25. května 2008 v 19:28
|
Tak nakonec včera i v pátek byl dílek, protože sem nešla do školy (bylo mi blbě) a stihla sem toho napsat víc. Jinak tady máte další kapitolku, tak se snad bude líbit;) Myslim,že no to čekáte už delší dobu... xD
Franklin:
Celý odpoledne mě Gee učil dělat všechny ty vodní sporty. Bylo to úžasný, protože se mě mohl dotýkat a já na něj naschvál padal. Je mi s ním vždycky tak krásně.. má nádherný úsměv a je ke mně strašně milý. Vlastně ode mě vůbec nemůže odtrhnout oči. To ani já od něj ne, v těch plavkách mu to strašně moc sluší.
"Hele pojď si teď jenom zaplavat.." navrhne. "Aby sis trochu odpočinul, seš celej modrej.."
Teda nevim, jestli plavání považuje za odpočinek, ale souhlasil jsem. Gerard poslal surf ke břehu a mávnul na nějakýho kamaráda, ať mu to uklidí.
"Jákým směrem?" zeptám se.
"Hm... třeba k támhletý bojce!" ukáže asi půl kiláku před sebe a na mě jdou mdloby. "Je to třista metrů.." řekne když si všimne mého výrazu. "To snad zvládneš." usměje se. Jasně že třista metrů zvládnu! Tak špatně na tom zase nejsem! Ale vypadá to teda dál.. abych se nakonec neutopil. I když to by mě Gerard pak musel zachraňovat. No přecejen to má své výhody. "Dáme si závod!" zazubil se Gee a plaval pryč. Nechal mě vyhrát.
"Že je tady krásně?" chytil se za bojku, přimáčkl se ke mně a nadšeně se rozhlíží kolem.
"Jo... skoro ani není vidět břeh.."
"Protože není jasný počasí. Jinak vidět je.. Ale stejně je nejlepší tu bejt když je úplná mlha.." hm, tak za mlhy bych se posral strachy. "Počkej chvíli." řekl a zmizel pod vodou.
Čekám tada u tý červený bojky, uplynulo už asi pět minut, mám strach, jestli se neutopil. Co pod tou vodou tak dlouho dělá? Snad je ještě živej... Neměl bych ho jít hledat? Co když sou tu žraloci? Ne, to je nesmysl, tak daleko nejsme. Co by tady dělal žralok... Najednou sem za sebou uslyšel špolouchnutí. 'žralok' napadlo mě okamžitě, ale když mě ten 'žralok' zezadu obejmul, tak mi došlo, že je to jen Gee a otočil jsem se.
"hele co jsem ti přines." usměje se a vrazí mi do ruky úplně nádhernou mořskou hvězdici.
"Jé, to je nádherný!" rozzářím se a rychle ho obejmu.
"Dole je jich spousta." řekne. "Ale nejsou moc dobře vidět.."
"Jaká je tu hloubka?" zeptám se a zadívám se do vody.
"Tak kolem pěti metrů.." zamyslí se. "Mělo by to být napsaný na tý bojce.." opře se o ní a otáčí jí, aby to číslo našel. Pak mi ukáže vyrytou číslovku 5,5. Překvapením otevřu pusu. To se jako potopil na dno pěti a půl metru jenom aby mi mohl dát hvězdici? Vždyť tam musí být strašný tlak! Není to jenom duch? Teda, slyšel jsem, že v takové hloubce se vám nic moc stát nemůže, kromě bolení hlavy, závratí a jiných maličkostí, ale stejně to musí být dost riskantní.
"Mám výcvik." zasmál se Gerard a zavřel mi pusu. Já se rychle přestal tvářit tak blbě. Pak se mi hluboce podíval do očí, chytil mě za pas a přitáhl si mě k sobě. "Miluju tě Frankie." zašeptal a něžně mě políbil. Byl to snad ještě hezčí polibek než včera. Umí líbat nádherně, lépe než kdokoliv jiný. Já ho asi taky miluju. Teda, vlastně určitě. Jenou rukou se držel tý bojky a druhou mě hladil po zádech, pak se přesunul k mému hrudníku. Jemně po mém těle jezdil konečkama prstů a mě to strašně vzrušovalo. Kolenem zavadil o můj rozkrok a já hlasitě zavzdychal. Pak se jeho polibky začaly přesouvat na můj krk. Slastně jsem zakláněl hlavu a šeptal Gerardovo jméno, které zanikalo v šumějících vlnách. Neovládl jsem se a skočil po něm. Zapomněl jsem ale na to, že jsme ve vodě, tak jsme se oba potopili.
"Počkej Frankie.." řekl Gerard když jsme se zase dostali nad hladinu a vyplivl nějakou vodu. "Takhle se akorát tak utopíme.." namítl.
"Hmm..." řekl jsem smutně. On mi způsobí tohle a pak mi řekne, že bychom se utopili.
"Nechceš u mě dneska přespat?" navrhne mi a já se celý rozzářím. Okamžitě souhlasím. "teď bysme měli doplavat na břeh než se setmí." znepokojeně se rozhlédne po obloze a chytí mě za ruku. "Pak by nás to mohlo někam odnýst a už bychom nenašli cestu zpátky."
Plaveme teda ke břehu a oba mlčíme. Asi se nám hlavou honí úplně stejné věci. Já ale nevím, jestli to opravdu mám udělat. Jessica... ale co, kašlu na Jessicu! Ta mě třeba taky právě teď s někým podvádí. Třeba se svým kadeřníkem. Nebo doktorem. Co já vím...
Vyjdeme na pláž. Na mokré nohy se nám lepí studený písek a pláž se úplně vylidnila. Teď jsou určitě všichni někde u baru nebo na promenádě. Chvíli mi trvá, než najdu boty a oblečení, protože je trochu zaváté pískem. Večerní vítr je studený, takže se celý klepu zimou. Gerard se ke mně přitiskne, abychom se trochu zahřáli a dojdeme k jeho čtyřkolce. Sedne si za řídítka a posadí mě dozadu za sebe. Opřu si hlavu o jeho rameno a objímám ho kolem pasu. "J-je t-to daleko?" zeptám se a drkotám zubama. Ještě více se k němu přitisknu, ten vítr je opravdu studený. "Neboj, za chvíli tam jsme.." otočí se a povzbudivě se usměje. "Bydlim na druhý straně pláže.." Opravdu jsme asi po deseti minutách zastavili. Přede mnou se rozprostírá nádherný udržovaný dům krásnou příjemnou zahradou.
"Ty jo, to je celý tvoje?" ptám se s neskrývaným úžasem v hlase.
"Ne, celý ne..." zasměje se Gee. "Pronajímám ten podkrovní byt.."
"Stejně je to tu nádherný..." rozplývám se.
"tak už pojď.." chytne mě za ruku a společně vyjdeme k tomu baráku. Jsou tam celkem tři patra. Připadá mi to všechno jako nádherný sen. Bojím se, že se probudím. Třeba v letadle. Že mě probudí letuška, protože chrápu. Ale to je blbost, já nikdy nechrápu a navíc si celou cestu letadlem pamatuju. Gerard odemkne dveře a rozsvítí. Má malý, ale velmi útulný byt. Je zařízen celkem jednoduše, v jednoduchosti je krása. "Máš hlad?" zeptá se mě a já zamyšleně kývnu. On otevře lednici, pak zavrtí hlavou a objedná pizzu.
"Máš to tu moc hezký.." po pravdě řeknu. "Kolik tě to stálo?"
"Docela dost.. už si to nepamatuju." řekne. "Kupoval jsem to s bývalým přítelem." trochu se odmlčel. "Pak sme se rozešli. Já si nechal byt a on auto.."
"To muselo bejt zatraceně dobrý auto." zamyslím se.
"Jo, skvělý." zasměje se. "Ale bydlet se v něm nedá."
Pak nám konečně přinesou tu pizzu. Jak jíme, pořád si koukáme do očí a mlčíme. To ticho už je fakt trapný, ale o čem se asi tak bavit? Nakonec si začneme povídat o naprosto nudných věcech, jako bydlení a peníze. Když dojíme, Gee vyhodí krabici a pak mě chytne za ruku.
"Já jsem tak rád, že sem tě potkal..." zašeptá.
"Já taky.." kouknu mu do očí. "Miluju tě." nikdy předtím jsem nevěděl, že může člověk milovat da lidi najednou, ale kupodivu to jde. I když - Gerard je lepší. Skloní se a lehce mě políbí. Dám mu ruce kolem krku a hladím ho po zádech.
.
Gerard:
Opatrně Frankiemu zajíždím pod tričko. Strašně ho chci, miluju ho. Našel jsem toho pravého a nikdy ho neopustím. Odtrhnu se od něj, váhavě se usměju a odtáhnu ho do ložnice. Tam ho povalím na postel a lehnu si na něj. Začnu ho znova líbat, je vzrušený už teď a trochu se chvěje. Sundám mu vrchní část oblečení a on mi rozepíná pásek. Vysvlečeme se docela rychle, oba jsme děsně moc nadržení. Olíznu Frankiemu krk a pak ho na něj začnu líbat, strašně se mu to líbí a jeho vzdychy se rozléhají po místnosti. Zaklání hlavu a má zavřené oči. Přsunu se ještě níž a začnu mu jemně okusovat bradavku, on vzdychne moje jméno a pohladí mě. Otočím si ho a ze šuplíku vytáhnu gel, na ten nikdy nezapomínám. Nechci, aby to mého Frankieho bolelo.. Po tomhle opatření ho chytnu za boky a chtivě si ho k sobě přitáhnu. Frank trochu roztáhne nohy, aby mi to usnadnil a já ho do něj konečně vsunu. Oba najednou vydechneme a podáváme se našim krásným pocitům. Přirážím intenzivněji a trochu se prohybám v zádech. Vypínám boky abych se dostal hlouběji do něj, strašně mě vzrušuje jeho dokonalý tělo. Pravou ruku odlepím od jeho boku a začnu mu ho honit. On zaskučí moje jméno poněkud hlasitěji a trochu sebou cukne. Zaryje nehty do prostěradla a prudce zakloní hlavu. Hraju si s jeho pýchou, ale pořád nezapomínám přirážet, častěji a rychleji, jak jen to jde. Strašně se mi líbí, jak jsem v něm a jak se chvěje pod mýmy doteky. Levou rukou ho držím za boky a s každým přírazem si ho k sobě přisunu, aby to mělo ješě větší intenzitu. Konečně cítím, že se brzy udělám a nejsem rozhodně sám, Frankie křičí hlasitěji a prohýbá se v zádech. Začnu přirážet jako o život, strašně rychle a silně, až už to snad ani víc nejde. Naše jména se odrážejí od stěn. Nedokážu myslet na nic jiného, cítím, jak mi můj penis ve Frankiem ještě víc ztuhl, najednou se mi zatnou všechny svaly, celý se vypnu a zakloním hlavu prudce dozadu, křečovitě zavírám oči a hluboce dýchám přivřenými ústy. Pak to konečně přijde, celý se začnu stahovat a házet sebou. Nejsem určitě sám, hlasitě vzdychám, vypínám boky. Cukám sebou a dělám se přímo do Frankieho. Je to neskutečně moc krásné, nedá se to popsat. Je to moment, kdy máte v hlavě jenom jednu věc a to je ten druhý člověk, kterého milujete a díky kterému prožíváte tenhle nádherný pocit. Po těle se mi rozlije vlna slasti, naposledy se zachvěju, pak to odezní a já ho opatrně vyndám z mojí lásky. Vyčerpaně klesnu na postel vedle rozechvělého Frankieho a oddechuju jako po maratonu. Asi pět minut mlčíme, jak se nemůžeme vzpamatovat. Bylo to tak moc úžasný, o dost lepší, než jsem si to představoval a já jsem většinou dost velký optimista.
"Úžasný.." první zašeptal Frank. "Děkuju Gee... je to to nejlepší, co jsem kdy zažil." usměje se a přitulí se ke mně. Já ho jemně obejmu a políbím ho na stále rozechvělé horké rty. Ten polibek trvá snad věčnost, ani jednomu z nás se nechce to přerušit. Nakonec usneme v obětí, Frankie má hlavu položenou na mé hrudi a zdají se mi nádherné sny.
awww...to bolo krasne ...inak vies co som si vsimla? ze skoro v kazdej poviedke ktoru som doteraz citala tak ked jeden druhemu pride domov, tak sa ho opyta ci nechce nieco jest XD to je haluz co? :-)