Další kapitola! =) A pls napište nějakej koment ať aspoň vim, kolik lidí to čte...
Bylo moc pěkné ráno. Ptáčci zpívali a sluníčko svými paprsky prosvětlovalo malou ložnici. Gerard se probudil a pomyslel si, jak je na světě krásně. Ovšem úsměv na tváři mu ztuhl ve chvíli, kdy do pokoje vešel Frankie.
"Ahoj, lásko.." nesl tác s jídlem a s úsměvem ho předával Geemu. "Přinesl sem ti snídani!"
"Jéé, dík Frankie, si hodnej.."
"Já tomu jen pořád nemůžu uvěřit..."
"Čemu?" nechápal Gerard
"No, že seš tady... a že..."
"Jo, jasně já vim. Tomu taky pořád nemůžu uvěřit."
Frankie se na něj usmál, protože nepochopil jak to myslí a naivně věřil v opětované city. Potkalo ho to nejlepší v jeho životě a cítil se jako v sedmém nebi. Tohle si vždycky přál a nemohl uvěřit, že se mu to splnilo. Pamatoval si ty zoufalé okamžiky, kdy tak moc toužil po svém nejlepším kamarádovi... Teď tu sedí ve Frankieho posteli a jí vlastnoručně připravenou snídani. Prohlížel si Geeho a vrýval do své paměti každý jeho rys. Nechtěl to už nikdy, nikdy zapomenout.
"Hele co na mě tak koukáš?!" obořil se Gerard.
"Eh..promiň..."
"je na mě něco divnýho?"
"Ne, já.. seš děsně pěkej." přiznal své myšlenky Frankie a vykouzlil na tváři omluvný úsměv.
"Jo tak...ty se mi taky moc líbíš.." lhal Gee. Pohlédl na kamaráda a cítil se děsně moc provinile. Jak si myslí, že našel svou pravou lásku a splnil se mu sen. Připadal mu moc roztomilý, když se takhle blbě culil. Najednou ucítil děsnou potřebu mu to říct. Tohle nemohl dál dělat, musí se přiznat a je jedno co se stane! Zhluboka se nadechl.
"Víš, Frankie... Já... já tě vlastně ani..."
"Copak? Dopověz to?"
"Já..." nedokázal to říct. Nedovedl ho zklamat. "Děsně tě miluju." vypadlo z něj nakonec. Tohle prostě nezvládl.
"To já tebe taky..." Frank mu věnoval letmou pusu, chvíli se zamyslel a spěšně odběhl někam ven.
Gerard seděl na gauči a koukal na televizi. Přepínal progamy, ale na nic se mu nechtělo koukat. 'Kde ten Frank tak dlouho je?' ptal se sám sebe. 'Ani neřekl kam jde a prostě si jentak zmizel!!!' trochu se rozčiloval. Najednou se prudce otevřely dveře a do nich vlétl rozradostněný Frank.
"Kde si kurva tak dlouho byl?!"
"Eh..no, promiň. Něco sem sháněl.."
"ani neřekneš, že někam jdeš a najednou zmizíš!" rozčiloval se Gee. Frank mu přiložil prst na ústa a otevřel dlaň. Byla v ní taková malá krabička.
"Eh..co to.." nechápal Gee. Pak mu to ale došlo. To je pro gaye. Gel, aby je to nebolelo. 'jenom to ne..' pomyslel si a dal hlavu do dlaní.
"Super ne?!" Frank měl z nové věcičky zřejmě radost.
"Jo.." mluvil Gerard přiškrcenym hlasem. "To asi po tom včerejšim zážitku..."
"Ne, tamto bylo fakt krásný.....Ale teď to bude ještě lepší!" s těmito slovy povalil Gerarda na pohovku a začal ho svlékat. Hladil ho po zádech a zasypával něžnými polibky. Gee ležel hlavou dolů a snažil se to nějak překousnout. Obličej měl opřený o ruku a chtělo se mu téměř brečet. Nebo zvracet, sám ani nevěděl, co cítí. Pak na chvíli ty doteky ustaly. Pořád ležel a snažil se nepřemýšlet, co asi teď jeho kamarád dělá. Myslel na všechno, jen ne na tohle. V hlavě se mu vybavil medvídek Pú, Mickey mouse a jiný dětský seriály, na které jako malý koukal, prostě všechno, co vůbec nesouvisí s něčím úchylným. Pak ho ale z tohoto záživného přemýšlení vytrhly Frankovy ruce, které ucítil někde, kde to určitě nebylo moc slušný.
"Eh..Frankie?"
"Neboj, já budu opatrný." odvětil kamarád a vzápětí mu ho tam strčil.
Gerard trpěl. No, trpěl není zrovna to správné slovo. Nedá se popsat, co cítil. Byl naprosto zmatený. Tohle se mu ještě nestalo. Frankie přirážel častěji a rychleji. Vzdychal Geeho jméno. Moc se mu to líbilo. Gee měl stále hlavu v dlaních a zkoušel popsat svoje pocity. Ačkoliv mu to připadalo nechutný, přecejen ho to trochu vzrušovalo. Prostě jen nesměl myslet na věc z pohledu kamaráda. Musel se smířit s tím, že teď už je to jeho milenec a bude až do smrti. Blízké smrti. Začal hlasitě vzdychat. Myslel na dvě odlišné věci najednou. Na Frankovy doteky a zároveň na jeho smrt. Udělal se a začal hořce plakat. Nechtěl, aby umřel. Měl ho rád. Bylo mu už jedno jak ho měl rád, ale určitě dost na to, aby si vážil jeho života.
"Ty brečíš? Bolelo to hodně?" starostlivě se zeptal Frankie a kousl se do spodního rtu.
"Vůbec ne." usmál se Gerard, utřel si oči a dlouze ho objal. Nakonec si usnuli v náručí.


fujky...
fujky...
fujky...
chudinka...
fujky....
ježiš...
ehm...
fujky...