Konec? :'-(
22. dubna 2008 v 20:51 | Jannica | Relativně normálníOmlouvám se, že dneska nejspíš nebude pokráčko od obou povídek, důvod je ten, že nestíhám. Místo toho sem napsala jednorázvku, měla sem jí na papíře, tak mi trvalo docela dlouho to přepsat. Má to debilní název, nic lepšího mě nenapadlo, ale je to výstižný.
Stál jsem před zrdcadlem v koupelně a koukal na svůj odraz. Co jsem udělal špatně? Právě bylo po koncertě. Ještě jsem v hlavě slyšel řev fanoušků a hlasitý zvuk kytar. A Gerardovo vřískání. Teda, v normální situaci bych to označil za zpěv, ale teď mě opravdu naštval, takže jsem k tomu neměl pražádný důvod. On... nevím, co se s ním stalo. To už mě namá rád? Udělal jsem mu něco? Co se pokazilo? Doufám, že mi tím nechtěl naznačit že je konec. Že se rozcházíme. Po tváři se mi skutálela studená úzkostlivá slza. Radši bych umřel, než ztratil Geeho. Odraz v zrcadle se mi rozmazal. Vypadal, jakoby se navždy ztrácel. Znova jsem si v hlavě přehrával ten koncert. Hráli jsme Our Lady Of Sorrow. Byla mezihra a já se s kytarou k Gerardovi pomalu přiblížil a chtěl jsem ho políbit, jako to děláváme na každém koncertě. Fanoušci to zbožňujou. Jenže se stalo něco divného. Zprudka mě totiž odstrčil a odešel na druhou stranu pódia. Asi pro jistotu, kdyby mě to náhodou napadlo udělat znova. Nevykládal jsem si to nijak špatně. Asi neměl zrovna náladu nebo se to nehodilo k písničce. Určitě k tomu měl nějaký dobrý důvod. Nikdy předtím mé polibky neodmítal. Až teď... Hráli jsme dál a já to trochu pustil z hlavy. Až u The Jetset life jsem si vzpomněl a rozodl se to zkusit znova. Zase jsem se k němu přiblížil a překvapil ho zezadu. On se ale lekl, zprudka se otočil a shodil mě na zem.
"Co ti kurva je?!" vyštěkl jsem, ale byl moc velký rámus na to, aby mne slyšel. To už mě nemá rád? Nechápal jsem absolutně nic. Po nějaké době jsem se ale odhodlal a šel se ho zeptat. Bylo to těžký, přemýšlet a zároveň hrát kytarový sóla, ale zvládl jsem to.
"Co se stalo?!" zařval jsem na něj. On sebou trhnul, otočil se a zadíval se na mě těma krásnýma hnědýma očima. Po takovém pohledu jsem mu byl schopen odpustit všechno. Jednou mi naboural auto. Bylo celé na sračky a vůbec nic nefungovalo. Dokonce ani klakson ne.. Já se začal rozčilovat, ale on se na mě tak krásně a omluvně podíval, že jsem mu doslova okamžitě padnul o náruče a šeptal, že to nevadí, hlavně, že se mu nic nestalo. Ale ne, že by toho využíval. Takový on teda určitě není. Auto mi koupil nové - dokonce lepší, a ještě mi nabídl k dispozci to svoje.
Ale zpátky k tomu koncertu. Tentokrát se mi ani nepodlamovaly nohy, ani jsem nikoho neobjímal, ale čekal jsem na odpověď. Fanoušci chtěli, abychom se začali líbat, vlastně byli přesvědčení, že se tak stane. Soudil jsem to podle vřískotu těch holek. Ale Gerard měl v plánu zřejmě něco jiného. Otevřel pusu a já netrpělivě čekal, co z něj vypadne. Najednou ale bylo pozdě a on musel začít zpívat. Já se zdrceně vrátil na místo a hrál. Snažil jsem se dát co nejlepší výkon, ale můj mozek se nedokázal soustředit. Ujížděly mi tóny a Mikey mě provrtával vražedným pohledem. Gee raději odešel k Rayovi na druhou stranu pódia. Už se blížil konec celého koncertu a tak jsem to chtěl zkusit znova a naposled.
"Nech toho Franku!" rozčíleně na mě vyjel, zamračil se a odešel. Mě se zhroutil svět. To už mě fakt nemá rád? Kdyby to alespoň řekl, ale né, on mě musí takhle hnusně trápit. Byl pořádně vzteklej a také to bylo poznat. Hned po koncertě jsem vyběhl do zákulisí a tak stojím tady, na záchodě, před zrcadlem. To, co se dneska večer stalo může znamenat konec. Jen mě chtěl připravit na rozchod. Každou chvíli se tu může objevit a říct 'Promiň Frankie, mám tě opravdu rád, ale spíš jen jako kamaráda..' rozbrečel jsem se. Ta představa byla tak strašná! Já ho tolik miluju a radši bych umřel, než ho ztratil. Všechny ta krásné chvilky s ním se mi vracely do paměti a živě jsem si pamatoval každou krásnou vteřinku, kterou jsme společně prožili. A teď to všechno mělo skončit. Možná jen zbytečně plaším. Třeba to tak vůbec není. Ale.. to, jak se ode mne odtáhl. Jak se mi vyhýbal a házel ty pohledy... Všechno to naznačovalo. Ale já nechci.. ne, ne, ne, ať se mi to jen zdá! Ať to není pravda! Vždyť jsem mu přece nic špatného neudělal! Nebo snad ano? Nestačil jsem mu, a tak si mohl najít někoho jiného. Lepšího. Já se vždycky tak moc snažil.. zahrnoval jsem ho svou láskou a plnil vše, co se mu odrazilo v očích. Dělal jsem si starosti, když se vrátil o pár minut později. Co je špatně? Najednou mi to trochu došlo. Možná jsem se o něj staral až moc, že mu to už lezlo na nervy. Třeba mu všechno vadí a připadám mu otravný. Do umyvadla skápla další má slza. Pohlédl jsem na svůj odraz a trpce koukal do mých zarudlých očí. Možná by se to dalo nějak spravit. Budu dělat, jakože nic a pak najdu vhodnou chvilku, abychom si mohli sami promluvit. Řekl bych, že mě to mrzí a odteď své chování změním. Utřel jsem si slzy a opláchl obličej studenou vodou. Pak jsem se na sebe namáhavě usmál.
Najednou se rozrazily dveře a v nich stál... Gerard!
"Čau Frankie, hledal jsem tě!" usmál se a podíval se do zrcadla. "Zatracenej opar.." zaklel a zkoumal svá ústa. "Stalo se něco?" zeptal se, když si všiml mého výrazu.
"Gee... ty... ty máš opar?!" nemohl jsem tomu uvěřit.
"Jo."
"Yahoo! Jupí!! Jo!" vkřikl jsem a skočil na něj, takže jsme oba spadli na tvrdou zem.
"Jau... co je na tom tak super?" zamračil se Gerard. "Mě to jako docela vadí.."
"Ani nevíš, jak jsem šťastnej!" vykřikl jsem a dal mu pusu na tvář. Poté jsem se zvedl a radostně vyběhl ze dveří koupelny...
Komentáře
no teda,smekám...poslední dobou nebylo moc stories,který by mě takhle dostaly...opravdu skvělý:)
hahahaha.....tak toto som teda necakala.....uplne super podane to je XD
jako asi v půlce mě napadlo e by mohl mít opar ae říkala jsem si že to né...a paq "zatracenej opar" a já ehm..xD
hey super :D já čekala podle toho názvu podřezání žil XD fakt bezvadňáckýýýýý


hahaha, to bylo dokonalý!