6. května 2008 v 16:38
|
Heh.. to ste nečekali;) Nebo možná jo.. já nevim. Ale tohle mě bude bavit xD
"Ty si se snad zbláznil!" rozčílil jsem se. "jak si to jako... hele řekni mi to ještě jenou. Asi sem se jenom přeslech."
"Normálně odjedeme." pokrčil ramenama Gerard. "Utečeme odsud a projedeme svět. Peněz máme dost, vybral jsem konto. Chci si něco užít!"
"Eh.. to tady jako chceš všecho nechat? Domov, práci, lidi, na kterých ti záleží.."
"Jediný člověk, na kterým mi záleží jsi ty." přerušil mě Gee. "Když jsi mi tam v parku nadával, řekl jsi, abych zmizel. A já to udělal. Pak jsem si řekl. 'Fajn, jak si přeješ, já opravdu zmizím, ale bez tebe ne.' Ještě teď bych se schovával u kamaráda, abys příště vážil slov, ale někdo začal na ulici vylepovat plakáty, že mě pohřešují. Teď bych rád slyšel, že jedeš se mnou."
"A jakej máš k tomu důvod, odjíždět.. máš se tu dobře, nic ti nechybí..."
"Chybí mi toho spoustu. Už mě to tu prostě nebaví, nudím se tu. Nesnáším tenhle stereotipní život."
"Hm, a co máš teda v plánu?" zeptal jsem se a Gerardovi zasvíili oči.
"Takže se mnou jedeš?"
"Eh.. já se jen ptám, co bys teď dělal."
"Dobře, vysvětlím ti to." odkašlal si. "Zhruba za hodinu a půl nám jede vlak z hlavního nádraží Newarku. Odtamtud pojedeme do Richmonu, to je ve Virginii. Tam se zastavíme a rozhodneme se, co dál. Mohli bychom víc do států na západ, nebo taky do Evropy. To už nechám na tobě."
Zamyslel jsem se. Není to zas tak špatný nápad. Ani mě nepřekvapuje, že to vymyslel právě Gerarad. Často jsme o tom snili, byla to taková naše hra. A teď se to mělo uskutečnit.
"jen si to představ.." zasnil se Gee. "Ty a já... víš, kolik měst můžeme navštívit? Lima, Brasilia, Santiago..." začal vyjmenovávat. "Z Evropy Paříž, Athény, Helsinky, Stockholm..."
"Vždycky jsem se tam chtěl podívat." řekl jsem.
"takže jedeš?"
"Jedu." zazubil jsem se. "Je to šílený, asi jsem se zbláznil, ale s tebou - kamkoliv."
"Jo!" zaradoval se. "Já věděl, že mě pochopíš!"
"A jak dlouho to trvá na to nádraží?"
"taxíkem... maximálně hodinu." odpověděl.
"Takže máme ještě půl hodiny..." zamyslel jsem se a vzápětí mu věnoval nadržený pohled.
"To stihnem." zazubil se Gee a strčil mi ruku do kalhot.
Normálně bychom si to v tom dešti odustili, ale teď... no, neviděli jsme se tři dny. Bylo to krásný a já si uvědomoval, že s Gerardem bych opravdu kamkoliv šel a udělal pro něj první i poslení. Panovala mezi námi taková krásná napjatá nálada, nikdo nevěděl, co bude dál a to na tom bylo to nejkrásnější... takhle nějak jsem se cítil jako školák pár dní před letníma prázdninama.
pravda, to sem fakt nečekala:D
a kdyby se při té cestě stavili u nás, nic bych proti tomu neměla:D