tak jo, máte tu další kapitolu=)
"Gee, promiň, mrzí mě to.." najedou jsem si ale uvědomil, že to není on, ale nějaký satanistický chlápek, co si mě teď prohlížel jsko nějaký odporný hmyz.
"Eh.. děte ode mě pryč!"
"Uhm, pardon. Omlouvám se." zamumlal jsem. "Já si vás spletl.." omluvně jsem se usmál, otočil se a vydal se skrz park domů. Třeba ho ještě potkám..
Nepotkal jsem ho. Nebyl opravdu nikde. Ani v parku, ani doma. A to všechno mou vinou a těmi ukvapenými závěry. Neměl jsem ho hnedka obviňovat a nadávat mu. Neměl jsem říkat, ať zmizí. A on zmizel opravdu. Vzal mě za slovo a teď už se vůbec nemusí objevit. Co když se mu něco stalo? Neunesl ho někdo? Sedl jsem si na pohovku a bylo mi strašně moc špatně. Slzy mi začaly téct po tváři a já si uvědomoval, že už ho také nikdy nemusím spatřit. Nebudu vědět, jestli je živý či mrtvý, nepomůžu mu, jestli se dostane do maléru. Zkoušel jsem mu volat, ale nezvedal to.
Který kretén by mohl takhle urazit svou největší lásku a obvinit jí z nevěry?!
Seznamte se - Frank Iero
Odšoural jsem se do ložnice a přes všechnu lítost se pokoušel usnout. Nejlepší je to zaspat a na chvilku se ocitnout v nějakém vysněném světě, kde vás nikdo nepodvádí ani nemizí.
Dva dny jsem o něm vůbec nic nevěděl. V práci se na něj ptali a já vždy jenom krčil ramenama. Bylo mi stále do breku a v hloubi srdce jsem doufal, že se jenom přechodně urazil a objeví se, až ho to přestane bavit. Bavit ho to nepřestalo.
Seděl jsem na policejní stanici a se slzami v očích Gerarda popisoval. Uplynuly už tři dny, a tak mi nezbylo nic jiného, než ho jít ohlásit jako pohřešovanou osobu. Všechno to proběhlo rychle, když viděli můj stav, usoudili, že se mě raději nebudou ptát, jestli jsem ho nezabil. Takhle mi dali podepsat jen pár papírů a nařizovali mi, ať se zdržuju v blízkosti bydliště. Říkali, že kvůli bezpečnosti, ale já věděl, že mě podezřívají z vraždy. Stejným neprávem, jako jsem před třemi dny podezříval Geeho.
Jenou jsem se celý smutný vrátil z práce domu a jako každý den si sedl na gauč a truchlil. Měl jsem docela hlad a tak jsem se vydal ke kuchyni a otevřel ledničku. Ale čekalo mě trochu větší překvapení. Byl jsem si určitě jistý, že ráno tady bylo spoustu jídla. A teď tu nebylo skoro nic. Někdo tady musel být.. 'Gerard!' napadlo mě okamžitě. Poprvé za tu dobu jsem se usmál. To znamenalo, že je stále naživu. Ale proč mi nic neřekl? Musel tady nechat alespoň vzkaz. Tak bezcitný zase není. Začal jsem běhat po bytě jako šílený a prohledávat úplně všechno. Nakonec jsem to našel. Vítězoslavně jsem zvedl nad hlavu papírek, co ležel u telefonu a začal číst. 'Jsem v pořádku. Jenom realizuju jeden šílený nápad, ale nepřežil bych to bez tebe. Přijď prosím v sedm večer na kraj lesa, jak tam dřív stála ta autobusová zastávka a sbal s sebou nějaké nejnutnější věci. Budu tě čekat. Miluju tě. Gerard' začal jsem jásat. On se na mě nevykašlal, pořád mě má rád a ještě k tomu mě chce vidět! Rychle jsem začal do batohu házet nějaké oblečení, jídlo a pár osobních věcí. Nezbývalo mi moc času. Ještě rychle zamknout byt a utíkal jsem směrem k lesu.
Stál jsem na kraji silice u pororozpadlé zastávky a čekal na něj. Už bylo dávno po sedmé hodině, skoro jsem přestával doufat, že se ještě objeví. Najednou mě někdo zezadu čapl za nohy a stáhl dolů do příkopu.
"BAF!" zazubil se na mě Gerard a vstával ze země.
Já ho ani nepozdravil a okamžitě jsem mu vlepil velkou facku.
"Tohle mi dělat nebudeš!" rozkřičel jsem se. "Víš, jak sem se bál?! Máš vůbec ponětí, kolik sem toho vybrečel?! Myslel sem si, že seš mrvej!" sedl jsem si zpátky na zem a začal znova tiše plakat. Gee si kecnul vedle mě a začal botou kopat důlek do hlíny. "Promiň." zašeptal. "Já vím. Ale tys řekl, ať zmizím. Rád vyhovuju tvým přáním."
"Kurva to nebylo přání ty kreténe!!!"
"Ale znělo to tak.." otočil se na mě a podíval se mi přímo do očí. Vpíjel se do mě pohledem a očima prosil, ať mu odpustím.
"seš debil.." utrousil jsem a začal ho líbat. Po tak dlouhé době se naše rty opět setkaly a já tomu skoro nemohl ani uvěřit. Váleli jsme se po sobě v tom příšerném blátě a ještě k tom začalo pršet. Ale vůbec nám to nevadilo. Byl jsem rád, že ho mám zase u sebe a věděl jsem, že už ho nikdy nepustím z očí. Zachvíli mi ale sdělil své plány a já ze mě ta radost okamžitě vyprchala.


ááááááááá to je super konečně sem se dočkala a teď zase rychle pokráčko ať víme co ten chytrej gerard zase vymyslel to sem fakt zvědavá nechce si třeba otevřit vlastní pizzerii??? no to asi nee co...tak šup šup :P :D