20. března 2008 v 13:25
|
Tak tohle je poslední kapitola. (Nebrečte) X-D. My feelings se s vámi loučí a já doufám, že se vám líbil. Byli jste sice malé, ale o to víc skvělé publikum! Tak čtěte:
Gerard:
Ráno jsem se probudil na židli, hlavou opřený o stůl, ve verejším oblečení. Nepamatoval jsem si, co se mi zdálo, ale bolelo mne celé tělo. 'Sakra' uniklo mi z úst, načež mi, při pokusu narovnat se, bolestivě křuplo v zádech. Můj mozek začal více vnímat a uvědomovat si, co se dělo minulý den/noc. Jak Jessica...a Frank... Byl jsem rád, že mám teď v celé věci jasno a nikdo už tu nelže. Snad..
Po snídani mě napadla super myšlenka. Odstěhuju se! S Frankem! Ihned jsem běžel k telefonu a vytočil číslo. Asi jsem Frankieho vzbudil, ale nejspíš mu to nevadilo. Byl z mého nápadu ohromně nadšený.
"Gerarde to je super!" zvolal. "Nemůžu se dočkat!"
"Jo.." řekl jsem. "žádná matka, žádný blbý nápady...jen my dva!"
Dokonce jsem našel i volný byt, v podnájmu. Byl celkem malý, ale o to víc útulný. Ten den jsem nebyl jediný, kdo si balil. Ano, ještě Jessica.
"Promiň, jen jestli jsem si u tebe něco nezapomněla.." oznámila, když vešla do dveří.
"Jo, v pohodě, pojď dál." pozval jsem jí.
"Já...fakt mě to mrzí. Ty seš opravdu fajn a já jsem ti nechtěla ublížit!" rozbrečela se.
"Jess, všechno je mezi náma dobrý. Ty za to nemůžeš. Je to tvá práce."
"Ale já tu práci dělat nechci!!!" vzlykala. "Já si nemám jak vydělat!"
"A co...rodiče? Ty tě nepodpořej?"
"Já...oni...zemřeli při nehodě." slzy jí tekly proudem a vypadala opravdu nešťastně.
Objal jsem jí. Vzlykala mi na rameni a beze slova jsme tam stáli.
"seš hodně dobrá kamarádka." řekl jsem. "a vždycky budeš. Teď se s Frankiem stěhujem, tak ti dám adresu a chci abys věděla, že vždycky budeš moct přijít."
Jessica na mě nadějně pohlédla. "Seš tak moc hodný...nezasloužím si to!"
"Zasloužíš! Vždycky tu budu i pro tebe. Chci ti pomoct."
Znova jsme se pevně objali.
"A co se týče tý práce..." řekl jsem. "Mám jednoho kamaráda. A on pracuje v CD shopu. Sem si říkal...jestli nechceš prodávat cédéčka."
Jess byla přímo nadšená.
"Nevím, jak ti mám poděkovat!" chrlila ze sebe. "Teď budu mít úplně nový život!" usmívala se, objímala mne a měla velkou radost. Teď už nebrečela lítostí, ale štěstím.
"Gee, udělal si pro mne opravdu hodně. Možná až příliš. Já nevím, jak se ti mám odvděčit." pak mi dala pusu na tvář a já se na ní povzbudivě usmál. Je zvláštní, kolik věcí se dá vyjádřit úsměvem...
.
Frank:
Všechno se mezi námi vyřešilo. Gerard vůbec nebyl naštvaný a vše pochopil. Je to skvělý člověk. Do týdne jsme se odstěhovali do nového bytu. Jessica za náma často chodila a my jí vždy rádi viděli. Každému se splnil sen. Vlastně...ovšem, Donna Lee na tom zase tak skvěle nebyla. Alespoň nejdříve. Dlouho se vzpamatovávala, ale myslím, že nakonec tuto realitu přijmula. Také jí v tom asi hodně pomohla moje máma. Staly se z nich dobré kamarádky. Mikey nepřestal mít Jessicu rád. Sice ho to všechno trochu vzalo, ale teď s ní chodí. Ano, opravdu. Jess bydlí v Geeho starém domově s Mikeym. Donna Lee má alespoň jistotu, že její druhý syn není gay. Vlastně je teď všechno v pohodě a já jsem moc rád, že to takhle dopadlo. Nic z toho by se nestalo, kdyby Gerarda tenkrát venku nepřepadl ten slejvák a nezabloudil ke mně domů. Pořád by se trápil, Jess by nenašla domov, práci a přátele. A já....nevím co by bylo. Takže všechno zlé je k něčemu dobré. Sice to tak nejdřív vůbec nevypadá, ale člověk musí věřit, že někdy přijde ten okamžik, kdy se mu všechno vynahradí...
jáj ako pekne to skončilo :-))