Taková dlouhá jednorázovka:) Sem jí napsala o víkendu, ale myslim, že je to docela blbost xD Prostě naprosto bez nápadu...
Ale přečíst si to můžete! xD
Gerard:
Seděl jsem v obýváku a něco si četl. Bylo teprve ráno, tak kolem deváté hodiny. Ta knížka měla velmi zajímavý děj, ale psal to nejspíš nějaký imbecil. Vůbec neumí vylíčit situaci a při popisu osob skáče od chodidel k obličeji. Možná to bylo nezkušeností autora, ale možná jsem se jen na četbu nedokázal soustředit. Stále mi v hlavě hrál včerejší den. Byla tu totiž u kartářka a řekla mi něco velice zajímavého. Normálě na takové věci nevěřím, ale ona mě dokázala úplně přesvědčit. Uhádla mou povahu, jací jsou mí kamarádi, co mám za problémy. Znovu jsem zašilhal k oknu. Řekla, že mě v blízké době čeká nejprve nemilé překvapení. Ale mělo by to dopadnout dobře. Jedná se o mou budoucí lásku nebo co. Přemítal jsem v hlavě všechny osoby co znám, ale nikdo se na tu roli nehodil. Asi se najednou objeví nějaká neznámá právě za tímhle oknem a bude chtít poradit cestu. Nebo přijde nová pošťačka. Ale to je určitě blbost... Zvedl jsem se z křesla a vyhlédl ven. Bylo ticho a chladivý vítr skučel pod okny. Napadlo mě se projít. Alespoň na tu věc s kartářkou rychle zapomenu a přestanu věřit takovým blbostem. Jo, abyste si nemysleli, nezaplatil jsem si jí. Byla to náhoda. Přišla ke mně domů a myslela, že jsem nějaký pan Brown a objednal si jí. Když zjistila, že jde o omyl, jen mi narychlo vyložila karty a odešla. Prý když už vážila tak dlouhou cestu. Peníze odmítala, řekla jen, že jí stačí dobré slovo. Tak jsem jí poděkoval. Tyhle lidi nechápu, jsou to šílenci. Teď jsem na sebe naházel nějaké teplé oblečení a šel se teda projít do parku.
.
Frank:
V poslední době jsem zjistil, že líbání na pódiu s Gerardem se mi líbí stále víc. Začal jsem na něj pohlížet i z jiné stránky, ne jen jako na skvělého kamaráda. On si toho nejspíše nevšiml a choval se tak, jako vždycky. Nikdy by ho nenapadlo, že si ho někdy potají prohlížím. Nebo mu koukám na zadek. No jo, ačkoliv se tomu bráním, párkrát jsem se přistihl. A je těžké si to přiznat. Vždycky jsme byli nejlepší kamarádi. Ale já chci víc. Nemůžu vydržet s ním být každý den a nepolíbit ho. To nejde. Včera jsem dostal šílený nápad. Zavolal jsem jedné své kamarádce a poprosil jí, aby přišla. Chtěl jsem to všechno Gerardovi říct, to, že ho už delší dobu miluju a jak moc po něj toužím. Ale nejdřív bylo potřeba ho na to alespoň trochu připravit. Jess přišla a já jí poprosil, jestli by za Geem neřekla a nevyložila mu karty. Samozřejmě jenom jako. Měla mu říct něco o tom, že se brzy zamiluje, ale zatajit mou totožnost, protože pak by se na ní Gee naštval. Není přece homosexuální. Jess na to nejdřív vůbec nechtěla přistoupit, že nikoho nechce vodit za nos a stejně jí Gerard věřit nebude, ale já jí asi po půl hodině s námahou přemluvil. Ještě jsem jí sdělil o Geem pár informací, aby si myslel, že je opravdu nějaká jasnovidka a doslova jsem jí vystrčil ze dveří. Ona naštvaně odešla rovnou za mou láskou, s balíčkem karet v ruce a zamračeným výrazem. Když se vrátila, oznámila mi, jak to probíhalo a chtěla vědět, proč to musela dělat. Neřekl jsem jí to. Stejnak to nebude fungovat, tohle byl naprosto šílený nápad. Ale třeba na mě potom Gerard začne myslet trochu jinak, měl jsem v plánu se tam po obědě objevit a dál neskrývat své city. On si řekne "aha, tak ta kartářka myslela Franka, to je zajímavý. Nikdy by mě to nenapadlo. Ale když to má být má velká láska, třeba to nakonec přecejen půjde." Asi jsem zmagořil, ale možná mi to vyjde. Rozhodně mi to za to stojí, všechno je lepší než na něj každý den koukat a vědět, že ho nemůžu mít.
.
Gerard:
Šel jsem parkem. Čerstvý chladný vzduch mi dělal dobře. Moje nálada byla přímo skvělá, těšil jsem se na pozdější události. Nebylo tam ani moc lidí, takhle brzy ráno. Spíš samí pejskaři, co nadšeně venčili své mazlíčky. Vítr mi foukal do tváří a já si musel přitáhnout svou oblíbenou šálu blíž ke krku, aby mi nebyla zima. Dneska nemáme se skupinou zkoušku, protože si Mikey usmyslel odjet do New Yorku a Ray dostal zápal plic. Takže mám celý den pro sebe. Pomalu jsem kráčel dál po cestě a přemýšlel, co budu dělat. Jenže najednou na mě skočil nějaký černý chlupatý pes a začal mi nechutně olizovat obličej.
Šel jsem parkem. Čerstvý chladný vzduch mi dělal dobře. Moje nálada byla přímo skvělá, těšil jsem se na pozdější události. Nebylo tam ani moc lidí, takhle brzy ráno. Spíš samí pejskaři, co nadšeně venčili své mazlíčky. Vítr mi foukal do tváří a já si musel přitáhnout svou oblíbenou šálu blíž ke krku, aby mi nebyla zima. Dneska nemáme se skupinou zkoušku, protože si Mikey usmyslel odjet do New Yorku a Ray dostal zápal plic. Takže mám celý den pro sebe. Pomalu jsem kráčel dál po cestě a přemýšlel, co budu dělat. Jenže najednou na mě skočil nějaký černý chlupatý pes a začal mi nechutně olizovat obličej.
"Fuj, nech toho čokle!" snažil jsem se ho ze sebe shodit. "Ty prevíte.. Kurva nech mě!" ten pes si ale nedal říct a dál pokračoval ve slintání. To bylo tak moc nechutný..
"Jéé, pardón! Promiňte mi to! Hej k noze!" ječela panička a hnala se ke mně. "Blackie k noze!"
Blackie se ze mě odvalil a já mohl konečně vsát.
"Hlídejte si toho psa líp.." vztekle jsem zavrčel a moje nálada se o dost zhoršila.
"Já.. omlouvám se. Vytrhl se mi z vodítka.." řekla ta holka, zalovila v malé kabelce a podala mi balíček kapesníčků.
"Děkuju." zahuhlal jsem a začal si otírat sliny odkapávájící z nosu. "Blackie je dobrý jméno, ale víc by se na něj hodilo Slinta." Najednou jsem si vzpomněl na tu kartářku a její 'překvapení'. Že by tohle...? Pořádně jsem si tu holku prohlédl. I když nebyla zrovna můj typ, nevypadala tak špatně. Měla modré výrazné oči, plné rty a do obličeje jí padaly tmavě hnědé vlasy. I její postava byla celkem slušná. Byla štíhlá a o něco menší než já. A měla hodně hluboký výstřih. Když si všimla, jak se jí prohlížím, ještě jednou se omluvila.
"To je už dobrý.." řekl jsem a vymáčkl na tváři nejistý úsměv.
"On je Blackie dost divoký..."
"Všiml jsem si."
"Jste v pořádku? Jako jestli vám nic neudělal..."
"Je mi fajn. Jen mě to překvapilo. Moc často se mi nestává, aby mě v parku napadali psi..."
"Tak se ještě jenou omlouvám.. a nashledanou." řekla a najednou úplně zmizela.
Já kretén se ani nestačil zeptat na číslo. Ani jsem nevěděl, jak se jmenuje. Ale když jsem se vracel a spatřil jí, jak se vodí za ruku s nějakym svalovcem, usoudil jsem, že tuhle holku ta kartářka zrovna nemyslela. Vrátil jsem se domu a k mému překvapení seděl u dveří Frank.
.
Frank:
Šel jsem ke Gerardovi. Doma jsem si před zrcadlem nacičoval svůj proslov, ale vůbec mi to nešlo. Tohle se nedá naučit, musí to prostě vyplynout ze situace. Navíc pak bude řeč víc přirozenější a dopadne to lépe. Bylo by mi blbý odříkat že ho miluju jako stroj. Netrvalo dlouho a zvonil jsem na zvonek před jeho dveřmi. Dělal jsem to snad už tisíckrát, téměř denně, ale teď mi připadala taková všední věc jako poprvé. Mozek mi pracoval na plné obrátky a já se málem psychycky zhroutil. Jak to přijme? Nikdo ale neotevíral. Zvonil jsem dlouhou dobu, ale nakonec jsem si sedl na zem a čekal, až se vrátí. Mohl tu být za pět minut nebo třeba až zítra. Přišel asi tak za hodinu a mě ukrutně bolel zadek.
"Frankie, co ty tady děláš?" podivil se.
"Já.. no čekám."
"To jako na mě?"
"Jo. A na koho asi?"
"Já nevim, proč si nezavolal? To musí bejt něco děsně důležitýho když tu v zimě sedíš na schodech a čekáš na mě..." pomohl mi vsát a odemkl dveře do domu.
"No, je to dost důležitý.." přiznal jsem. "Snad se na to radši posaď."
"Nejdřív ti aspoň uvařim kafe." pohodil hlavou. "Venku je zima."
Seděl jsem v křesle a čekal na něj. Z kuchyně byl slyšet jen hukot rychlovarné konvice. Představoval jsem si, jak se bude tvářit, až mu to řeknu. Třeba mě pošle do háje nebo bude mít naopak radost. No, dá se to zjistit jen jediným způsobem. Sám jsem se podivil své odvaze a kdyby to šlo, potřesu si rukou. Gerard se konečně objevil v obýváku a postavil na stůl tác s kávou. Pak si sedl naproti mně a čekal, co ze mě vypadne.
"Víš, Gee.." začal jsem, jenže se to najednou zdálo nějak těžší než doma. "Já..."
"Co potřebuješ Frankie? Tak to pověz.." nabádal mě.
"Když ono je to tak strašně těžký to říct..."
"No, nenapadá mě jedniná věc, kterou bys nemohl říct nejlepšímu kamarádovi.."
"Když to je právě to.." odmlčel jsem se. "Já už nechci, abys byl můj nejlepší kamarád, já.."
"COŽE?!" přerušil mě a překvapeně vytřeštil oči. "Co?! To jako... Franku, my spolu kamarádíme tak dlouho... jak.. to nechápu. Já s tebou nechci přestat kamarádit. Udělal jsem ti něco?!"
"Ne Gee..." jak mu to jenom mám říct?
"Tak co je? To si ze mě jenom děláš prdel?!" nic nechápal.
"Ne, jde o to, že už nechci být JENOM tvůj nejlepší kamarád." uf a mám to za sebou.
Gerard jenom zíral a chvilku mo trvalo, než to pochopil.
"Eh... to jako.." bylo znát, že ho to dost zaskočilo. Mě se nelíbilo, jak na mě kouká. Jako kdyby spatřil UFO.
"Gee, já... chci něco víc. Miluju tě." konečně jsem to ze sebe dostal. Teď jenom čekat na odpověď.
"Frankie, to.. je.. Promiň. Nejsem teplej."
"Ale to na pódiu.."
"To je jenom takový blbnutí. Tvoje polibky se mi líběj, ale nehledám za tím nic víc.."
Smutně jsem sklopil hlavu. Zhroutil se mi svět. Tu lásku neopětuje a já teď nevím, co dělat. Kdyby se naštval, tak by to bylo o dost lepší než nějaký soucitný řeči. Kamarádství je v háji. Už to mezi námi nikdy nebude jako dřív.
"Tak.. já půjdu.." vykoktal jsem a věnoval mu malý pohled.
"Ahoj. A .. promiň."
Sice jsem nevěděl za co se mi omlouvá, ale bylo to od něj pěkný. Věnoval jsem mu krátký úsměv a vyrazil ze dveří. Jenom co jsem se ocitl na ulici, začaly mi po tváři téct velké slzy. Utřel jsem si je hřbetem ruky a pokračoval v chůzi. Teď mu vůbec nemůžu chodit na oči.
.
Gerard:
Přišel ke mně Frank. Měl něco hodně důležitého na srdci a tak jsem uvařil kafe, aby se mu lépe mluvilo. Vypadal opavdu vyřízeně, jakoby snad ani nespal. Zřejmě se mu stalo něco hodně závažného. Jenže to, co z něj nakonec vypadlo byl pro mne naprostý šok. Řekl mi, že mě miluje! Já mu vysvětlil, že nejsem teplej a on zase odešel. Bylo mi ho líto. Nikdy bych to nečekal a chvíli po jeho odchodu se mé tělo nebylo schopno pohnout. Třeštil jsem oči stále dopředu a přehrával si jeho slova v hlavě. Pořád dokola. "Gee.. já... chci něco víc. Miluju tě." měl jsem ho také rád, ale prostě jen jako kamaráda. Vlastně mě ani nikdy nenapadlo, že by mohl být něco víc. Byla to fakt rána z čisého nebe. Když odcházel, všiml jsem si, jak si hřbetem ruky otírá slzy. Bylo mi ho tak moc líto.. Tohle si nezaslouží. V hlavě mi hrály dva hlasy. Jeden z nich říkal, ať s ním začnu chodit a ten druhý, že ne. Byl jsem zmatený.
.
Frank:
Seděl jsem doma a brečel. Bylo mi strašně špatně, dnešek je na nic, vůbec celý svět je příšerný. Když ani nemůžu být s člověkem, kterého tak moc miluju... Bolelo mě strdce. A na to existuje jen jediný lék. Ne, nechci se zabít. Jen o sobě na chvíli potřebuju nevědět.
.
Gerard:
Přehrával jsem si v hlavě všechny chvilky prožité s Frankiem. Hlavně ty vášnivé polibky na pódiu. Vždycky se mi to moc líbilo a bez toho by ten koncert snad ani neměl cenu. Kvůli tomu jsem se na něj i těšil.. Frankie je skvělý člověk. Umí naslouchat a s ním se cítím vždycky lépe. Když mě trápí nějaký problém nebo si jenom chci popovídat a odreagovat se od všedních starostí, vždycky tu je pro mě. Nikdy neodmítl mou přítomnost. Nikdy neudělal nic, co by mě bolelo, čím by mě zradil nebo mi nějak uškodil. Ne, to u něj neexistovalo. Mám ho tak moc rád, nedovadu si představit, že se kvůli jeho lásce přestaneme vídat. A na druhou stranu, přece bych to s ním mohl zkusit. Nevěděl jsem. Vždycky jsem si o sobě myslel, že jsem vyrovnaný člověk a nemám ani moc problémů, ale teď jsem pociťoval v mozku takový bordel, který snad ani nejde popsat. Naprostá schyzofrenie. Musím se nějak odreagovat. Na chvíli na to zapomenout a pak mi možná bude líp.
.
Frank:
Našel jsem si nějaké toché místo v rohu. Smrdělo to tam po cigárech a alkoholu. Do téhle hospody jsem nevkročil už dlouho. Nikdy se mi tu nelíbilo, ale teď jsem měl důvod tu být. Házel jsem do sebe jednu skleničku za druhou a pokoušel se zapomenout. Už jsem nechtěl dál brečet, lidi se po mě totiž divně otáčeli. Že jsem se raději nerozhodl zůstat doma... Najednou jsem se podíval do prava a spatřil Gerarda. Možná mi to pití už moc stouplo do hlavy. Ale ukázalo se, že je skutečný, protože ke mně přišel a překvapeně si mě prohlížel.
"Frankie, co ty tady..."
"Já se chtěl vožrat." přiznal jsem. "Zapomenout na to."
"Polož radši tu skleničku.." vzal mi alkohol z ruky a vypil to.
"Eh.. a co tady děláš ty?" zeptal jsem se.
"za stejným účelem jak ty.." přisedl si a koukal do dřevěné desky stolu.
"a ty máš důvod? Já.. dyť seš v pohodě ne?" nechápal jsem, proč je tady. Nic se mu nestalo.
"nejsem v pohodě. Mám problém. Nevím, co chci." odmlčel se. "Frankie, já... to, cos mi říkal. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. A teď jsem si uvědomil, že tvoje polibky se mi vždycky moc líbili a nemám důvod tě odmítat. Na druhou stranu ale nejsem homosexuální a... prostě se nemůžu rozhodnout."
Podíval jsem se mu zpříma do očí. Je snad ještě větší chudák než já. Já aspoň vím, co chci. A jeho musím akorát tak přesvědčit.
.
Gerard:
Přišel jsem do hospody a porozhlížel se po ějakém volném místu. Moje oblíbené už bylo zabrané nějakým... moment, to byl Frank. Co ten tady dělá? Taky si léčí problém? Přisedl jsem si k němu. Dost ho překvapilo, že mě vidí právě tady. Byl už trochu podnapitý, ale pořád ještě vnímal. Řekl, proč je tady a já mu naoplátku vysvětlil svůj příběh. On se mi podíval přímo do očí. Nikdy předtím jsem si nevšiml, že má tak krásné oči. Takové hluboké, velké a s krásnou oříškovou barvou. Byl srašně hezký. Vlasy mu lehce padaly do čela a měl i krásné rty. Já si nikdy předtím neuvědomoval, že líbám tak krásná ústa. Frankie se teď do mě stále vpíjel pohledem a já už tušil, co udělá. Naklonil se přes stůl a políbil mě. Opatrně a lehce, jakoby se bál mé reakce. Vychutnával jsem si tenhle polibek. Byl úplně jiný než ty na pódiu. O dost krásnější a něžnější. Najednou se mi vyjasnilo. Konečně jsem si uvědomil, co vlastně chci. Chci Franka. Ta kartářka měla nakonec přecejen pravdu. Našel jsem svou pravou lásku a už nidy o něm nebudu pochybovat.


jeeee tp je kraaasne....take jednoduche ale strasne pekne....milujem podobne jednorazovky XD 1*