Tahle kapitola je krátká, víc jsem toho nestihla napsat....
Frankíš:
Ode dveří zazněl nějaký šramot, který mě probudil.
"Gerarde! Vstávej! Zloděj!" začal jsem panikařit a třást s ním.
"Frankie nech toho, je noc..."
"No právě! A někdo de!" zvuk stále zesiloval a pak někdo odemkl dveře.
"Aha, uklízečka!" Gerard se rychle postavil na nohy, dal si ruce v bok, naklonil hlavu a naštvaně přimhluřil oči. "Ta si to odskáče."
Konečně se rozrazily dveře a v nich stála starší žena se šátkem nahlavě a kýblem v ruce.
"Jak si to jako představujete?!" zakřičel na ní a ona leknutím nadskočila. "Vy ste nás tu včera zmakla!!!"
"Já...eh..." nemohla najít slova.
"no co mi k tomu řeknete?!"
"Pane Way... já.."
"Tak mluvte!!!" Gerard jí moc nešetřil.
"Omluvám se vám.."
"Jo tak vy se omlouváte...! A co třeba místnost zkontrolovat, než jí zamknete co?!"
"Příště se to už nestane.. já... pardon." ta uklízečka byla pořádně vyděšená.
"Jo, příště se to nestane, protože žádné příště už NEBUDE!!!" zakřičel na ní. Ta starší pani se rozbrečela. Ještě nikdy jsem neviděl padesátnici brečet. Zíral jsem na ní s pusou dokořán a vykulenýma očima. Ten Gerard se k pracovníkům fakt nechová moc hezky, když je dohání k šílenství.
"Gee, tak jí dej ještě šanci.." snažil jsem se za ní přimluvit.
"Ne! Dopustila se obrovské chyby!" dupl si nohou. Já se na něj upřeně zadíval a vpíjel se do jeho krásných očí.
"Ale kdyby se jí nedopustila..." zašeptal jsem. On trochu sklopil hlavu a zamyslel se.
"Máš pravdu." řekl. "Víte co?" obrátil se k uklízečce. "vlastně vám děkuju. Kdybyste mě tu nezamkla s Frankiem, nikdy vych nezjistil, že jsem gay." zazubil se. Ta uklízečka přestala brečet, zatvářila se vyděšeně a střídavě zírala z Geeho na mě. Pak si sebrala všechny věci a rychle vypadla z místnosti.
.
Jerda:
Ráno jsem dost seřval uklízečku. Tak moc, že se z toho rozbrečela. Nebylo mi jí ani trochu líto, má si líp hlídat své povinnosti. Dostala by padáka, kdyby se za ní Frankie nepřimluvil. No, ale něco z platu jí strhnu stejně.
"Hele Frankie, vezmem si den volna, co ty na to?" zeptal jsem se.
"Jo, to by šlo. Jsem celej rozlámanej." přikývl a vděčně se na mě usmál. Já ho znovu políbil. Pořád jsem si na to nemohl zvyknout, ale moc se mi to líbilo. "Pojeď ke mně domu.." zašeptal jsem a přitiskl ho k sobě. On mi dal ruce kolem krku a objal mě. Pak kývl na souhlas a nádherně se usmál.
Zamířili jsme k mému autu, které stálo na placeném parkovišti. Špunt se zatvářil ohromeňe, když spatřil můj sporťák. Není už to sice nejnovější model, ale pořád má cenu několika miliónů.
"tak nastupuj." pobídl jsem ho a sám si sedl za volant. Frank pohladil černý lak na dveřích a pomalu je otevřel. Dovnitř si sedl strašně opatrně, jakoby se bál, že něco zničí. Musel jsem se trochu pousmát. O to víc se mu líbí moje vila. Stojí uprostřed velké zahrady, má na půl krytý bazén a přízemí je prosklené, takže je i docela moderní.
"ty jo..." vydechl s neskrývaným úžasem Frank. "kdes na tohle vzal...?"
"Ani nevim.." pokrčil sem ramenama. "Mám hold dobrý povolání."
Vešli jsme dovnitř. Frankie se rozhlížel po místnosti s pootevřenou pusou. Vypadal, jako kdyby si myslel, že je to jen sen. "Půjdu se osprchovat." oznámil jsem a zmizel v koupelně.
Vím, že mě šmíruje. Není to sice moc slušné, ale já bych to stoprocentně dělal taky. Myl jsem se pořádně dlouho, není zrovna moc příjemné spát v prachu na zemi. Teplá voda mi tekla všude po těle a já přemýšlel, co bude dál. Pak jsem na sebe rychle naházel oblečení a s jistým úsměvem na tváři jsem prudce otevřel dveře, abych Špunta nachytal. Povedlo se a on mi vlítnul přímo do náruče.


Pěkné...už se těším na další dílek, protože prostě musí být úchylárna.