Tohle je kraťounký, něco se začne dít až příště.
Hodina s ním byla úplě jiná. Nekecal nic o můzách (podle něj ten člověk, kterého políbí můza je schyzofrenik), ani o kráse umění a hledání životních otázek v něm, mluvil věcně, neprotahoval to a vypadlo z něj, že má děsně rád komixy, ale rád kreslí i normální obrázky. Ve třídě ani moc lidí nemluvilo, všichni na něj byli strašně zvědaví. Dokonce ani ti největší rebelové neměli v uších sluchátka. A nikdo, opravdu nikdo, netelefonoval. Měli jsme ho ještě jednu hodinu, výtvarku jsme měli vyjímečně dvakrát po sobě. Abychom si na něj trochu zvykli nebo co. Po přestávce zase přišel do třídy a tiše za sebou zavřel dveře.
"Rád bych se seznámil s tím, jak kreslíte." prohlásil. "Vůbec nemám ponětí, na jaké jste úrovni.." rozhlédl se po třídě. Mě se rozklepala kolena. Co se týče mého talentu, je úplně nulový. Z každého výkresu mám nejlépe za tři, většinou se to pohybuje okolo čtyřek. Premiantka Clare se vesele zavrtěla na židli, protože je opravdu nadaná a co může být lepšího, než se blýsknout před úplně novým učitelem.
Sedím a znuděně něco čmárám na papír. Může to být úplně cokoliv, takže kreslím svůj nejoblíbenější výkres, který jsem pojmenoval "V černé díře". Way sedí za katedrou, má nohy na stole a něco čmárá. To je poprvé za celý můj život, co lituju, že sedím až úplně v zadu. Z dálky slyším, jak se baví s dvěma holkama v první lavici. Ach jo... Teď odložil tužku, vstal a šel se projít po třídě. U každého se zastavil, okomentoval jeho výkres a šel dál. Někomu řekl jen "skvělá práce", u někoho se rozpovídal, a některým lidem řekl, aby to rovnou roztrhali, vyhodili a začali znova. No, tak mezi ně budu patřit...
"proč do toho nedáš trochu barev?" zajímal se jeden šprt, co seděl přede mnou. "Bylo by to mnohem zajímavější a veselejší."
"Nevim, prostě nechci.." pokrčil jsem ramenama.
"Dej na mě." zvedl jeden prst. "Přidej tam oranžovou, zelenou a modrou a hned to bude lepší.."
"Náhodou, tmavý výkresy jsou nejlepší." řekl Way, který se záhy vynořil za mými zády. Vzal mou čtvrtku do ruky a chvilku si to prohlížel. Obracel to ze strany na stranu, jakoby nevěděl, jak to patří. Dokonce to otočil i na druhou stranu, jestli náhodou není něco tam. Pak mi ale ten výkres zase vrátil, poplácal mě po rameni a zase odešel. Bezeslova. No nazdar, to to skvěle začíná. Nehodlám se ale ztrapnit hnedka prní den. Namíchal jsem teda několik odstínů červené, namočil si štětec a začal tvořit nějaké čáry. Totálně jsem to zmrvil. Kéž bych to nechal jenom celé černé. Teď je to černá díra s vyblitou krví. Po hodině jsme mu to všechno odevzdali na stůl. Já se podepsal miniaturnim podpisem (ještěže mám krátké příjmení), a zašoupl to co nejvíc dospod. Clare to položila úplně nahoru a když si toho učitel všiml, zvedl to a pochválil jí před celou třídou! Nakreslila nějakou krajinu nebo co a teď úplně zářila. Way říkal, že je moc šikovná a máme si z ní vzít příklad. Ach jo, kéž bych měl taky takový talent...
.
Běhali jsme dokolečka na školním hřišti a tělocvikář svižně pískal na píšťalku. Bože, tělocvik opravdu nenávidim! A ten profesor je fanatickej magor! Má hlavu menší než krk a nízké čelo, ó jak typické pro imbecila! Pořád na nás něco řval a široce gestikuloval. Teď si podával jednoho týpka, který si na běh odmítl sundat hoperskou čepici. Najednou to pískání ustalo. Byl jsem moc unavený, naž abych se otočil a podíval se, co se vlastně stalo. "IERO SEM!!!" zařval přísný tělocvikářův hlas a já se k němu unaveně odšoural. Vedle něj stál... to byl přece prof. Way! Co ten tady dělá? A proč se po mě shání? "Jdi se převlíknout a pojď se mnou." řekl a mile se usmál. Na tváři měl překvapený výraz. Jakoby nečekal, že přijdu zrovna já...


hlásneš pro mě ?tomX,díky