Sedmá kapitola

29. března 2008 v 20:05 |  Ztráta paměti
Tak sem napsla další kapitolku:) (Klidně by to tak mohlo skončit, ale já vám to neudělám a napíšu pak ještě další X-D) Myslim, že kdyby to tak skončilo, tak mě asi zabijete... =D Ale nebudu to moc okecávat, prostě si to přečtěte jj? =)

Gerard běžel temnou a studenou ulicí. To, co se stalo ho hodně zlomilo a nemohl tomu stále uvěřit. Proč mu to Frank udělal? Byl vždycky takový skvělý kamarád. Nejlepší. Vždy se na něj mohl spolehnout a věřit mu. Dělali všechno spolu a neměli před sebou žádná tajemství. Teda, kromě toho Frankova posledního... Měl mu to říct. A ne se mu tak zbaběle vyhýbat a čekat, co se stane dál. Nahrála mu nešťastná náhoda. A to všechno kvůli tomu, že Gerard koupil lístky na ten koncert.
"Chtěl jsem mu udělat radost..." vztekle zašeptal do temnoty prázdné ulice. "A...ono se mi to takhle vymstilo..." zuřivě sebral ze země jeden kámen a hodil ho po nejbližší lampě. Uslyšel řinčení skla, což mu připomnělo tu příšernou noc. Lampa zhasla, stejně jako teď Gerardova poslední naděje, že se mu to všechno zdá a není to pravda. Sedl si na špinavý chodník a vybavoval si chvilky s Frankiem. Pamatoval si to všechno. Jak mu řekl, že je jeho kluk a co následovalo potom. Jak se tak nechutně nabídl, že u nich doma bude bydlet. Jak s tím vším lhal... Začalo se výrazně ochlazovat a Gee si řekl, že by se měl vrátit domů. Neochotně se tedy zvedl a smutně se vydal na cestu.
Mezitím u Gerarda doma seděl Frank a přemýšlel o jeho zradě. Proč to sakra udělal? Teď se mu to vymstilo a je to ještě horší, než si myslel. Gerard s ním už nikdy nebude mluvit a už se třeba nikdy neuvidí. Začal lítostivě plakat. Tohle opravdu nechtěl... Jediné řešení, co by mu pomohlo, momentálně nepřicházelo v úvahu. Nemůže tady na tom zasranym světě nechat mámu s tátou samotný. A lidi, kterým na něm záleží... I když jich asi ani moc není. Frankie tedy zamítl myšlenku na sebevraždu a uvědomil si, že by asi měl jít rychle domu. Rozklepaným zápěstím si utřel slzy, zvedl se z pohovky a seběhl dolů. Rychle na sebe navlékl kabát a prudce vyšel ze dveří. Neudělal ani pár kroků a všiml si, že jde naproti němu Gerard.
"Já...já jdu...tak...ahoj" nesměle vykoktal Frank a trochu popotáhl. Zrazený kamarád se ale ani neotočil a jen prošel.
"hele já se nechci rozcházet ve zlym! Byli jsme kamarádi dost dlouhou dobu!" v poslední chvíli vykřikl Frankie. Gee se zastavil a zůstal k němu zády.
"Prosím..."
"Tak dobře..." Při těchto slovech se konečně otočil. "Máš pravdu. Pojď ještě na chvilku dovnitř."
Seděli v obýváku naproti sobě.
"Gerarde, já...fakt promiň. Nemohl jsem si pomoct. Nedokázal jsem ti to říct. Vím, že jsem zbabělej a bůhví co ještě, ale ta nehoda mi nahrála a já to chtěl jen zkusit..." chvíli se odmlčel. "Chtěl jsem vědět, jaký to je mít konečně někoho, koho mám rád." Zamáčkl si hořkou slzu a pokoušel se neplakat. Nevydržel to ale moc dlouho. Gerard stále nehybně a naštvaně seděl. Vůbec ho nezajímal Frankův pláč. Dál trval na tom, že je zrádce a nechutný lhář.
"Byl si dobrej kámoš...ale zrádce" řekl jen.
"Gee, prosím, věř mi! Já...když já se zamiloval do nejlepšího kámoše...co sem měl dělat? Přemýšlej o tom, co bys dělal ty, kdybych ti to řekl..."
Gerard přivřel víčka a nasadil zamyšlený výraz. Poté vzhlédl a střetl se s Frankovým pohledem. V jeho očích viděl lítost. Ale také chtíč... Zatřepal hlavou, jakoby chtěl všechny myšlenky na tuto událost vytřást. Ale nešlo to..
"Frankie,...bude lepší, když už se nikdy neuvidíme. Ted jdi! Sbohem!" Frank se poslušně zvedl a věnoval Geemu krátký, smutný a vyčítavý pohled. Pak spěšně odešel.
Po zaklapnutí dveří Gerard jen seděl a koukal do míst, kde seděl jeho bývalý kamarád. Po tváři se mu skutálela slza. Dneska vlastně brečí už podruhý. Najednou se na sebe naštval. Připadal si jak malá holka. Nejdřív bulí kvůli ztracené paměti a pak, že se mu vrátila. Kdyby se tak nestalo, ležel by teď v posteli se svým nejlepším kámošem. Znechuceně se zvedl z pohovky a šel spát, aby rychleji skončil tenhle den, který pokládal za nejhorší ve svém životě. A nebyl sám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliot Eliot | Web | 29. března 2008 v 20:15 | Reagovat

Uf!!

Ještě že to nekončí..

2 Laivine Laivine | Web | 29. března 2008 v 23:38 | Reagovat

Jo. Další díl bys mohla pojmenovat: A strkali si to tam šťastně až do smrti. Klasický happyand. Alespoň tam strč závěrečnou úchylárnu, ju? Ať to stojí za to. :)

3 NiKkusha NiKkusha | Web | 1. dubna 2008 v 16:55 | Reagovat

este ze to neni koniec......

4 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 3. dubna 2008 v 22:10 | Reagovat

neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee.....XD ne a ne a ne a ne!!!

5 fallen angel fallen angel | Web | 19. října 2008 v 20:11 | Reagovat

ty jo.... todle mam nejrači xD wm že sem magor

6 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 21. března 2009 v 22:15 | Reagovat

Gerarde neser mě a nedělej fóry! Šup ať už jste u sebe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama