27. června 2008 v 16:43
|
Nevim proč, ale vůbec nechci, aby to skončilo jako Frerard..
Začínalo se smívat a já pořád seděl na lavičce v parku. Co to vůbec dělám? Nevyznám se v sobě. Je toho na mě moc. Frankie má naprostou pravdu.Většinou jsem to já, kdo mu hustí do hlavy, aby se sklidnil a že dělá divné věci. Teď se naše role obrátili. Zvedl jsem se z lavičky a pomalým krokem se vydal k domovu...
.
Po cestě mi došlo spoustu důležitých věcí. To, že Lyn miluju a je super, že budu mít děcko. A taky, že miluju i Franka, ale asi tak trochu jinak než Lyn. Tomu můžu říct všechno a nenaštve se, když ho podvedu. A to s tou seznamkou je blbost. No, ještě uvidim. Když jsem vstoupil do naší ulice, rozeběhl jsem se. Pak mi ale něco docvaklo, otočil jsem se a běžel kousek zpátky, do květinářství. Koupil jsem jí obrovskou kytku. Chci se jí za všechno omluvit.
"Lyn?" vstoupil jsem do dveří. "Kdepak jsi?" vyběhl jsem nahoru a vpadl do ložnice. Vypadala, že spí. Tvář měla odvrácenou a ruce volně podél těla. Přisedl jsem si k ní a položil jí ruku na rameno. Ona se po chvíli otočila a otevřela oči. Měla je celé červené a ubrečené. To jsem jí opravdu tak moc ublížil?
"Lyn, ty jsi brečela?"
"Jo..." přiznala a vypadala, že každou chvíli začne znova. "Když ty... ty se o mně vůbec nezajímáš. Klidně si vypadneš a vrátíš se až večer. Vůbec jsem nevěděla, co s tebou je..."
"Mrzí mě to. Promiň." sklopil jsem hlavu.
"Taky se teď pořád hádáme. Já nechci...miluju tě.."
"To já tebe taky." pohladil jsem jí po tváři. "A ty hádky nejsou vážný. Spraví se to." odmlčel jsem se. "Na, to sem ti přines.." podal jsem jí kytku. Ona se usmála a posadila se na kraj postele. "Chci si tě usmířit. A omluvit se ti...za to všechno. A to, že budeme mít děcko je úžasný!" objali jsme se. Tiskla se ke mně a začala mi brečet na rameni, já v tuhle chvíli vůbec nevěděl, co dělat. Jen jsem jí k sobě mačkal a snažil se jí nějak uklidnit. Byli jsme tam takhle spolu dlouho. Ona se ale pak ode mě odtrhla a utřela si oči hřbetem ruky.
"Ty mi to taky promiň..." zašeptala.
"Já tobě? A co?"
"No že sem tak náladová...a pořád ti nadávám za blbosti.."
Chtěla ještě něco říct, nemohla ale, protože jsem jí rychle políbil. Vlezla mi na klín a rukama mi zajížděla do vlasů. Byl to krásný polibek. Po tak dlouhé době konečně upřímný. Teď bude už všechno dobrý. Lyn miluju jako nikoho jinýho a budu s ní navždycky. Je skvělý, že jsme si to konečně vyjasnili. Líbilo se mi cítit její blízkost. Vdechovat její vůni a dotýkat se jí. Věděl jsem, že už nás nic nerozdělí. A už nikdy, nikdy jí neublížim.
…
Probudil jsem se. Bylo už ráno. Lyn mi spala v náruči. Vypadala strašně sladce. Strašně rád jí pozoruju když spí. V jejím obličeji se neodráží žádný výraz a vidím jí tak, jaká je doopravdy. Pomalu jsem se vyprostil z jejího obětí a šel udělat snídani. Pořád se ještě nemůžu vzpamatovat z toho, co se za poslední týden stalo. Je toho tolik za tak málo dní... všechno se seběhlo strašně moc rychle. Je to neuvěřitelné.
Protože má láska ještě pořád spala, položil jsem jí snídani na noční stolek a odešel. Šel jsem na net, jenom tak ze zvědavosti. Najel jsem na tu seznamku. Asi ten inzerát rychle smažu, je to opravdu nefér. Frankie měl pravdu. Teď mi tam blikalo, že mám pět nových zpráv. Wow! Za jednu noc! Chtěl jsem je smazat dřív, než si to rozmyslim, neubránil jsem se ale a přečetl si to. Proč je lidská zvědavost tak moc velká? Ach jo. Těch pět lidí se se mnou chtělo seznámit. Někteří napsali jen krátkou větu a někdo se zase trochu rozepsal. Asi mi šibe, ale odepsal jsem všem.
Zase mám výčitky. Co do tý seznamky vůbec lezu? Jsem nenormální... jo, a taky schyzofrenik. Sedím na schodech před domem a kouřím. Občas sleduju kouř, co mi vychází z pusy a někdy zase koukám na domovní branku. Potřebovala by natřít, musím to udělat. Taky bych rovnou mohl zastřihnout ten živý plot, vypadá strašně. A kytky potřebujou zalít. Ale to ať si udělá Lyn sama. Nebo ne, pomůžu jí. Už jsem jí toho udělal až moc, můžu jí alespoň jednou ulehčit práci.
Gee zahradník...xD Při představě jak natírá plot padám ze židle...Nějak mi to nesedí.