Tak mám další kapitolku:) A pište pls komenty, fakt nevim, kolik lidí to čte. Jo a tahle kapitola je... no, řekněme taková divná. Posuďte sami.
"Zase sem vyhrál!!! Yahoo!!!"
"Ach jo, Gerarde. S tebou to vůbec nemá cenu hrát.." Lucias vztekle odhodil karty na stůl a založil ruce.
"No jo.. pověz nám jak to děláš?" zeptal se Brad.
"Mě to naučil táta když sem byl malej.. nic na tom není. De jenom o trpělivost." usmál se na něj Gee. "A taky jde o štěstí, nevim, proč se to na mě tak lepí..."
"Hm, kdybys měl štěstí, tak tady teď nehniješ..."
"Jo, to byla smůla. Děsná smůla. Sem tou ulicí vůbec neměl chodit.."
"hele a plánovals to? Já jen, že tady jako jedinej z nás čtyřech sedíš za vraždu a ta nevim jak se plánuje.." zaptal se Peter.
"Já to ale neudělal!" ohradil se Gerard. "Sem nevinnej!"
"Nekecej, každej říká alespoň první rok že je nevinej..."
"Ale já to fakt neudělal..."
Na dveře někdo zabušil a na celou chodbu volal, že je večeře. Slyšel by to snad i hluchý.
"Já tady zůstanu..nemám hlad.." řekl Gee. Chtěl být chvíli sám.
"Zůstanu s tebou. Taky zrovna nemám chuť k jídlu" překazil mu Nick plány. "Aspoň se tu nebudeš sám nudit.."
Asi půlhodinu hráli karty. Gerard pořád vyhrával (až na pár vyjímek) a tak nebylo divu, že ho to rychle přestalo bavit.
"mě už to nebaví.." řekl, zvedl se ze židle a protáhl se. Najednou ale ucítil Nickovy ruce na svém zadku.
"Hej! Co děláš?!" naštval se.
"Tak promiň no... docela se mi líbíš.."
"Ah bože! To sou tady opravdu všichni teplý?!" obrátil oči v sloup.
"no, ty brzo taky budeš." řekl Nick. "Měl by sis už začít zvykat.." s těmito slovy mu strčil ruku do rozkroku.
"Fuj! Nech mě! Pomoc!"
"No jo, jak myslíš. Neboj, já tě nechci znásilnit, seš kámoš.."
"Eh.. tak to už nikdy nedělej!"
"Nebudu... ale je to škoda."
"Jak pro koho. Mě to v tamtý cele stačilo." odfrkl si Gee.
"Cože?! Tebe znásilnili?!"
"hm..a víckrát." Gerard litoval, že něco takového vůbec řekl.
"To tady občas dělaj.. mě se to taky stalo. Pak mě přeřadili do jiný cely sem.."
"Tamten byl nechutněj. Velkej a slizskej a nadrženej... BLE!"
"Jo, byl... a menoval se Pete.."
"COŽE?!"
"No jo.." přisvědčil Nick. "Asi to byl en samej. Myslel sem si to.."
"Kripl jeden.."
"To jo. Myslim, že sme si dost podobný. Sem rád, že seš tady, protože s tamtěma kreténama se to tu nedá vydržet.."
"Co ti dělaj?"
"mě nic.. ale mají blbý kecy, ujetej smysl pro humor a sou prostě divný.."
"Aha, no já sem hlavně rád, že tu nikoho nemlátěj a-"
"To ti udělal on? Pete?" zeptal se Nick a ukázal na Gerardův monokl.
"Jo.. modřiny mám všude a děsně to bolí..."
"Seš chudák. No hlavně, že už se ti to neděje.." řekl Nick. "seš fajn." s těmito slovy ho objal. Gerard ho nechal, kamarádské objetí nic neznamená. Odstrčil ho až ve chvíli, kdy ho ten kámoš začal znova osahávat.
"Já vim, promiň." omlouval se Nick. "Když já si nemůžu pomoct.."
"Hele chápej! Mě prostě kluci nevzrušujou!"
Nick sklopil hlavu a popošel pár kroků. Pak si sedl na postel a začal přemýšlet. To už se do cely vrátili ostatní.


jo, mělas pravdu. Hodně, hodně divná kapitola...