Awwwwwwww. Sem úúúúchyl!!! Sem si s touhle storkou pospíšila. Mohla bych to zveřejnit až zejtra, ale... awww. Pro Kikinu xD
Vlakem jsme jeli asi hodinu. Skoro celou cestu se mnou Frank nemluvil. Teda, odpovídal na otázky, ale sám od sebe nic neřekl. Fakt by mě zajímalo, co mu je. Zapálil jsem si cigáro, ale průvodčí mi ho vzal s tím, že se tady nesmí kouřit. No super. To bude fakt vejlet za všechny prachy.
"Příští zastávku vystupujem." řekl jsem Frankiemu.
"Hm.." odbyl mě a já obrátil hlavu zpět z okýnka. Krajina byla na hovno, pořád jen samý stromy.
Vystoupili jsme z vlaku a zůstali sami na nějakém vesnickém nádraží. Já rozhodl, kterým půjdeme směrem a on mě poslech. Šoural se po mém boku jako mrtvola. Nakonec jsme došli k nějakému lesu s malou loučkou a já tam hodil svůj batoh. Frankie mě následoval.
"Tady teda budeme bydlet?" zeptal se mě a nešťastně se rozhlédl.
"No,.. jestli chceš..."
"Hm."
"Co máš zase za problém?"
"Já jen, že tady nejsou žádný lidi... co když se něco stane?"
"Eh.. mě právě šlo o to, aby tady nebyli lidi." kurva co ho žere?
"Hm."
"Postavíme stan?"
"Hm." s nim je teda fakt zábava. Zvedl jsem se, s otrávenym xichtem se rozhlédl kolem a vyndal z batohu potřebné věci. Stan stál tak za pět minut a tamten debil odešel do lesa na dříví nebo co. Protože se ještě nevrátil, začal jsem teniskou kopat do tý trávy, abych zjistil, jestli tady to ohniště můžeme postavit, nebo je to moc mokrý. Bylo to ale v pohodě a já našel pár šutrů. Frankie se konečně vrátil a za sebou táhl dva urvaný stromy. Pak si sedl na zem a hrabal se prstama v trávě.
"Chceš cigáro?" zeptal jsem se ho.
"Víš, že už nekouřim."
"Hm, ale já chci, aby ti něco zvedlo náladu."
"To seš hodnej."
"Hele co máš za problém?" sedl jsem si vedle něj a sám si zapálil. Pak mi to ale přišlo nefér ho vystavovat takovému pokušení tak jsem nedopalek odhodil do provizorního ohniště.
"Ale nic.."
"Víš, že mi můžeš cokoliv říct.." chytil jsem ho kolem ramen a sledoval jeho výraz v obličeji. Frank se nejdřív nadechl, ale pak odvrátil hlavu.
"mě se rozbil.." zašeptal. Co - mozek? To by odpovídalo...
"Co se ti kurva rozbilo?!"
"No.. to."
"To tvoje milovaný auto? Už zase?"
"ne."
"Tak co? Toastovač?" to bylo to první co mě napadlo. Bez toastů totiž Frank nedokáže žít.
"Ne, víš, mě nestojí." kdo zase? .. Aha.
Začal jsem se děsně tlemit.
"hele to není k smíchu!" naštval se.
"Já...heh.. promiň." pochechtával jsem se. "když já myslel bůhvíjakou katastrofu a ty.."
"Tohle JE katastrofa."
"ale on se ti zase spraví." utěšoval jsem ho.
"A co když ne?"
"Neboj..." nevěděl jsem, co pořádně říct. Jen sem ho k sobě ještě pevněji přitiskl. Jestli ale má fakt pravdu, znamená to, že tu jsme zbytečně. Ne, ale takhle nesmím myslet. Na výlet jsem s ním jel proto, abychom byli chvíli spolu, ne abychom se tady vojížděli. "Jak si to proboha zjistil?"
"No, jednou jsem přišel od matky domu... a tam na mě čekala Jamia.. začala mě líbat a svlíkat a bla bla bla, znáš to. Ale mě se prostě.."
"Hm, to je divný."
"Pojď už řešit něco jinýho..."
"Tak jo.. ale co?" v normální dny bychom spolu probírali věci okolo My chem, ale teď to nemělo smysl. Vlastně jsme zjistili, že už ani jiná témata pomalu nemáme. Takže jsem se raději rozhodl přesvědčit se o funkčnosti Frankieho kamaráda... Vrhl jsem se na Franka, dal mu francla a začal ho nadrženě svlékat. Už bylo dole triko a já se pustil do pásku od kalhot, když mě najednou zarazila jeho ruka.
"Vždyť ti řikám, že mi nestojí."
"A já zase řikám, že bude!" úchylně jsem se usmál a pokračoval.
Frankie mě taky rychle vysvlékl, takže jsme byli oba nazí. Tak dlouho jsem jeho tělo neviděl... strašně mi to chybělo. Měl hodně svalů a tam dole se rozhodně neměl za co stydět. Spíš naopak. Povalil jsem ho do trávy a začal ho líbat na krku. Byl jsem dost vzrušený, ale on pořád nic. Že by měl přecejen pravdu? Nesmysl! Mé polibky se posouvaly níž a jednou rukou jsem mu stiskl zadek. Frank trochu vyjekl, bylo na něm ale vidět, jak moc se mu to líbí. Už jsem byl hodně nízko a olizoval mu podbřišek, rukama jsem mu masíroval stehna a vychutnával si jeho krásu. Pak jsem se rozhodl přemístit k hlavnímu problému a uchopil jsem jeho úd do dlaní. Začal jsem mu ho mnout a střídavě mačkat. Frankie nadrženě vzdychal, ale jeho kamarád pořád nic, tak jsem sklonil hlavu a párkrát ho olízl. No a jak se mu to hned spravilo! "ty vole Gerarde, jak tys to dokázal.." vrtěl překvapeně hlavou mezi vzdechama. Já na chvíli přestal a koukl se mu rovnou do očí. Chtěl jsem poznamenat nějakou jízlivou poznámku, rozmyslel jsem si to ale a jen se zazubil, přičemž jsem mu za ten menší problémek zatahal. Líbilo se mi sledovat ten kámošův xicht, jak se mění do takové slastné grimasy. Olízl si jazykem rty a zavřel oči. Jeho boky se mu vypnuly a rukama si našel nějaký kamínek, který mohl držet. Znova jsem se sklonil a pokračoval. Vzal jsem ho celého do pusy a začal sát. Pak jsem si ale usmyslel, že ho trochu potrápím, jak se mi předtím vyhýbal a nechal mě v nejistotě, co s ním je. Chtěl jsem se jenom trochu pomstít. Přestal jsem teda a čekal tak deset vteřin, aby mu to došlo. On nechápavě otevřel oči a zíral do nebe. "Co je?" "ale níc." utrousil jsem na půl držky a začal ho hladit po stehnech. Tlačil jsem na ně a masíroval je, pak jsem mu jedno stehno olizoval a jezdil výš a výš, zastavil jsem se ale vždy těsně před jeho chloubou. "Gerarde, to mi děláš naschvál?" "Jo." zvedl jsem mu nohy, roztáhl je a položil jsem si je na ramena. Frank ještě víc zavzdychal, vůbec nevěděl, co chci dělat. Já nechtěl dělat nic. Jen jsem si naslinil prsty a hrubě mu s nima jezdil po podbřišku. Zase níž a níž, on už se fakt nemohl dočkat. To má za trest. Ta jeho "rozbitá hračka" mu trčela naoru jako skautský prapor. Líbilo se mi na to koukat. A taky ten jeho výraz v obličeji... kousal se do rtu a měl křečovitě sevřené oči. Občas rtama naznačil nějakou větu typu. 'já tě fakt zabiju'. Zatlačil jsem mu prstama někde hodně nízko, ne ale dost nízko. Dával jsem si veliký pozor, abych mu o jeho poklad ničím nezavadil. Pomalu a něžně jsem mu jel dlaní po břiše, pak jsem to vystřídal za prudký agresivní pohyb. Roztíral jsem mu tam mé sliny a občas ho i štípnul. Nakonec jsem si sundal jeho nohy z ramen, protože byly pořádně těžké a sedl jsem si mu rozkročmo na břicho. Začal jsem se na něm vrtět, pohyboval jsem zadkem a rukama mu přejížděl po bradavkách, pomalu jsem je obkružoval. Chytil jsem mu jednu do ruky a začal mnout. Prudce jsem za ní pak zatahal, muselo to bolet. Občas jsem se dotýkal i jeho obličeje a hladil ho po hebkých tvářích nebo mu prstem přejížděl po rozechvělých rtech. Vždycky, když se na mě podíval, jsem si přejel jazykem po rtách a provokativně s ním hýbal ze strany na stranu. Chudinka Frankie už začal křičet sprostá slova a věty, co se vztahovaly k mé brzké smrti nebo co. Já se mu nejdřív smál, pak mi ho ale začalo být trochu líto. Přecejen mi toho zase tak moc neudělal... ale baví mě to. Pomalu jsem z něj slezl, roztáhl mu na zemi nohy a provokativně jsem se mu otřel o rozkrok tím svým. Nahlas zavzdychal, konečně změnil xicht a začal se tvářit trochu mileji. Vlezl jsem si mezi jeho nohy, chytil ho za zadek a začal mu ho kouřit. Nejdřív opatrné jemné pohyby, ty jsem ale pak vystřídal za prudké útoky jazykem a pravidelné přejíždění zubama. Frank začal vzdychat ještě hlasitěji, až skoro křičel a já věděl, že se brzy udělá. Nasadil jsem co nejrychlejší tempo, strčil jsem si ho celého do pusy a hýbal hlavou rychle nahoru a dolů. Frankie mi zajel rukou do vlasů, docela to tahalo. Pak zaklonil hlavu prudce dozadu, opřel se o ní a celý se prohnul v zádech. Vykřikl mé jméno a já v puse ucítil tekutinu. Měl jsem co dělat, abych to všechno spolykal, bylo toho strašně moc. Jeho ruce pomalu klesly z mé hlavy dolů a napětí se náhle uvolnilo. Naposledy jsem mu ho políbil a pak jsem se odsunul vedle něj na trávu. On bezeslova ležel, stále ještě zavřené oči, rozechvělé rty... vypadal strašně sladce. Miluju, když je v takovémhle stavu. Nemůže nic dělat, jenom tak leží, rtama neslyšně šeptá mé jméno a hrudník se mu zvedá nahoru a dolů, jak ztěžka oddychuje. Je úplně bezvládný.


Děkuji ti...
Gee je svině. Chudáček Frank, ten musel trpět. :) Moc pěkný, no vidíš, že to nemáš pořád stejný. Tohle jsem seště nikdy u tebe nečetla.
A hrozně se mi líbí House ... of wolves. (hehe. Mám to napsané správně?)