1. kapitola... tak pište co s tim... =)
Frankie:
Zavolal si mně šéf. Přestal jsem teda rovnat věci v regálu a jdu směrem k jeho nechutně snobské kanceláři. Fakt netušim, co po mě může chtít, jestli mi zase strhne plat za to, že ty plakáty nebyly pořádně srolovaný nebo se mezi rockový věci zatoulalo punkový CD. Je to dost pruďas a nemá ani kouek smyslu pro humor. Divím se, že mě odsud ještě nevyrazil. Pomalu vystupuju do vyšších pater a zanedlouho stojím u velkých polstrovaných dveří se zlatou klikou. Je to teda spíš napodobenina zlata, ale vypadá docela skutečně.
"Dále" ozvalo se z mluvítka po mém zvonění a já vstoupil. Velký kápo pokuřoval za svým maxi pracovním stolem. Zvysoka se na mě podíval, jakobych byl nějaký odporný hmyz. To pro ně taky jsem. Všichni kdo sídlí výš jak ve druhým patře jsou nafoukaný bečky. No, já pracuju úplně v přízemí v obchodě.
"Vy jste mě volal?" zeptal jsem se.
"Ano... už asi nebudete rovnat regály.."
Cože? Slyšim dobře? On mě chce normálně vyhodit! Dřu jako kůň a on mi dá padáka?
"A-ale... co je špatně?" vykoktal jsem. Mám chuť mu to zakřičet do xichtu, ale přece jen ve mně zůstala alespoň troška sebezáchovy.
"Nic.. chci říct, všechno děláš špatně, ale.. tohle mi navrhl Steve."
Steve? Vždyť je to kamarád! Jak mi to mohl udělat!?
"Jde o to.." pokračoval šéf. "Že jeden režisér seshora potřebuje pomocnou ruku. Něco jako poslíčka. Steve říkal, že si už dlouho přeješ být povýšen. Já to teda vidím nerad, dávat tak váženýmu člověku na krk někoho jako jsi ty, ale nikdo jiný se nenabízí."
Tak tohle jsem nečekal. On mě vůbec nechce vyhodit.. on mě povýšil! To je naprosto úžasný, už nebudu makat v obchodě, ale budu ve středu toho celého dění. U nějakého režiséra, vždycky jsem chtěl vidět, jak se natáčejí klipy.
"A kdy tam mám jít?" nadšeně jsem se zeptal.
"Můžeš třeba hned. Číslo 546."
Vyletěl jsem ze dveří jako střela. Takové vysoké číslo, to bude určitě něco bezva. Navíc je to příležitost se seznámit s novými lidmi. A hlavně by mě zajímali nějací pěkní kluci. Když hniju v tom smradlavym obchodě, tak jsem zatím neměl moc příležitostí...
Stojím přede dveřmi se zlatým číslem 546. Alespoň co vím, tadyta část budovy je určena pro natáčení. Jsou tu nějaký studia a pár kanceláří.
"Co ty tu tak stojíš?" zeptal se mě někdo a já se otočil. Stál tam docela pohledný kluk a nechápavě si mě prohlížel.
"Já..mám jít za režisérem...jako.."
"Novej poslíček. Slyšel jsem." řekl a trochu se usmál. Měl hnědé krátké vlasy a pronikavé zelené oči. Naznačil mi, abych vešel.
Ta místnost byla ještě větší než jsem předpokládal. Všude byly reflektory a na pódiu stál houf lidí, někdo ladil nástroje, někdo upravoval kulisy.. zkrátka to tam všechno pobíhalo jako v mraveništi. Ten hnědovlasý kluk do mě strčil a ukázal mi režiséra. Jdu teda k němu přes tu místnost. Z dálky vypadá docela v pohodě. Má černé džny (a jak mu slušej), koženou bundu a černé delší vlasy. Stojí ke mně zády. Myslim, že bude docela v pohodě a můžu s nim vycházet v celku dobře.
"Hej! Co tam zase děláte?! Vypadněte už od těch kulis!!" no, tak jsem se možná spletl. "Kurva, vám sem snad řek, že máte jít pomáhat s rekvizitama ne?! Tak dělajte nebo vám to strhnu z platu!" No, jesli je takový pořád, tak budu mít ze života peklo. Najednou se otočil a spatřil mě.
"Co vy tady děláte?!" zamračil se. "A kdo vůbec ste?!"
Konečně jsem se mu mohl podívat do tváře. Musim říct, že je... je opravdu hodně pěkný. Může mu být tak kolem 25 let a má hodně hezkou postavu. Jak mu ty džíny obtahují... Kurva Franku vzpamatuj se!
"Já... já hledám režiséra.." super, nic inteligentnějšího jsem vymyslet nemohl?
"No, to sem já. Co chceš?" zeptal se a měřil si mě pohledem, jaký moc dobře znám od šéfa. "Jo aha!" docvaklo mu. "Ty seš ten můj novej poslíček ne?" došel ke mně a pořádně si mě prohlédl. Měl nádherné velké oči. Nemohl jsem se od nich odtrhnout. Byly takové hnědé a hluboké.
"Jo, poslal mě sem.."
"Já vim." odsekl. "jak se menuješ?"
Pořád jenom stojím a koukám na něj. Jak mu ty tmavé vlasy padají do očí...
"Hej..umíš mluvit???" zamával mi před očima rukou. Eh.. na co se mě ptal?
"C-co jste ř-řikal?" Nee, takhle se ztrapnit. To opravdu nevypadá moc dobře.. dělám tu ze sebe naprostýho debila.
"Super. Nikoho tak neschopnýho sem fakt ještě neviděl. Proč zrovna mě musej dát takovýho..." najednou se zarazil. "Heeej! Nešoupej s tim! Vždyť to zničíš!"
"Promiňte já..." snažil jsem se upozornit na svou přítomnost.
"Hele di támhle natírat kulisy. Vidíš tamtoho chlápka? To je Ernie, tak mu di pomoct. Až budu něco potřebovat tak ti řeknu.." ten nádherný režisér obrátil ode mne svou pozornost a mě nezbylo nic jiného, než pomoct Erniemu. Byl to postarší prošedovělý muž s malými vráskami kolem očí a pracoval pomalu, ale o to víc poctivěji.
"Ahoj. Sem Ernie..." pozdravil mě.
"Frank."
Pak mi dal do ruky nějaký obří štětec a začal zamyšleně natírat nějaká dřevěná prkna
...
Pořád natírám kulisy, zůstal jsem tu sám, všichni postupně odešli domů. Nevim, jestli tahle práce bude lepší než ta, co jsem dělal ještě ráno, každopádně je to lépe placené, tak si nemám na co stěžovat. A navíc ten režisér je tak moc pěkný.. škoda, že nemám šanci. Jsem pro něj jenom malý bezvýzamný a neschopný poslíček. Najednou se ale otevřely dveře a v nich stál - on. Ani si mě nevšiml a kráčel přes místnost pro nějaké věci. Nemohl jsem si pomoct, ale můj pohled zůstal na jeho zadku. Vím, že to není zrovna moc slušný, koukat šéfovi na zadek, ale nemohl jsem si pomoct. Asi vycítil můj pohled, protože se zastavil a otočil se.
"co ty tady ještě děláš?" zeptal se.
"eh... natírám kulisy."
"Už máš po pracovní době ne?"
"Hm, ale rád svou práci dokončím."
Pokýval hlavou a změřil si mě pohledem typu 'ten kluk je fakt magor'.
"A jak se vůbec menuješ?"
"Frank Iero." wow, já už nekoktám!
"Jo, tak já sem Gerard Way." řekl a odpochodoval pryč z místnosti. Zůstal jsem tam sedět a koukat do blba. Jeho jméno mi stále doznívalo v hlavě. A ten jeho hlas...


Je to dobrej nápad, tak šupky pokráčko :-)