Další kapitola... tahle neni úchylná a já sem za to ráda. To předtim bylo fat příšerný. Nechápu, jak sem to mohla napsat. Dneska sem celej den přemejšlela o tom, že to smažu, nakonec sem to ale nechal..nevim proč, ale když už to tu jednou je... no nic, přečtěte si radši tohle...=)
Gerard zůstal v cele sám. Pete s Neilem odešli na oběd. Uplynulo asi pět hodin od Geeho nejhoršího okamžiku v životě. Teď už se mu ale vracela síla a mohl se alespoň posadit. Stále ho bolela každá část těla a nemohl pořádně mluvit. Začal nahlas plakat. Konečně měl chvilku soukromí a tak se mohl v klidu vybrečet. Slzy mu tekly proudem po tvářích a rukama si objímal kolena. Cítil se tak více v bezpečí a dával tim na jevo své zoufalství. Klepal se po celém těle.
"Gerarde!" uslyšel čísi potichý hlas a polekaně vzhlédl. "Hej! Tady nahoře!" z postele vykoukl onen postarší muž, na kterého Gee už úplně zapomněl.
"Eh..ty...ty mluvíš?" překvapeně se zeptal.
"Jo...asi poprvé za pět let..." přiznal se děda.
"A...proč si nemluvil předtim?"
"Já..umím mluvim jenom s čestnými lidmi. Těch tady moc není. Nedokážu promluvit ke špatnému člověkovi..."
"A vždyť..já.. zabil jsem tři lidi"
"Nezabil. Já vím, že jsi nevinný."
"Jak to můžeš vědět?!" nechápal Gee.
"To teď nebudeme řešit. Dostanu tě z téhle cely a možná i z vězení. Dobře mě poslouchej. Dneska večer seď u dveří od cely. Pozdě v noci uslyšíš kroky. Půjde tam strážník, který je jako jedniný hodný. Až bude dost blízko, zašeptej 'pomerančový džus'. Je to heslo. On ti otevře a ty mu předej tohle-" stařík se naklonil a podal Gerardovi nějaký dopis. "Nečti to prosím. A pak mu ještě řekni, co se ti všechno stalo. Půjdeš do jiný cely."
I přes všechnu bolest se Gee dokázal usmát. Už dlouho mu nikdo nepomohl.
"Děkuju...eh..jak se jmenuješ?"
"Na jménu nesejde. Je to jen poznávací značka..."
"Ale, jak ti mám říkat?" zeptal se ještě jednou Gerard. Nikdo mu už ale neodpovídal. Onen záhadný muž ležel nehybně na posteli a zvářil se jakože neslyší.
Vrátil se Pete a Neil. Gee rychle strčil dopis do kapsy a tvářil se ublíženě.
"Hele, Gerardek nám už vstal!"
"Drž hubu a nech mě na pokoji!"
"Eh..cos mi to řekl?"
"Abys držel hubu!" vyštěkl Gerard. "A nechal mě bejt!"
Pete se zatvářil velmi agresivně. Začal pohledem rentgenovat okolí a zuřivě při tom funěl.
"Tak ho nech, Pete. Dneska už má dost.." zastal se ho Neil a jeho kámoš se začal tvářit klidněji.
"stejně je to děvka." ulevil si.
Gerard nejednou v sobě pocítil ukrutný vztek. 'On mě ještě označuje jako děvku?! Mlátí mě tu, znásilňuje a pak řekne tohle?! Co si myslí?!' říkal si pro sebe a najednou měl v sobě tolik síly, jako ještě nikdy předtí. Cítil v sobě velký tlak a věděl, že každou chvíli vybuchne. Byl v obličeji celý červený a zatínal pěsti.
"Ty hajzle!" zakřičel a kopl Peta vší silou do rozkroku. Pak vyskočil a dal mu pěstí do zubů. "Ty kriple co si myslíš?! Já sem taky člověk né tvoje hračka! Seš debil největší a já ti to dál nebudu trpět!!!" kopal ho a křičel sprostá slova. Nikdy předtím ho nepopadl takový amok jako teď. Musel všechnu bolest ze sebe dostat pryč. Pete ležel na zemi a svíjel se bolestí. Gerard ho kopal do hlavy a mlátil kam ho napadlo. Neil na to zíral s otevřenou pusou a nestačil se divit, co dokáže takový mrňous.
Uběhlo asi čtvrt hodiny. Gee se nevěřícně koukal na válející obrovské tělo pod sebou a vítězoslavně se usmíval. Nedovedl uvěřit tomu, že přemohl takovou horu. Bylo to, jako kdyby holýma rukama uškrtil slona. Prohlížel si všechny své modřiny, které ještě před chvílí tak moc bolely. Teď už je ale skoro necítil. Zato vypadali ještě děsivěji, jak měl stále zvýšený tlak. Pete malátně zvedl hlavu a věnoval Gerardovi jeden překvapený pohled. Pak se odplazil do postele.
"Nevěděl jsem, že má Gerardek takovou sílu.." řekl ještě a usnul.


Gerardek se nezdá. :D
Ehm, proč pomerančovej džus?