21. dubna 2008 v 19:40
|
Tak jo, napsala sem pokráčko:) Pište komenty=)
Bylo něco po páté hodině. Slunce už tolik nepálilo a foukal chladný vítr. Šli jsme roztažení po ulici a hledali naše dnešní oběti. Ty modřiny mě ještě stále bolely a toužil jsem po ukrutné krvavé pomstě. Nejradši bych je uškrtil.. takhle mě zmlátit dokáže jen málo kdo! Šel jsem na pravo od Nicka, jako nejlepší kamarád a jeho pravá ruka. Pohledem jsem rentgenoval okolí a doufal, že na ně brzy narazíme.
Uplynula asi hodina a půl a oni pořád nikde. Už jsem se pomalu vzdával poslední naděje. Byla by to škoda je nepotkat.. přišli by fakt o hodně. Najednou jsme zvolnili krok, protože přímo před námi se loudali nějací tři týpci. Plivali na zem a pokuřovali. Okamžitě jsem je poznal a oznámil to klukům.
"Fajn, to sou oni. Obklíčíme je.." řekl jsem. "Nicku, vem si Jana, já půjdu se zbytkem ze zadu a vy je překvapíte odsud.." trochu jsem se bál, aby se můj nejlepší kamarád nenaštval, že dávám rozkazy, ale zřejmě mu to ani moc nevadilo. Tohle byla prostě má bitka.
"Hej! Kampak!" zakřičel Jan a stoupl si přímo před ně. Já se se svými komplici připlížil zezadu. Ten kluk se dost vyděsil a prodce se otočil. Najednou ale spatřil mě.
"Ty… ty jsi.." nevěřícne kroutil hlavou.
"Toho sme přece včera zmlátili!" vykřikl ten druhý a rozhlížel se kolem dokola.
"Jo, přesně tak.." přisvědčil jsem. "A já přísahal, že vám to vrátím."
Pomalu jsme k nim přistupovali a strhla se strašlivá bitka. Bránili se docela slušně, ale nestačilo jim to. Oháněl jsem se tyčí a bil jsem je vší silou. Opravdu jsem se chtěl tak moc pomstít. Všude byly slyšet výkřiky a tupé rány. Ulicí se to všechno rozléhalo, což způsobovalo ještě větší intenzitu zvuků. Zvedl jsem ze země toho jednoho jejich vůdce a držel ho pod krkem. Ostatní se kolem mě seskupili a koukali, co udělám.
"měl bych tě zabít…"
"Nee, prosím. Nech mě.." prosil mě přiškrceným hlasem a v očích se mu leskl neuvěřitelný strach. Má ruka se automaticky napřáhla a dala mu do držky. Tekla krev. Hodně krve. Byla naprosto všude, na všech… Moc se mi to líbilo. Cítil jsem se nepřekonatelný.
Najednou se rozhostilo děsivé ticho. Už bylo po všem. Nikdo z nich se nehýbal a my měli po srandě.
"Ty vole, nezabili sme je?"
"Nesmysl" odpověděl jsem. "Dejchaj! To vidíš ne?"
"Ale radši je odklidíme."
Táhli jsme ty těla na kraj silnice, aby neleželi hned uprostřed. Nechali jsme je za obrubníkem. Když je nikdo nebude hledat, nenajde je. Najednou sem si všiml nějakého kluka za stromem. Byl celý roztřesený a ustrašený. Krčil se a všechno sledoval velkýma tmavýma očima. Kluci si všimli kam koukám a obrátili své pohledy.
"Vole, kdo to je?" zeptal se Paul
"To nevim… ale všechno viděl.." zašeptal Nick a vytáhl ho mezi nás. "Patříš k nim?"
"n.. ne-e…" vykoktal ten kluk a celý se třásl.
"Ale viděls to. Musíš slíbit, že to neřekneš. NIKOMU!!!" oštře jsem řekl a zamračil se.
"Ne- nepovim.."
"No ale když už seš tu… aspoň si užijeme!" zasmál se Jan a pobídl ostatní. Nick mu dal pěstí do držky a on se svalil k zemi. Bili ho a kopali. On křičel a plakal. Ačkoliv by mi to jindy připadalo zábavné, teď jsem v sobě cítil lítost. Nechtěl jsem, aby ho mlátili.
"Hej! Gerarde! Ty se k nám nepřidáš?!" vykřikl Paul.
"Mě nějak není dobře.." utrousil jsem a odvrátil oči.
"Tak ho doraž. A my dem…" pobídl Nick ostatní a nechali mě tam samotného. Sklonil jsem se k tomu tělu.
"Ne.. prosím. Mám už dost, neubližuj mi.." brečel ten kluk. Měl tmavé vlasy a pěkné velké oči. Byl hodně malý a vypadal roztomile.
"neboj, nechci ti ublížit.." uklidňoval jsem ho. "Jak se jmenuješ?"
"Frank Iero.."
Ahoj. Koukni se pls tady na www.ondra-klezl.blog.cz moc díky. a za odměnu napiš mi do zprávy autorovi adresu tvého blogu a já potom zveřejním článek s odkazama. tak se měj ahoooj