Tak sem teď dopsala další kapitolu. Tak je tady. OMG, chudák Gee. Když sem to dopsala, vypla sem to okno a koukla přímo na Gerarda, kterýho mám na ploše xD Kdyby věděl... xD No radši nic... přečtěte si to=)
Šli dlouhou chodbou směrem k celám. Gerard byl stále zoufalý ze soudního procesu a nemohl uvěřit tomu, že ho opravdu obvinili z toho hrůzného činu, který by nespáchal ani ve snu. V hlavě mu hučelo jako v úlu a opustily ho poslední naděje, že ještě někdy spatří východ slunce u moře nebo hvězdnou oblohu.
"Já to opravdu neudělal!!!" křičel. "Věřte mi!!!" odmítal jít sám, tak ho dva policisté vlekli studenou chodbou.
"Udělals to. Už se z toho nevykecáš..." jedovatě utrousil jeden ze strážníků.
"To není pravda! Nic sem neproved!!!"
"Ale problémy tu dělat nebudeš! Bastarde!" přidal se druhý muž v uniformě a dal mu pěstí přes držku. Gerard stichnul. Nejen, že ho bolela ústa, ale také se bál promluvit.
"Copak na světě není vůbec žádná spravedlnost?" potichu se zeptal sám sebe. "Asi ne..."
Dovlekli ho před jedny z mnoha kovových dveřích. Byly velmi těžké a úplně nahoře stálo malé zamřížované okénko.
"To je tvoje cela!" řekl strážník a odemykal dveře. "Doufám, že ti nebudou vadit spolubydlící!"
Než stačil Gee něco namítnout, strčili ho dovnitř a zamkli. Chvilku mu trvalo, než se zorientoval. Cela byla prostorná a studená. Stály tam dvě kovové palandy a nějaký stolek, u něhož seděli dva podivně vyhlížející chlapi a hráli karty. Teda, měli rozehranou hru. Teď zrovna civěli na Gerarda.
"Ahoj!" pozdravil a pokusil si nevšímat těch pohledů. "Sem Gerard...."
"Já sem Pete a tohle je Neil." chlap který mluvil byl trochu při těle a také hodně vysoký. Měl velké svaly a nakrátko ostříhané vlasy. Jeho obličej působil přinejmenším drsně. Ten, který seděl vedle něj byl proti němu střízlík, avšak stejně velký v porovnání s Geem. Vypadal mladší a vzhlížel velice agresivně. Teď se oba dál obrátili ke svým kartám a zamyšleně pokračovali ve hře.
"Jo a postel máš támhle." Neil ukázal špinavým prstem nahoru na palandu.
Byla tma. Světla ve věznici už dávno zhasly a nebylo vidět na krok. Gerard seděl na své posteli a rukama si objímal kolena. Přemýšlel o tom, co se událo za poslední tři dny a jak je všechno tak moc nespravedlivý. Bude tu takhle sedět celý svůj život, bez kytary nebo papíru a tužky. Popravdě mu chyběl i mikrofon. Sice zatím ještě nebyli s klukama žádná známá skupina, ale bavilo je to. Vlastně se ještě ani nestačil rozkoukat ve švetě bez školy, která mu momentálně stejně byla na nic. Chtěl si vždycky vybudovat velkou kariéru a žít velký a bohatý život. Teď tu ale sedí v cele s nějakýma kriminálníkama a hnije, místo toho, aby si užíval svá nejlepší léta.
"Hej! Gerarde!" ozvalo se zespoda. "Pocem!"
"Proč? Já nechci...přemýšlím..."
"Nech toho a pocem!! Chcem si tě vyzkoušet!"
"Co? Jak jako?!"
"Nech toho nebo si pro tebe dojdu!!!" Pete zněl naštvaně a rochu agresivně, tak Gee raději slezl z palandy. Chytily ho silné ruce.
"Hej! Pusť mě!"
"To ani náhodou! Seš teď můj!" hnusně se zasmál. "Že jo, Neile?!"
"No jasně! A budeš ho muset poslouchat..." přitakal Neil. "jinak tě zmlátíme!"
Pete se znova zasmál a povalil Gerarda na zem. Začal ho osahávat.
"Co děláš! Okamžitě toho nech, nebo-"
"Co nebo? Chceš mi snad vyhrožovat?!" po těchto slovech ho uhodil. Začal ho svlékat a strčil mu velkou ruku do rozkroku. Byl velmi hrubý a násilný. Velmi neopatrně ho převrátil na břicho a sundal mu kalhoty.
"Ježiš ty máš hadry!" řekl. "Značkový! Beztak si je ukrad!!!"
"To není prav-" dál ale Gerard nic nestihl říct. Ucítil v sobě ostrou bolest. Pete mu ho tam totiž strčil až na doraz. Přirážel a zrychloval tempo. Funěl u toho jako parní lokomotiva.
"Au! Nech mě! Pomóóóc!!" křičel Gerard a začaly mu téct slzy. Bylo to pro něj opravdu strašný. Jen tam tak ležel a snažil se nevnímat tu bolest. Křičel, i když věděl, že ho tam nikdo neuslyší. Dostal se do cely mezi teplouše a musel to přijmout. Chtěl domu! Trvalo dlouho, než se Pete udělal a svalil se vyčerpaně na podlahu. Chvíli jen tak ležel, ale pak se zvedl, nandal si kalhoty a vyhodil Geeho zpátky na postel.
Uplynula asi hodina. Gerarad seděl v rohu postele schoulen do klubíčka a plakal. Cítil pořád v sobě tu bolest. Nejen fyzickou, ale i psychyckou. Žalostně brečel a vzlykal. Třásl se po celém těle a byl velmi vyčerpán. Chtěl křičet, ale nemohl. Nakonec ve stejné poloze usnul a probudil se časně z rána.


eh...uh...mno...to...na mě zanechalo hluboký dopad...asi budu...eh...ani nevim.
Chudák...