24. března 2008 v 18:40
|
Další kapitolA, TAK ČTĚTE..x-)
Vrátil se doktor. Řekl, že už je Gee v pořádku a oba kluci mohou ráno odjet domů. Pro jistotu je odveze sanitka. Celou noc si povídali. Frank Gerardovi vyprávěl věci z minulosti, učil ho jeho adresu a telefoní číslo, jak se jmenují a vypadají jeho rodiče.
"Ráno jedem domů." řekl Frankie. "Uvidíš svou mámu. A taky máš bráchu.."
"Jé, já mám sourozence?"
"Ano, jmenuje se Mikey a je o 3 roky mladší než ty.."
"Eh, a kolik mi je?" smál se Gerard.
"Hm, 22 let..."
"Aha, doktor říkal, že by mi ta paměť měla brzy naskočit. Musim brát tyhle prášky..."
Frank upřímně doufal, že to Gerardovi hned nenaskočí a tak mu prášky vzal, s tím, že se o něj postará. Gee se na něj krásně usmíval a byl mu vděčný za ochotu.
"Je to vlastně legrace!" řekl. "Těším se, až si zas na všechno vzpomenu..."
'No, to se radši netěš..' zamumlal pro sebe Frank a začínal mít hodně velké výčitky.
Vrátili se domů. Nejdřív šli ke Gerardovi, byl na tom podstatně hůř. Byly tam obě matky a vrhly se jim kolem krku.
"Ježiš! Ještěže se vám nestalo nic vážného!!!"
"Eh...která máma je ta má?" potichu se zeptal Gerard a Frank mu šeptem odpověděl.
Rodičům pak vylíčili situaci.
"Ach, ale kdy to Geemu zase naskočí?" zeptala se Donna Lee. "Já totiž teď musím odjet..."
"To je dobrý.." řekl Gerard. "Budu brát rášky a všechno bude OK!"
"Tak tos mě uklidnil. Doufám, že se o tebe Frank postará..."
"Spolehněte se paní Way." řekl Frankie. "Můžu se k vám, s vaším dovolením, třeba dočasně nastěhovat...aby měl Gerard dohled.."
"Jéžiš, já bych tě nejradši pozlatila! Děkuju moc!"
"No já teda tady syna na pár dní nechám.." přidala se Fankova máma. "A ne, že tady budete dělat Donně moc velkej bordel...!"
Frank si teda sbalil věci a nastěhoval se ke Gerardovi. Mimo Mikeyho tam byli úplně sami.
"Hele, a ty seš teda jako můj kluk?" zeptal se Gerard.
"Jo, sem." lhal Frankie. "Ale nikomu to neřikej. Ještě o tom nevědi..."
"Myslíš, že bude mít máma radost, až jí to řeknem?"
"No, právě že moc nebude... neříkej jí to..."
"A proč ne? Nevypadala, že jí nějak vadíš..." nechápal Gerard.
"No...ono je ve zvyku chodit spíš s holkama..." vysvětloval Frank a bylo mu trochu špatně od svědomí. "Jako s lidma opačného pohlaví..."
"Aha...a jaký je mezi tím rozdíl?"
Teď Frankie nevěděl co říct. Zamyšleně hleděl na Gerarda. Pak mu něco bliklo, zapnul v televizi porno a ukazoval, kdo je holka a kdo kluk. Gerard na to vyjeveně koukal a povytahoval obočí.
"Co to má jako bejt?" zeptal se. "To nemá žádnej děj..."
"Eh...byla to tvá nejoblíbenější kazeta..." řekl Frank.
"Tohle? A co to tam vůbec dělaj???"
Frankie byl poněkud v rozpacích. Na tohle nepomyslel. Musí si to chvíli promyslet než něco řekne.
"Hele já ti to pak vysvětlím... Máš hlad?"
"Jo...ale tady není žádná sestra.."
Frank to trochu nepochopil. "Proč sestra? Vždyť máš bráchu..."
"Ale já myslim ta v bílym oblečení. Nosej jídlo..."
Frankie se začal děsně smát.
"Musim tě toho ještě hodně naučit." odmlčel se. "A říká ti něco tohle?" zeptal se a polbil překvapeného Gerarda. Opatrně mu strkal jazyk do pusy a vychutnával si tuhle dlouho očekávanou chvíli. Když se konečně od sebe odlepili, Gerard jen zíral a nechápal to.
"Co...co to bylo?"
"Líbání.." odpověděl Frank. "Líbilo se ti to?"
"Jo, bylo to krásný.."
Frankie se vduchu zaradoval. Měl vyhráno. Předtím se bál, že se to Gerardovi nebude líbit, když je kluk, ale teď byly všechny jeho obavy pryč..
"To lidé dělají když spolu chodí." objasňoval.
"Aha...a kam chodí?"
"Ne chodí někam. Jako že se maj rádi. Já to dělám, protože jsem tvůj kluk a mám tě rád. Chodíme spolu."
"Jo tak..." Gee se zazubil. "A můžou to dělat častěji?"
"Jasně, klidně furt!" odpověděl Frank, načež se na něj Gerard vrhnul a začal ho vášnivě líbat. 'Učí se opravdu rychle...' pomyslel si Frankie a vychutnával si ten krásný okamžik...
Zapoj se pls do mé bleskovky!!!Dělám to pro svoje SB!!!Tak jestli by si mi mohla pomoct...jestli jo tak ti moooooc děkujuu