Trochu delší... sem se rozepsala =) Ale myslim, že se to čte docela ryhle...
Převalil jsem se na posteli a pomalu otevíral oči. Bylo brzo ráno a do světlého pokoje pronikaly zářivé sluneční paprsky. Skrz otevřené okno byl slyšet zvuk rušné ulice. Podíval jsem se vedle sebe na postel. Gee by měl ještě spát, obvykle nevstává dřív než já. Teď tady ale nebyl! Skoro jsem začal panikařit, ale zabránil mi v tom list papíru s nápisem 'Šel jsem nakoupit, vrátím se brzy. Miluju tě. Gee.', který byl položený na polštáři. Vstal jsem teda a oblékl se. Netrvalo dlouho a Gerard opravdu přiběhl, držel dvě velké tašky a zářivě se usmíval.
"Čau Frankie!!!" pozdravil a dal mi pusu. "Dostal jsem skvělý nápad!" A jéje.
"Eh... co tě zas napadlo?"
"To bys neuhád!"
"To předpokládám..."
Gerard zamyšleně přimhouřil oči a trochu se kousl do rtu. Pak ty tašky konečně položil a vyhlédl z okna.
"Tak co teda?" chtěl jsem to mít co nejdříve za sebou.
"Půjdeme na pouť!!!" rozzářil se a na mě padaly mdloby.
"COŽE?!"
"No na pouť. Je kousek odtud, tak jsem si říkal..."
"Gee, já myslel, že nejseš moc typ na atrakce..." namítl jsem. Pouť fakt moc nemusim. Je mi pak blbě a je to zbytečná ztráta peněz.
"Ale musíme si trochu užít ne?"
"No jo, ale co třeba zkusit něco... míň bláznivýho?"
"nesmysl, půjdem na pouť." dupl si. "prosíííím" zaskučel když si všiml mého zatvrzelého výrazu.
"Hele já..."
"Udělej to pro mě!" přerušil mě. "Prosím prosím... bude to sranda..." udělal na mě psí kukuč a já se nezmohl na nic jiného než souhlasit. Proč mě umí vždycky přesvědčit?
"JO! Dík!" skočil mi kolem krku. "Tak dem!"
"TEĎ?!" zděsil jsem se.
"Jo, aby ten den byl delší." letmo mě políbil a zmizel v obýváku.
…
Byl tam strašlivý kravál. Všude hráli ty diskantský sračky. Gerard mě tahal od jedné atrakce k druhé a mě to po chvíli až tak moc nevadilo. Dokonce se mi tam začalo i líbit.
"Hele poď tamhle!" nadšeně vyykřikl Gee a táhl mě za ruku. Ještě stačil ukázat prstem na nějakou megáckou horskou dráhu s jedovatě zelenými sedadly. Byla strašně vysoká a prudká a... prostě hrozivá.
"Gee, já... nevim, jestli je to dobrý nápad.." namítl jsem.
"ale uvidíš, že se ti to bude líbit.." zazubil se Gerard a rychle koupil dva lístky.
Byla tam strašná fronta a úplně přecpáno.
"To je strašný tohle.." zamračil jsem se.
"Jo to jo. Tahle atrakce musí bejt fakt úžasná."
"no, jediná výhoda je to, že se v tý frontě na tebe můžu takhle lepit." usmál jsem se na něj. On mi to oplatil a stiskl mi ruku. Pak se naklonil a něžně mě políbil.
"Jé hele teplouši!" vykřikl nějaký kluk vedle nás. Já jsem Geeho pustil, popošel pár kroků a flusnul mu přímo do xichtu. On okamžitě zmlkl a vyndal z kapsy papírový kapesník.
"Frankie ty seš úžasnej." zářil Gerard. "Já sem tak rád, že tě mám..."
Nestačil jsem už nic odpovědět, protože se fronta posunula a vyhodilo nás to přímo na ty jedovatě zelený sedadla. Sedli jsme si tam a čekali co bude. Pak ty držáky nahoře přesunuli před nás, abychom nevypadli. Byly dost napevno, málem mě to rozmačkalo.
"Já se bojim..." přiznal jsem. Gerard mi automaticky stiskl ruku a pokusil se vyfouknout bublinu. Pak si ale uvědomil, že nemá žádnou žvýkačku a nechal toho. "to přežiješ." řekl a povzbudivě se usmál. Bylo na něm ale vidět, že má taky strach. Pak nás to příšernou rychlostí vysřelilo dopředu a my začali strašně ječet.
To co přišlo potom by se dalo označit za totální desorientaci. Už jsem ani nevnímal, jestli to zatáčí doprava nebo doleva, jede nahoru či dolu nebo jestli jsem právě vzhůru nohama. Jezdilo to takový příšerný smyčky a oblouky, vždycky se to řítilo rovně a pak to prudce zatočilo, až jsem se flákl do hlavy. Určitě se mi na obou stranách hlavy udělá boule a já budu vypadat jako s rohama. Najednou to ale zastavilo.
"To už je konec..?" s výdechem jsem se zeptal a neopovažoval se otevřít oči.
"Eh... ne-e." vykoktal Gerard a drkl do mne. Já se podíval dolu a zaječel. Byli jsme strašně vysoko a jenom z dálky doléhal ten zvuk poutě.
"Teď nás to hádám pustí prudce dolu." zašklebil jsem se.
"Ne, až za chvíli..." upřesnil Gerard. Jak to může vědět, když tu v životě nebyl? On ví prostě všechno. Měl totiž jako vždycky pravdu.
"hele, co myslíš, že dopadne dřív na zem, když flusneš dolu a pak se to rozjede?" zamyslel se.
"Eh, jako jak?" nechápal jsem.
"No, představ si, že bys teďka dolu flusnul a pak by se to rozjelo. Dopadl by na zem dřív ten flusanec nebo tahle dráha?"
"No, počkej. To jako doufám, že nespadneme na zem." zděsil jsem se.
"ale ne." zavrtěl hlavou. "Myslim samozřejmě jako dolu."
"Tak to nevim, můžem to zkusit." namítl jsem "Ale jak poznáš, kdy se to rozjede?"
"O to nejde, ale hlavně jak zjistíš, kam si to flusnul a jak rychle to letělo.."
"Taky fakt. A nevíš, kdy se to rozjede..." nevzdával jsem se.
"vim."
"Hm, tak kdy teda?" zazubil jsem se.
"Počkej....." nasadil zamyšlený výraz. "Tři - Dva - Jedna - TEĎ!!!" rozjelo se to a my s hlasitým pištěním jeli dolů. Byla to neuvěřitelná rychlost. Myslím, že bychom byli rychlejší.. Zase to strašně cukalo a dělalo příšerné věci. Nicméně jsme se ale bez úrazu dostali až na zemský povrh a vrávoravě vystoupili ven.
"To bylo skvělý!!!" eh, Gee má asi silnější žaludek.
"uhm.. jo."
"Seš nějakej zelenej." prohodil a začal si mě prohlížet. "Je ti blbě?"
"To bude za chíli dobrý.." mávl jsem rukou. "Jenom bych ocenil sklenici vody."
"Tak pojď k nějakýmu stánku." vzal mě za ruku a odešli jsme. Koupil mi celou láhev minerálky.
"Kolik jse hodin?" zeptal jsem se.
"Už je skoro večer, mohli bychom jít.." odpověděl mi. Já přikývl. Docela jsem se těšil na měkkou postel a nehybnou zem. A na to ticho...
"Počkej tady a ani se nehni!" poručil mi Gerard a postavil mě k nějakému kolotoči. "hned jsem zpátky." ještě se usmál a pak zmizel v davu. Čekal jsem docela dlouhou dobu a netrpělivě přešlapoval. Už mě bolely nohy a těšil jsem se domu. Kde sakra tak dlouho je? Najednou ke mně přišlo nějaké mrně a začalo mě tahat za nohavici. "Ahoj stlejdo.." žvatlalo pořád dokolečka, dokud nepřišla jeho matka a s omluvou si ho odvlekla. Měl jsem poslintané kalhoty. A Gee pořád nikde.
Konečně jsem ho zahlédl.
"Kdes tak dlouho byl?" zeptal jsem se. On se ale jenom usmál a vrazil mi do ruky něco velkýho. Podíval jsem se na to... O můj bože!!!
"Gee děkuju!!!" rozzářil jsem se a málem omdlel. V rukou jsem svíral asi metrové perníkové srdce s nápisem 'miluju tě'. Bylo skoro větší než já a sotva jsem ho unesl. Taková nádhera... to snad budu tahat všude sebou! Nečekal bych, že mi tohle koupí. Je fakt naprosto úžasný! Já jsem tak rád, že Gerarda mám... Co bych bez něj dělal? O bože - já ho tak nepopsatelně moc miluju!!! Rychle jsem se přes to nádherný srdce nakonil, abych mohl Geeho políbit. Přitiskl jsem se k němu a rozbrečel se štěstím.
"Ale Frankie, vždyť je to jenom perník.." smál se a utíral mi slzy.
"Jo, ale..." nevěděl jsem co říct. "Muselo to stát majlant a..."
"Na penězích nezáleží."
"Já tě taky miluju." usmál jsem se. "A strašně moc.." znova jsem ho políbil. Pak jsme se jenom objímali a bylo nám jedno, že vedle nás právě hrajou tu největší diskantskou sračku na světe. (Ouzouns). Bylo nám jedno dokonce i to, že na mě znova slintá to pošahaný dítě. Existoval jsem jen já s Geem. Hladili jsme se, oblímali a líbali ještě dloho. Ani si nepamatuju, jak jsme se nakonec dostali do hotelu...


ježiš to je krááásný ,když gerard řek že má nápad tak sem leknutím málem spadla ze židle už mám z těch jeho nápadů fakt strach jen aby to nedopadlo tak,že geeho zavřou za krádež toho auta ale to snad ne