kapitola VIII
14. května 2008 v 17:39 | Across the worldTo je teda blbost...
Konečně našel Gee svoje vytoužené papírnictví.
"Jakou barvu máš radši?" zeptal se mě.
"Černou. To víš ne?"
Gerard pokýval hlavou. Pak vystoupil z auta a zmizel v krámě. Netrvalo dlouho a znova se objevil.
"Sakra já to splet." oznámil a sedl si do auta.
"Eh a co jako?" nechápu. Co zase splet?
"potřebujeme barvy a laky."
"NA CO?!" překvapeně jsem vyjekl.
"Nech se překvapit." řekl a zářivě se usmál.
"Hele já už mám těch tvých překvápek dost. Řekni mi něco nebo-"
Políbil mě, abych to už nedořekl. Pak sešlápl plyn a ujížděl dál městem. Znova se rozhlížel po obchodech a když našel ten správý, radostně zajásal. Měl štěstí, že tam ještě zavřeno nebylo.
Čekám v autě. Opravdu netuším, co tam může chtít. Je tam už dost dlouhou dobu. Konečně se vrací, celý zářivý jako vždycky a v náručí nese obrovskou krabici.
"Ty vole Gerarde! Co to zase je?" dám hlavu do dlaní a předstírám zoufalství. Když jsme byli ještě doma, choval se normálně. Teď úplně ožil a stalo se z něj totální pako.
"Jedem" ohlásil, hodil krabici na zadní sedadla a co nejrychleji ujížděl pryč z města.
Zastavil na nějakém poli, daleko od dálnice na velmi opuštěném místě. Vylezl z auta a zkontroloval oblohu, aby náhodou nezačalo pršet. Pak vzal papírovou krabici ze zadního sedadla, obešel auto a zmizel mi z očí, protože se skrčil. Nejdříve se nic nedělo, pak se ozval syčící zvuk.
"Ty vole Gerarde! Snad nechceš vypustit pneumatiky!" lekl jsem se.
"Ne, neboj. Ještě sem se nebláznil." řekl s klidem. "Pojď mi radši pomoct.."
Obešel jsem teda auto a chvíli na něj zíral, než mi došlo co to dělá. Otevřená krabice byla plná černých sprejů a Gerard přestříkával žluté auto na černo. Tohle bych fakt nečekal, to může napadnout jenom jeho.
"Seš si tim jistej?" zeptal jsem se.
"Naprosto. Ale jestli mi nepomůžeš, tak to budu dělat do rána."
Sedím na poli a sprejuju auto. Aby nás nenašli policajti. Stejně ale budeme mít stejnou poznávací značku, takže je to nanic. Ale Geemu to neřeknu, má ze svého nápadu obrovskou radost. Už mě z toho fakt bolí zadek a ta barva strašně smrdí.
"Dáme si přestávku?" ptám se a Gerard kývne. Sedli jsme si do auta a on mě objal. Pak si na mě položil hlavu a koukal nahoru na hvězdy. Hladil jsem ho po vlasech a poslouchal jeho kecy o nějakých souhvězdích. Většinu názvů jsem v životě neslyšel, říkal taková jména jako 'Vypuštěný bazén', 'růžový pes' nebo 'zakletý choroš', ale musí se mu nechat, že má fantazii. Přitáhl jsem si ho k sobě a něžně ho políbil. Po chvíli mě ale napomenul, že to auto musíme konečně dosprejovat, ať můžeme odjet do Česka. Slíbil mi za odměnu drahý hotel a luxusní restauraci. Měli jsme to hotové až k ránu, ale naštěstí sprej rychle schnul a moc jsme se nezašpinili. Gerard si naposledy prohlédl Ferrarko a trochu zamlaskal. Pak odněkud vykouzlil červenou lahvičku a dokreslil tam blesk. Musím uznat, že to opravdu nevypadalo špatně, dokonce se mi to i líbilo.
"teď musíme ještě na parkoviště." oznámil mi Gee.
"Proč tam?" nechápu.
"Poznávací značka." usmál se a nasedl za volant.
Gerard se plíží se šroubovákem kolem aut na placeném parkovišti a vyhlíží si to nejlepší fáro, co by bylo podobné tomu našemu. Konečně našel něco, co by se mu zamlouvalo a bežel odšroubovat naší značku. Divím se, že ho při tom nikdo nepřistihl, ale hlídač spal v nějaké budce s novinama na hlavě a hlasitě chrápal. Velký vlčák, co měl chránit auta před zloději na mě koukal a chtěl si hrát. Neměl jsem u sebe žádný pískací míček, tak jsem mu hodil sandwich. Bohužel se ale chleba při letu rozpadl a zmatený pes skočil přes plot přímo do nějaké řeky. Nestačil ani zaštěkat, chudinka. Otočil jsem se rychle a dělal, že o tom nic nevím. Geemu se zatím povedlo přišroubovat obě poznávací značky. Pak trochu odstoupil a hlasitě zaklel. Přispěchal jsem se podívat, co se stalo. On tomu cizímu autu našrouboval značku obráceně! Všechna čísla i písmena byla vzhůru nohama. Chystal se to opravit, ale já ho zatahal za rukáv, abychom šli a on mě naštěstí poslechl. Hlídač totiž přestal chrápat, otevřel oči a začetl se do sportovní stránky novin.
Rychle jsme vypadli a uháněli po dálnici, hlouběji do Evropy. Bez střechy to bylo o život, ale zvládli jsme to a dojeli k nějakým hranicím.
"Jaká země to je?" zeptal jsem se s obavami v hlase.
"Eh... Německo." odpověděl Gee a ukázal na nepřehlédnutelnou ceduli 'Germany'.
"Ne! Tam nejedu!!!!" začal jsem ječet.
"Frankie, musíme. Kdybychom to měli objíždět, ztratíme tak tři dny.."
"Ale... ne..." svraštil jsem obočí. Nejednou se můj pohled zarazil o nějakou dodávku, ve které seděli tři obézní němci a mastnýma rukama jedli řízky. Zevnitř hlasitě hrála nějaká Country hudba a všichni hlasitě pokřikovali tím svým trvrdým jazykem. Okamžitě jsem si vzpomněl na tu noc ve vlaku. Ach, zlatá Amerika...
"Frankie já vim, že tam tak strašně nechceš, ale začínáme pomalu stárnout a od neschopného věku nás dělí jenom pár let..."
"no jo, Gerarde, když si to tak moc přeješ.." zavřel jsem oči a z dálky ke mně doléhalo to příšerné šprechtění. Zacpal jsem si teda uši a nevnímal okolní svět.
Asi po deseti minutách do mě začal Gerard strkat.
"Co je?" neochotně jsem otevřel oči a zamračil se.
"Oni jenom jestli seš v pohodě. Jestli nejseš třeba předávkovanej heroinem nebo tak..vypadáš na to." pokrčil ramenama Gee a ukázal na nějakýho německýho celníka.
"Scheisse" řekl jsem mu s nevrlým výrazem na tváři a on nás pustil přes hranice.
Komentáře
tjn je to kravinka ale moooc pěkná!!!!! fak t je to pako ale líbí se mi to až na toho psa -chudinka malej ten frankie je ale talent:D :D
zase pukám smíchy...hehehe!
Ten Gerard je pako... A Frankie taky...
"Ne, neboj. Ještě sem se nebláznil."
- Vážně??? mě se nezdá. :D
A chudinka pejsek...
ty vole Gerardovi uz vazne klapka na karbit XD ale mohli by aj na to slovensko zabludit....XD
to sem teda zvědavá jak se jim bude líbit čeština v Pize...xD...mě se němčina taky nelíbí...
debil xD proč spreje? barvou by to bylo rychlejší xD


ach to německo...:D