Hm... pokračovat?
Nenávidím školu. Nenávidím celou tuhle posranou třídu. Když jsem byl na střední v prvním ročníku, měl jsem celkem dost kamarádů. Ale ted´..prostě buzerant no. Bylo by lepší, kdybych jim to řekl hnedka. Ale to stejně ještě nebylo jistý, tenkrát jsem myslel, že... no zkrátka že jsem trochu pozadu. Teď je mi sedmnáct a přítele si jentak snadno neseženu. Ve škole mi za to nadávají, smějou se mi, párkrát jsem se i setkal se šikanou. Nejlepší by bylo, kdyby vůbec nic o mé orentaci nevěděli. Ale začalo jim být divné, když jsem odmítl už pátou pěknou holku. Pak ten tělocvik... převlíkali jsme se a mě se při pohledu na polonahé spolužáky postavil. Pokoušel jsem se vymluvit na různé hovadiny, časopisy a tak, ale oni mi stejně začali nadávat a vyhodili mě do šatny k holkám. Učitelka mi ale nedovolila se převlíkat právě tam, takže jsem skončil na záchodě. Na sebevědomí mi nepřidává ani to, že jsem malý. Mám nějakých pitomých 165cm, asi z toho brzy zešílím. Nejsem ani chytrý. Ve škole mi většina předmětů nejde a talent mám akorát na průsery. Teď zase sedím ve své zadní lavici a snažím se ignorovat svět. Za chvíli si to sem přislepičí Royalová a začne kdákat. Je to naše třídní a nenávidím jí. Jako většina lidí na tomto světě. Už dávno zvonilo, ale ona jako vždy musí nejdřív s ostatními slepicemi v kabinetě probrat módní odstíny červeného laku na nehty. Někdo si myslí, že se k tomu hodím, protože jsem gay. Ale pokud si myslíte, že všichni teplouši znají značky oblečení, bot a hodinu si vybírají v kosmetice lak na nehty, zásadně se pletete. Jsem jako normální heterosexuál. Zajímám se o dobrá auta, fotbal a všechny klučičí věci. Najednou se rozrazejí dveře a v nich stojí... kdo jiný než slepice. Vypadá jak kdyby právě vyšla z kurníku.
"Dobrý den, žáci.." řekla a naznačila, abychom se posadili. Učí tady výtvarku a umění, všechno tak nějak dohromady. Máme jí každý den, je to fakt opruz. Poslouchat celý den ty její kecy o můzách a dalších volovinkách. "Dneska vám musím oznámit velice nepříjemnou věc.." začala. Copak? Všichni z testu za pět? "Mám předčasný invalidní důchod, takže mě tuhle hodinu vidíte naposledy.." třída zajásala. "Zjistili mi něco v kloubech.."
"A kdo nás teda bude učit?" vykřikla jedna holka.
"Nevím.." Royalová si poposunula kulaté brýle. "Ten člověk by měl přijít každou chvíli.." odložila si pár věcí na katedru. "Dneska bych vám chtěla povědět něco o výtvarném umění, abych zjistila, co jste si za ty roky zapamatovali.."
Uplynulo už čvrt hodiny a ona s přivřenýma očima, širokou gestikulací a úsměvem na tváři líčí krásu výkresů a jejich pointu. Vůbec mě to tu nebaví, smilujte se nade mnou a ukončete tyto strašná muka! Jakoby mě cosi vyslyšelo, ozvalo se zaťukání na dveře.
"Dobrý den, jsem tu správně?" zeptal se nějaký týpek a vešel dovnitř.
"No jistě!" zvolala slepice a trochu zatleskala. "Vy budete asi učit tohle třídu!"
Ten chlápek celou místnost přejel očima a trochu si povzdech. "No nazdar.." opravdu bych si nepřál být v jeho kůži. Ve třídě bylo hafo hoperů a diskantů, spoustu barbie, pak šprti, většina děcek měla nohy na lavici, žvýkala žvýkačku a jedna holka dokonce telefonovala. Jediný já se choval vcelku normálně.
"Počkáte prosím ještě chvíli?" zeptala se slepice. "Jenom dokončím tenhle výklad."
"Jo, klině" opřel se o zeď a sledoval učitelku.
"Výtvarné umění obohacuje náš tmavý chudý svět. Je to něco, co dává lidem naději a důvěru v abstrakci. Je to něco nepřekonatelného, nezničitelného a mocného!" měla rozpřáhlé paže, zavřené oči a zvedlou hlavu. "Je to něco, co nám dává smysl žít, hledáme v tom odpověď, nacházíme otázky. Dokážeme tím vyjádřit úplně všechno. Je to překrásné, okouzlující a jedinečné! Je to náš život!" "hm, hlavně naše smrt." zašeptal kdosi a pár lidí se zasmálo. "Pamatujte - vzhlížejte k obrazům s úctou a hledejte v nich odpovědi na životní otázky!" konečně otevřela oči, stáhla ruce zpět a narovnala se. "A to je asi tak všechno..." učitelka sklidila od třídy obrovský ironický potlesk a spokojeně odkráčela. Teď na scénu nastoupil ten nový profesor. Všichni mu věnovali pozornost. "Výtvarné umění je pár nesmyslných čar na papíře, které i z největšího blbce dokáže udělat géniuse." reagoval na proslov Royalové a třída se krátce zasmála.
"Ticho!" řekl, i když už nikdo nemluvil. Umlčel tim alespoň tu hip-hopovou hudbu, co se linula z něčích sluchátek. Já si ho poprvé pořádně prohlídl. Musím říct, že to pořádně hnulo s mojí přiteplenou orientací. Měl delší černé vlasy a přísný výraz v obličeji. Byl mladý a hezký, na sobě pěkné oblečení - černé džíny a bílou volnou košili. Moc mu to slušelo.. Teď napsal na tabuli svoje jméno. - G. Way. G, to bude určitě něco hodně pěknýho. Jak by se jenom mohl jmenovat? Georg? Fůůůj, to ne! Gregory? Ble! Nic horšího jsem neslyšel! Gustav? Pobleju se. Gabriel? Eee, to je jak pro nějakýho obtloustlýho barokního anděla. Gaston? Záchvat smíchu. Jak psal na tu tabuli, všiml jsem si, že má moc hezký zadek... áááá, já zešílel! Sním o zadku svýho učitele!
"Budete mě mít na tenhle předmět..." řekl a rozhlédl se po třídě. "Měl jsem učit i biologii, ale někdo mi to místo ukrad.. každopádně jsem váš třídní a očekávám spolupráci." odložil si věci na stůl a ignoroval červený nápis 'fuck off' co tak krásně svítil na katedře.


JÉÉÉÉÉÉÉÉÉ! Já se zabouchla! Jééé! I love YOUR Gerard in YOUR STORIES!!!!!
Rychle pokráčko!!!
Mimochodem, co to je???!!! - Gregory? Ble! Nic horšího jsem neslyšel!
:D