Tak je tady první kapitola=) Neni moc dlouhá, přečtěte si jí. Ale je tam vlastně to nejpodstatnější. Sem jí napsala už včera, ale zveřejňuju jí až teď, včera sem se nedostala na net. OMG, chudák Gee...
Už byla tma. Tak kolem půl desáté večer. V prázdné ulici spěšně šla jakási postava. Byla tmavě oblečená a dost pospíchala, protože už dost přituhovalo a začínala chladná noc. Kdyby jste si onoho člověka lépe prohlédli, snadno byste v něm poznali Gerarda. Ano, opravdu to byl on. Vracel se zrovna ze zkoušky. V hlavě mu pořád hrály ty songy a přemýšlel, co na nich zlepšit. Měl ještě spoustu nevyužitých nápadů a to způsobovalo jeho poměrně dobrou náladu. Najednou slyšel z dálky čísi křik. Přidal tedy na kroku, aby zjistil, co se děje. Došel ke staršímu domu s velkou zahradou. Opatrně se přiblížil blíž ze strany a nahlédl do hlavní ulice. Ze vchodu domu právě utíkaly nějaké dvě osoby.
"Stůůj!" zakřičel pro jistotu Gerard. Jeden člověk se sice otočil, ale nevěnoval mu nijak zvláštní pozornost. Běželi rychle dál temnou ulicí a zmizeli v dáli.
"To je ale divný..." pomyslel si a přiblížil se k temné stavbě.
Zahrada byla velmi udržována, stejně jako celý barák. Po stěnách se rozpínal břečťan a kytky se jevily jako velmi vzácné druhy. Na tmavé střeše byl komín, ze kterého se ještě kouřilo, proto se Gee rozhodl zaklepat a zeptat se, co se tu vlastně stalo. Stál tam asi pět minut, ale nikdo mu neodpovídal. Zlehka zkusil strčit do dveří. Pootevřely se a on po krátkém zaváhání vstoupil. Dům vypadal velmi honosně a luxusně. Kdyby na zemi neležely tři mrtvoly, jistě by se mu tam líbilo a všímal by si větších detailů interiéru.
"Proboha!" zděšeně vykřikl. "To snad..." pohlédl na těch pár zubožených těl. Zřejmě rodinka. Postarší manželský pár a...eh..jedno velmi malé dítě. Gerard nemohl uvěřit vlastním očím. Byl to tak moc strašný pohled... Najednou o něco zakopl. Byla to krátká tlustá tyč s čímsi červeným na konci. Zmateně tu věc zvedl a prohlížel si jí. Pak se sklonil k dítěti. Nebylo až tak zubožené jako ostatní, ale mělo na krku ošklivou modrou čáru. Leželo v krvavé louži. Vlastně - těch louží tu bylo hodně, tak se ani nepoznalo, kde která končí. Byl to opravdu děsivý a hrůzostrašný pohled. Něco takového se jentak nevidí. Gee si tedy v šoku neuvědomoval co dělá a jednal pouze instinktivně. "Třeba ještě dýchá!" chytil se poslední naděje na přežití alespoň jednoho člena této domácnosti a sehnul se k dítěti. Položil mu ruku na krk a v tichosti sklonil hlavu.
"Policie! Máme vás!!!"
"To je dobře! Tady to dítě možná ještě žije! Musíte ho zachránit! Zavolejte sanitku!" zmateně křičel Gee.
"Nechte si ty kecy! My víme co dělat!" řekl vysvalovaný policajt s pistolí v natažené ruce.
Gerard se polekaně otočil, protože mu došlo, v jaké je situaci. Muž zákona jen pootevřel pusu a znechuceně přivřel oči.
"Odhoďte zbraň!" zakřičel.
"Já..jakou?" pak si to ale uvědomil. Podíval se do jedné ruky, kterou měl celou od krve. Pak do druhé, kde držel onu tlustou tyč. Tu, co před chvílí zvedl s podlahy. 'Vražedná zbraň' pomyslel si 'Sem v hajzlu!' opatrně položil krvavé těleso na zem a vstal s rukama nad hlavou.
"Já to nebyl!!!" křičel zoufale. "Teď jsem přišel, protože jsem slyšel křik!!!"
"Jdeme!" odbyl ho policajt a nasadil mu pouta. Se svým komandem ho vedl do té temné ulice a kamsi k autu.
"Krvavá bestie!" odfrkl si znechuceně.
"Já to opravdu nebyl!!! Přísahám!!!"
Ten svalovac, co ho držel mu vrazil pěstí, až se mu otočila hlava.
"To si nech k soudu."
Gerard seděl v policejním autě. Ruce měl v poutech a z pusy mu tekla vlastní krev. Ten kripl mu normálně rozbil držku! 'Všechno bude dobrý..' uklidňoval se. 'U soudu prokáží mou nevinu a půjdu domu...' Avšak si tím nebyl ani sám jistý. Zavřel tedy oči a pokusil se nevnímat situaci. Pouze doufal, že to dobře dopadne...


To je supééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééér!!!!!