Další kapitola...
Gee:
Řekl jsem Ediemu ještě pár slov a chystal se odjet. On mě chtěl ještě zadržet, potřeboval větší kšefty, ale nemůžu se v práci jentak flákat. Ještě by se kvůli tomu někdo utopil... Najednou jsem se otočil a uviděl menšiho kluka, jak stojí a prohlíží si mě. Tak jsem se usmál. Byl docela pohledný, nevypadal na žádnýho frajírka, spíš na trdlo. Takový sympaťák. Čas ale letěl a já fakt musel jet pryč, jinak bych se s ním možná dal do řeči. Celkem se mi líbil.
Netrvalo dlouho a už se zase někdo topil. A ten někdo nebyl nikdo jiný než nějaká štíhlá blondýka v miniaturních plavkách. Stropila pěkný povyk, takže se u pobřeží shromáždili zvědavci a netrpělivě mě vyhlíželi. Seskočím ze svého krásného vozítka a ženu si to do té ledové vody. V takovém vedru je to osvěžení, ale ne, když to musíte udělat nejmíň po dvacáté. A ještě k tomu zbytečně. Když jsem tu blondýnu chytil a táhl ke břehu, přestala sebou škubat a úplně znehybněla. Položil jsem jí do písku. Ona tam bezvládně ležela, abych jí musel oživit, ale pomrkávaly jí víčka, takže bylo jasné, že to jenom předstírá. Lidé postávali kolem a čekali, co se bude dít. Já se napřáhl a vrazil jí menší facku. Hezky jsem jí proplesk obě tváře a ona se okamžitě probrala. Vykulila na mě ty velké modré oči silně namalované nesmyvatelnou řasenkou a chystala se něco říct. Já jsem se na ní jenom zářivě usmál a ona vstala a nazuřeně odpochodovala pryč. Takovýmhle způsobem jsem zachránil ještě asi pět puberťaček a jednu padesátnici. No jo, i starší lidé se rádi vracejí do mládí.
Večer jsem se šel najíst do restaurace a znova jsem spatřil toho kluka, co předtím tak nervózně postával u stánku se zmrzlinou a koukal na mě. Seděl u stolu jediný, takže si asi užíval prázdniny sám. To by pak znamenalo, že nemá přítelkyni, takže mám možná šanci. I když dost silně pochybuju, že je gay. Zase budu mít určitě smůlu jako obvykle.
.
Frankouš:
Procházel jsem zase po pláži a přemýšlel. Z diskmana mi hrála má oblíbená písnička. Je skvělá, vždycky se do ní dokážu úplně vžít. Jess jí má taky moc ráda... Celý den myslím jenom na ní. A taky na to, jestli je hřích být nevěrný. Vždyť každý si přece může dovolit nějaký ten menší úlet. Ale tohle by mi neodpustila, to vím. Miluju jí a nechci jí ublížit. Ale je stovky kilometrů daleko a nemusí se nic dozvědět. Na druhou stranu bych pak měl strašně černé svědomí. Také jsem pořád myslel na toho plavčíka. Byl fakt naprosto úžasnej. Krásnej, opálenej... Aaach. Ne, co to zase melu, já Jess nevěrný NEBUDU. Tohle si ode mě nezaslouží a bylo by to hnusný.
Najenou jsem si toho plavčíka všiml znovu. Zrovna zachraňoval nějakou moc pěknou holku. Myslel jsem, že jí po vytáhnutí na břeh dá umělý dýchání, takovou příležitost si prostě nenechá ujít, ale spletl jsem se. On jí normálně profackoval. Připadalo mi to moc krutý, takhle zacházet s topícími se lidmi. Ale zřejmě má vlastní zkušenosti. Bylo tam hodně lidí, takže si mě bohužel nevšiml a zase mi odjel. Beztak bych ze sebe nedostal jedinou kloudnou větu a jen bych blbě koktal a tupě zíral. Radši jsem se šel najíst do blízké restaurace. Objednal jsem si nějaké mořské plody se špagetama. Byl to pořádnej blivajz, ale snědl jsem to. Bylo to totiž fakt drahý. Pak jsem si ještě objednal skleničku vína a nepřítomně zíral z okna na šumějící moře. Tolik se mi toho honilo hlavou... Nejdnou ale někdo přišel ke mně a hlasitě si odkašlal. Úplně mě to vytrhlo z přemýšlení a s trhnutím jsem se otočil. Byl to ten plavčík od zmrzlinového stánku!
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.." s úsměvem se omluvil.
"To je v pohodě.." awww, škoda že už má na sobě tričko. Ale i tak mu to sluší.
"nemohl bych si přisednout? Všude jinde je plno.."
"Jo, jasně že jo." zazubil jsem se. U stolů seděli převážně holky. A většinu jsem viděl dneska už před tím stánkem...
"Dík." zahuhlal a odchytil si číšníka aby si mohl objednat víno. "A jak se jmenuješ?"
"Frank.." řekl jsem potichu a prohlížel jsem si ho. Měl tak moc nádherný úsměv... Přestala pro mě existovat Jess. Přestala pro mě existovat celá Amerika. Celý svět. Byl jsem tu jen já - a on.
"Já sem Gerard." řekl. "Seš tu na dovolený?"
"Jo.." Gerard.... Gerard.... Takový nádherný jméno... úplně se na něj hodí... Gerard...
"hm, se máš, taky bych už nějakou tu dovolenou potřeboval.." ušklíbl se. "A odkaď jedeš?"
"Z Ameriky. New Jersey..."
"Jo tak, je to docela dálka..."
"Já si tu hlavně potřebuju zdokonalit Italštinu, aby mě vzali na tlumočníka." přiznal jsem.
"mluvíš dobře.." usmál se. "Myslim, že by tě vzali rovnou. Tady si můžeš akorát odposlouchat ten přízvuk..."
Povídali jsme si ještě dlouho. Nejdřív o normálních věcech, po pár skleničkách vína o úplných blbostech. Kromě toho, jak se dostal ke svému povolání, jakou vystudoval školu a jestli má sourozence jsem zjistil i to, že když mu byli tři roky, skopal doktora, protože mu chtěl vzít krev nebo že nerad trhá mouchám nožičky. Čas ubíhal poměrně rychle, takže jsme tam spolu seděli opravdu dlouho.
"to už je hodin!" podivil se Gerard, když se koukl na hodinky. "Promiň, ale budu muset jít. Od sedmi ráno zas zachraňuju tonoucí." ušklíbl se a pak se usmál. "Ještě se uvidíme."
Ležel jsem na pokoji a koukal do stropu. Ten kluk byl fakt skvělej, ještě si rozmyslím tu nevěru. I když Jess opravdu miluju, třeba mi to projde. V Itálii budu měsíc. Až přijedu domu, tak se přiznám. Nebudu jí vodit za nos, nechci jí lhát. Hezky jí řeknu celou pravdu. I ona má slabost na tyhle typy kluků, tak mě určitě pochopí.


wow!!!na nic viac sa teraz asi nezmozem....ked si predstavim Gerarda v plavkach....*chytaju ma mdloby..XD*