Hm, je to trochu delší. A navíc blbost...
"pojď, měli bysme jít. Chci co nejdřív vypadnout z Německa." řekl jsem a otočil se ke Geemu. Pořád koukal před sebe na nádheronou červenkavou oblohu a trochu se usmíval.
"Když mě je s tebou fakt krásně..." namítl.
"Já vím, mě je s tebou taky nádherně." letmo jsem ho políbil na tvář. "Ale ještě líp mi bude v jinym státě." začínám se zvedat a protahuju se.
"Hele počkej.." chytil mě za ruku Gee. "Ještě nikam nepůjdeme.."
"A proč?"
"Mám takovej blbej pocit.."
"Jako jakej?" nechápal jsem. "je ti špatně nebo tak něco?"
"Ne, jenom mi něco říká, že tu máme radši ještě chvíli počkat." zamyslí se. Já pokrčil ramenama a sedl si zpátky na zem. "neni tu nádherná krajina? A jak krásně zpívaj ty ptáčci.."
"Německy." zamračil jsem se.
"Ale blbost, ptáci přece Německy neuměj.." namítl. "Haben sie etwas zum Esser?" řekla sýkorka, co kolem nás proletěla a věnovala nám prosebný výraz.
"Hele nachceš fakt jít?" zeptal jsem se.
"Jo... hned." řekl. "Počkej prosím chvíli tady, du se kouknout tamhle..." ukázal někam prstem, vstal a odešel.
Pořád sedim pod tim stromem a už mě z toho bolí zadek. Gee odešel na druhou stranu skály, viděl tam nějaký pěkný strom nebo tak něco. Protože jsem se docela nudil, natrhal jsem mu kytku. Moc tu toho neroste, takže většina byla jenom plevel.
"frankííííííí!" zaslyšel jsem Geeho jekot a polekal se. "Frankie pocem!!!" křičel na mě. "Ale rychle!" rozeběhl jsem se k němu. Stál na kraji skály a já se začal děsně moc bát, jestli se mu něco nestalo.
"Gerarde co se ti stalo?" zadýchaně jsem se zeptal.
"Frankie, já.." začal. "Já.." koukal na mě a najednou se zarazil. Pak se zamyslel a rozhlédl se.
"Co ti je? Tak se vymáčkni..."
"Já.." zase řekl. "Já to zapomněl." začal se řehnit.
"ty seš fakt debil.. víš jak sem se vylekal?"
"Promiň." usmál se a pohladil mě po vlasech. "Tak půjdeme ne?"
Slézali jsme zase ten strmý kopec. "Neslyšíš něco?" zaptal se mě Gerard a já zavrtěl hlavou. Asi se mu zase něco zdá. Po chvíli se ale úplně zastavil a naznačil mi, ať jsem zticha. Opravdu byly zdola slyšet nějaké hlasy. Přímo tam, kde jsme zaparkovali.
"Hajzlové!" ulevil jsem si. "Oni nám snad chtějí ukrást auto!"
"Frankie, to auto JE kradený." upozornil mě Gerard a já ucítil mráz na zádech. Teď nás chytí a zavřou. "počkej tady." zamračil se a popolezl k nějakému stromu, odkaď má dobrý výhled. Zanedlouho mi naznačil, ať jdu potichu k němu. Poslechl jsem ho a opřel se o kořeny, aby mi nepodklouzly nohy. U našeho auta stáli tři muži v modrých uniformách a pečlivě ho zkoumali. Už jenom čekali, až se objeví majtel auta. Nebo spíš zloděj auta. "musíme jinudy." Gerard má občas fakt postřehy. Začali jsme opatrně šplhat nahoru. Uklouzla mi ale noha a dolu sletělo pár kamenů. "Tamhle jsou!!" zakřičel jeden policajt a hrnuli si to k nám. My se bleskurychle dostali na tu horu a začali utíkat jako o život. Nebylo kudy úniku. Chtěl jsem zahnout do lesa, ale Gerard mě strhl na stranu a běžel dál k okraji skály. "Co blbneš? Tudy neutečem!" zakřičel jsem. Ti policajti na nás pustili psy. Radši si nepřadstavuju, co se stane až nás ty bestie chytnou. Gee mě pevně chytil za ruku. "skoč!" vykřikl a strhl mě ze skály. Já hlasitě zakřičel a zmizel pod hladinou nějakého jezera...
Vyplul jsem nad hladinu a zalapal po dechu. Kde je Gee? Najednou se za mnou vynořilo něco ošklivého se slizkými zelenými vlasy. "ááá vodník!" zakřičel jsem. "Ale blbost," řekl vodník a sundal si z hlavy chaluhy. "Pojď, musíme se někam schovat." chytil mě za ruku a společně jsme doplavali ke břehu. Byla tam docela útulná jeskyně a měla snadno přehlédnutelný vchod. Super úkryt!
"Co budeme teď jako dělat?!" vyčerpaně jsem se opřel o stěnu a zavřel oči. Setmělo se.
"No co, čórneme další auto." pokrčil ramenama a já myslel, že mě vomejou.
"Nikdy!!!"
"ale Frankie, něco dělat musíme.."
"Ale já už nechci krást, nejsem zloděj!" ječel jsem.
"Vždyť nekradem." řekl Gee. Né, vůbec né. "Dneska jsme to Ferarri zase vrátili a stejně vrátíme i to další.."
"Jako že zase budeme skákat do jezera před krvelačnými psy?"
"Vždyť to byli pudlové.." namítl Gerard.
"Hele co ty víš o rasách psů?!"
"Všechno."
"já du spát." lehl jsem si na zem a zavřel oči. Bylo to strašně moc tvrdý.
"seš na mě naštvanej?" sedl si vedle mě a mluvil potichu.
"ne.." řekl jsem. "Jenom je toho na mě už moc.."
"Tak promiň." pohladil mě po ruce. Já měl zavřené oči a chtěl jsem usnout. Moc se mi to ale nedařilo, v jeskyni na kamenu se spí strašně špatně. Znovu jsem si teda sedl a opřel se zádama o stěnu. Gee byl pořád na tom samym místě a smutně mě sledoval. Pak pomalu a nejistě přilezl a opřel si hlavu o mé rameno. Začal jsem ho hladit po vlasech a on se ještě víc přitulil.
"Frankie, víš, že jsi nejúžasnější člověk na světě?" usmál se.
"To těžko.." řekl jsem a on se zatvářil nechápavě. "Protože nejúžasnější jsi ty." objasnil jsem a dal mu pusu. Přelezl si na mě a dlouze mi pohlédl so očí. Pak trochu zvážněl a sladce mě políbil. Já ho hladil po hlavě, celý šťastný, že je tu se mnou někdo tak úžasný. Nakonec si mi lehl do klína a začal studovat lem mého trička. Nepřestávám ho hladit, je až děsivý, jak moc ho miluju. Občas je to pako, dělá trhlý věci a tak, ale to všechno je na něm nejlepší. V mém životě neexistuje jediná vteřinka, kdy bych se s ním nudil. Teď mi pod tričko zajížděl rukou. To ne, nemám zrovna moc náladu. V jeskyni, hledaní policií... Najednou se v rohu mihlo něco černého. A pak zase.
"Jé hele! Sou tu netopýři!" nadšeně jsem zašeptal a začal se zvedat. Gerard nespokojeně zakňoural. "Gee, sou rozkošní!" začal jsem si je prohlížet. Pár jsem jich vyplašil a oni mi teď létali kolem hlavy. Jeden byl obzvlášť velký a vypadal zblízka docela děsivě. Ještě by to chtělo dlouhé špičáky.
"Frankie, oni neutečou.." namítl Gerard.
"Já myslel, že by tě mohli zajímat.." divil jsem se. Právě kvůli jednomu mrňavýmu netopýrovi mě Gee asi před rokem vláčel na půdu nějakého plesnivého domu. Málem se pod náma propadla podlaha a to noční zvířátko stejně uletělo oknem.
"Teď ne."
Pokrčil jsem ramenama a dál studoval ty úžasné létací tvorečky.
"Co je na těhlech mrňousech lepší než na mě?" zeptal se a zamračil se.
"Hej! Neřikej že žárlíš na netopýry!" krátce jsem se zasmál.
"Budu venku." oznámil mi a nechal mě tam.
Už asi pět minut sleduju ty potvůrky, jsou opravdu neuvěřitelně zajímavý. Škoda, že tu nemám foťák, bych si udělal pár excelentních snímků... a hele! Tamhle je mláďátko! Je, ale to se bude Gerardovi líbit. Doufám, že tu zůstanou do zejtra. Teď už je tma a bez úplňku, co tak krásně svítí na černé obloze, bych neviděl vůbec nic. Kde je vůbec Gee? Neřikal něco o tom, že jde ven? Vycházím tedy z jeskyně a rozhlédnu se. Nikde nic... to je fakt divný. Najednou uvidim něco viset ze stromu a leknu se.
"Ticho nebo mě vyplašíš!" okřikne mě Gerard. Visí z jedné silné větve hlavou dolu za nohy.
"Eh.. co to děláš?"
"Stávám se netopýrem." no tak to bych fakt nečekal.
"slez dolu nebo se ti překrví hlava." namítnu.
"Netopýrům se taky nepřekrví."
"Ale ty nejseš netopýr!" ach jo, nepotřebuje náhodou psychiatra?
"Skoro jo." zazubil se.
"Jo, úroveň tvého mozku tomu odpovídá."
"Já vim." chvíli se zamyslel. "Chtěl bys chodit s netopýrem?" zeptal se.
"Já myslel, že s nim chodim!"
"No, ještě ne úplně.."
"hele tahle debata je o ničem.." namítnu. "Slez z toho stromu." pořád tam visí, je to fakt magor.
"Víš co je super?" zeptal se a já zavrtěl hlavou. "že se s tebou můžu bavit úplně o všem, anižby sis o mě myslel, že sem magor." eh..aha. "Líbal si někdy někoho vzhůru nohama?"
"Ne.. ale můžu si to teď vyzkoušet." trochu jsem se usmál, popošel k němu a políbil ho. Bylo to strašně divný, takový pocit úplný desorientace. A měl jazyk úplně někde jinde než normálně. Ale celkem se mi to líbilo..
"Tak už slez, seš celej červenej." jo, to je. Jak rajče. A je to vidět dokonce i přes tu tmu.
"Já nechci.."
"Dělej nebo tě rozhoupu!" strčil jsem do něj, jenže to moc nečekal a sletěl dolu jako přezrálá švestka.
"Au, to bolí.." stěžoval si.
"Kde? Já ti to pofoukám.." usmál jsem se a byl rád, že se mu do obličeje vrací normální barva. Gerard si ukázal na rozkrok. To se dalo čekat. S nadrženym netopýrem jsem se ještě nesetkal.
"Hele nechceš už radši spát?" zmocnila se mě děsná únava. Gee nejdřív nespokojeně zavrčel, pak ale kývl a lehl si na mě do trávy. "zejtra jo?" navrhl jsem mu a on se rozzářil. Pak mi dal pusu na dobrou noc, jenou rukou mě objal a zavřel oči. Já byl do pěti minut v limbu.


EEEEEJ tahle storka je upe supeer taková v klidu oddychová a hustá až chvílema ležim na zemi v křečích a tehle dílek je krásně mega dlouhej mám tuhle story ráda :D :D