jediná normální osoba v tomto domě byl asi opravdu brácha.
"Dále" ozvalo se z jeho pokoje po zaklepání a já vstoupil.
"Máš nějakej problém?" Mikey ležel na posteli a četl si.
"Jo mám. Jessica po mě asi jede..." přiznal jsem.
"Eh..ty máš teda postřeh!" bratr odhodil knížku a zpříma se na mě podíval. "Máš s ní něco?!"
"Ne!" vyhrkl jsem. "Mám přece Franka...a i kdyby? Není ti to jedno?"
"No není." odpověděl. "jestli sis náhodou nevšiml, tak se mi docela dost líbí, jenže kvůli tvejm komixům nemám vůbec žádnou šanci!"
"Hele Mikey, já za to nemůžu! To ona!" to bylo to poslední, co jsem stačil vyslovit, než mě vyhodil z pokoje. S tím 'normálním člověkem' to byl omyl...


tahle storka se mi líbí, nechcu se opakovat v komentech, ale je to super:D