Ať se rovnou svlíkne? No to teda ani náhodou vy úchyláci xD
Došli jsme až k nám do třídy. Na katedře byl hrnek s nedopitým kafem a naše rozházené výkresy. No nazdar.
"Tohle si fakt kreslil ty?" zeptal se a zvedl mou černou díru s krví.
"Jo." špitl jsem. "Já vim, že je to fakt hodně špatný..."
"Ale vůbec ne!" usmál se na mě. "sedni si tamhle.."
Posadil jsem se někam do druhé lavice a nevěděl, co dělat. On přede mě postavil tempery, čtvrtku a do ruky mi vrazil štětec. Pak trochu poodstoupil s zamyslel se.
"Co nejradši kreslíš?" zeptal se mě. Mám mu říct popravdě že černou díru?
"Já..nevím." pokrčil jsem ramenama. "Kreslit neumím a všechno v mém poddání vypadá stašně.."
"To si nemyslím... zkus nakreslit třeba...život."
Hm, život? Co si pod tím slovem představím... to bude zase černá díra s krví jak to tak vypadá...
"Zavři oči a zamysli se.." pokračoval. "Na co myslíš, když se řekne život? Přenes svoje myšlenky na papír.."
Vzal jsem do ruky štětec a zastavil se nad černou barvou. Pak jsem se ale rozhodl pro modrou a začal jí nanášet na papír. Míchal jsem to všechno dohromady a vůbec se nemohl soustředit. Jak taky, když mě seshora sledoval tenhle učitel a vždycky, když jsem zvedl hlavu, můj pohled směřoval na pásek od jeho černých džínů. Ne, nesmim na to myslet! Všiml si, že na něj koukám a poodstoupil pryč. Sedl si za katedru a zase něco čmáral. Já byl opravdu zoufalý nad svým výtvorem. Asi po pěti minutách konečně vstal a šel mě zkontrolovat. Vzal do rukou mou modrou sračku a naklonil hlavu tak, že mu spadl do očí pramínek vlasů... kurva přestaň Franku!!!
"To je dobrý..." řekl. "Ale nic moc. Zkus něco jinýho..." zamyslel se a podal mi novou čtvrtku. "Zkus nakreslit..šťestí."
Kreslil jsem asi deset výkresů. Všechny možný vlastnosti, abstraktní věci a tak, ale on to vždycky jenom zvedl, zakroutil hlavou a řekl další téma. Teď jsem zrovna dokreslil smrt.
"Eh...já prostě nevim, jak to mám z tebe dostat." svraštil obočí. "Musíš se do toho vžít! Představit si to a vůbec nemyslet na to, že máš před sebou papír. Nakresli to přímo ze svý hlavy, nepřemýšlej o čarách! A taky ti potřebuju vybrat dobrý téma..." podíval se na mě a všiml si, že si ho prohlížím. Pak vyhlédl z okna.
"Když já prostě nemám talent!" zoufale jsem odložil štětec. "To nezvládnu!"
"Ale ne! Myslíš, že bys tady teď seděl, kdybys neměl vůbec žádný talent? Já ho z tebe jenom potřebuju dostat!" popošel zpátky k mé lavici, stračil mi pod nos prázdnou čtvrtku a vrazil mi zpátky do ruky štětec. "Nakresli mě." řekl. Co? "Mě, tak jak mě vidíš." podíval se mi přímo do očí. "Snad to teď bude to pravý."
"Ale já neumim portréty!" zděsil jsem se.
"Ne portrét." krátce se zasmál. "Udělej to abstraktně. Tak, jak mě vydíš zevnitř. Víš co myslím?" Vyjadřoval se dost nepřesně, myslím ale, že jsem mu rozumněl. Přikývl jsem a dlouze se na něj podíval. Pak jsem vzal do ruky štětec a namočil ho do barev. Měl jsem přesnou představu co udělám.
Na čtvrtce byla převážně černá a bílá, občas se tam ale objevila nějaká barva. Mělo to ostré hrany, celé to bylo takové elegantní a moderní. Přesně tak, jak jsem ho měl v hlavě. Nějaká místa byla vybarvena hnědozeleně, barvou jeho očí. Skončil jsem a odložil štětec na stůl. Doufal jsem, že je to teď správně. Profesor položil svou tužku a vstal od katedry. Opatrně vzal mé dílo do rukou. Zamyšleně si to prohlížel, vpíjel se do toho pohledem a na tváři měl malý nepatrný úsměv.
"To je ono..." spokojeně zašeptal. "To je ono! Frankie, tys to dokázal!" celý se rozzářil. "Je to dokonalý, líp by to nenakreslil vůbec nikdo! Konečně si dokázal dát na papír něco ze sebe! Já to tušil, věděl jsem to! Máš neuvěřitelný talent!" přisunul si ke mně židli a nespouštěl oči z mého výkresu. "Dotáhneš to daleko.." řekl.
"Já měl vždycky z výkresů tak za čtyři.." vložil jsem se do toho. Nespletl se náhodou?
"To bylo s tamtou učitelkou co?" odfrkl si. "Doufám, že si toho nikdo moc z jejích hodin nepamatuje."
"Většinou jí nikdo neposlouchá..."
"Tak to je dobře. Řikala kraviny a tomuhle nerozumí. Zažil jsem pár jejích hodin."
"Jak to?" zeptal jsem se.
"Učila mě." zasmál se. "Alespoň zezačátku. Pak jí z tý školy vyhodili. Přihasila si to sem, protože tohle není umělecká škola a má šanci se uplatnit.. Jo a nemocný klouby? To je výmluva."
Ačkoliv jsem si to nechtěl připustit, začalo mi být Royalový docela líto. I když, to teď nebudu řešit.
"Frankie máš opravdu neuvěřitelný talent." opět se podíval na můj obrázek. "Potřebuješ se jenom vykreslit.. já bych ti mohl dávat hodiny. Teda, jestli chceš. Nechci tě do ničeho nutit.." tázavě se na mě zadíval.
"Jé, já bych byl moc rád. Děkuju." rozzářil jsem se.
"Tak jo, potom se ještě domluvíme." usmál se. "Teď už jdi domu, je pozdě."
Když jsem odcházel, všiml jsem si jeho obrázku na katedře. Byl tam nakreslený takový cool chlápek. Seděl na lavičce, měl kapucu a v jedné ruce cigáro. Wow, to je úplně něco jiného než nějaké krajinky Royalové. Je to fakt nádherný, tenhle učitel má taky neuvěřitelný talent. Che, kam se na něj hrabu já, i když mi teď řekl, že takhle by ten výkres nenakreslil nikdo.


Jéééé! Jééé! Jééé!
Njn...eee...Jéééé!
ehm..takže...chmmm...Jééééé!
Ne, totiž... Jéééé!
Ehm. Jéééééééééééé!
(Pokus o komentář.)