Pátá kapitola

26. března 2008 v 17:50 |  Ztráta paměti
Tak sem teď dopsala pátou kapitolu. Je možná trochu kratší, ale dneska sem nějaká vyčerpaná a bez nápadů, zatim vám to bude muset stačit..=)

Frank se už necítil tak mizerně. Ze svědomí mu spadl ten těžký balvan, který v sobě tak dlouho uchovával, protože Gerard k němu projevoval opravdu velkou náklonnost. Pořád se jen usmíval a ptal na spoustu věcí. Skoro to vypadalo, jakoby žil ve snu... 'No jo, jak je to vlastně s tou pamětí?' zeptal se sám sebe Frankie a usoudil, že by mohl zajít za doktorem pro nějaké potřebné informace. Nechal tedy Geeho doma s Mikeym, který musel slíbit, že na něj opravdu pečlivě dohlédne.
"Dobrý den..." slušně pozdravil doktora když vešel do ordinace.
"A, copak si přejete?" zeptal se doktor a vzhlédl od stolu.
"Byli jsme tu v nemocnici, ještě před dvěma dněma. Po atonehodě. Můj kamarád Gerard Way ztratil paměť a tak-"
"Jste se přišel zeptat jak to vlastně je! Ano, pamatuji si vás, co ruka? Už je to dobrý!"
"Skvělý! Už skoro nebolí."
"Ano, výborně. A ten váš kamarád by na tom měl být také líp."
"Jistě." odvětil Frank. "Ale přišel jsem se zeptat čím to je a jak dlouho to potrvá..."
"V podstatě si nepamatuje nic, co prožil před autonehodou. Měl by si ale později jistě vzpomenout. Je to způsobené tím šokem z nárazu. Má reakce pouze na určité podněty. Umí chodit, mluvit, psát a tak, ale třeba neví, jak se zapíná počítač nebo jak se jmenují druhy zvířat...ale takový člověk se učí velmi rychle a nemusíte mu nic říkat vícekrát."
"Ano, to už jsem si také všiml...ale mě spíše zajímá.. jak mu ta paměť zase naskočí?" zeptal se Franka doufal v nějakou hodně přínosnou odpověď.
"To máte různě.. ale předpokládám, že si najednou prostě vzpomene a bude zase v pořádku. Radi bych vám ho třeba příliš nevzdalovat z domova a tak...musí se "probudit" v přirozeném prostředí, které mu není cizí."
Frankie poděkoval a odkráčel zpět domů. Měl všechny potřebné informace. Docela ho děsila představa, že Gerarda zase ztratí. Ale do té doby si ho chtěl pořádně užít.
"Ahoj Gerarde.." pozdravil po příchodu domů.
"Jé, ahoj! Jak jsem na tom? Kdy mi všechno dojde?"
"No, prostě si najednou vzpomeneš. A nebo možná i postupně, doktor říkal, že to není jistý.."
"Já se tak děsně těšim!!! Tohle už mi leze fakt na nervy, pořád se ptát a nevědět nic.."
"No, Gee, radši se netěš!" uklouzlo Frankovi.
"Jak netěš? Jaks to myslel?" nechápal Gerard.
"No...oni věco nemusejí být úplně tak, jak si je představuješ..."
"Co? To jako který?"
Frankie na to neměl co říct, tak ho místo odpovědi políbil. Když se člověk s někým líbá, nemusí nic říkat. Je to vlastně docela dost velká výhoda. A momentálně teda nepouívali slova dost dlouho. Jen tam seděli a užívali si rty toho druhého. Nic jiného pro ně v tuto chvíli neexistovalo. Žádný svět, žádná paměť, ani čas... Byli tu jen oni dva...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Laivine Laivine | Web | 26. března 2008 v 18:25 | Reagovat

pěkný... (dneska jsem nějak výřečná... )

2 devilshe devilshe | 26. března 2008 v 19:38 | Reagovat

jo,jo,joooo suuupeer a styrka bola tiez boziiiiiii...jaaaj...len tak dalej...uz sa nvm dockat pokracovania... :DDDDDDDDDDD si fuckt sikukukulka!!

3 NiKkusha NiKkusha | Web | 27. března 2008 v 20:38 | Reagovat

Woow:PKokos ja som taka zwedawa jako to skonci:P

4 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 3. dubna 2008 v 22:04 | Reagovat

aj ja som zvedava ako to skonci....

5 fallen angel fallen angel | Web | 19. října 2008 v 20:06 | Reagovat

a přišel Mikey xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama