Hm, nevim, co k tomu dodat...
Po vyučování jsem šel rovnou za učitelem kvůli těm hodinám. Vůbec se mi teda nechtělo, ale když říkal, že mám takový talent... já osobně si teda myslím, že umím kreslit akorát tak černý díry, ale třeba jsem se v sobě spletl. On tomu přece rozumí. Domluvili jsme se hned na příští den. Říkal, že mě rád uvidí. Jo, to já jeho taky... pořádně mě ale vzalo to, co se stalo dneska o vyučování. To, jak se přiznal, že je gay a má přítele.. Je toho na mě teď nějak moc, cítím, že už brzo se mi změní život.
Když jsem šel domu, zase jsem potkal partičku kluků z naší školy. Srdce mi spadlo až do kalhot a začal jsem se trochu bát. Jsou sice z nižšího ročníku, ale všichni mají přes 180 cm, jeden má dokonce něco kolem dvou metrů! Já si se svou výškou moc vyskakovat nemůžu...
"A hele kohopak tu máme!" zakřičel jeden a všichni se na mě otočili.
"No jo, buzna se už valí.."
"Slyšel jsem, že máte novýho učitele. Vojel si ho už aspoň?"
"Ale blbost, Frankuška by nesbalil ani kufr.." rozesmáli se. Já se mezitím otočil a sledoval cestu za mnou. Mohl bych utéct. Ale oni by mě rychle dohonili a zbili. Pak by se mi ještě k tomu posmívali, že jsem zbabělec. No ale to by udělali i tak... rozběhl jsem se dozadu a utíkal co mi nohy stačily. Čekal jsem, že mě začnou honit, ale stáli na místě a něco za mnou křičeli. Bylo mi to jedno, hlavně, že mi nic neudělaj. Utíkal jsem až domu a celý udýchaný vpadl do dveří. Z obývacího pokoje byl slyšet křik. Už zase. Hodil jsem tašku do kouta a šel se zavřít do pokoje. Rodiče se poslední dobou hádaj téměř neustále. Nikdy jsem nespatřil, že by se na sebe třeba jen usmáli. Nasadil jsem gigantický sluchátka a pustil si rádio na plný pecky, aby to tu jejich hádku přehlušilo. Pak jsem si vzal do ruky papír, tužku a začal něco čmárat. Má ten učitel opravdu pravdu?
Na zemi skončil čtrnáctý zmačkaný papír. Já prostě ten talent nemám. Všechno, co nakreslím je naprosto strašné. Neumím vůbec nic, jsem tu akorát pro legraci ostatním. Všechno, na co sáhnu, se pokazí. Sešel jsem po schodech dolu do kuchyně, za tu dobu mi docela vyhládlo. V domě bylo strašlivý ticho a já se začal cítit strašně moc sám. Proč se o mne nikdo nezajímá? Jsem všem ukradený! Je mi smutno, nemám ani kamaráda, kterému bych mohl zavolat. Ani sourozence. Ani zvíře, se kterým bych si mohl hrát. Rodiče mě asi nemají rádi, jinak by se mě aspoň zeptali, jak se mám nebo jak bylo ve škole. Většina puberťáků si pořád stěžuje, že je máma otravuje se školou a povinostma, mě to ale strašně moc chybí. Vzal jsem si jogurt a housku a odešel jsem do obýváku k televizi. Přepl jsem na umělecký program a sledoval všechny ty výtvarníky a sochaře. Mluvili tam o nějaké výstavě a slavných umělcích, kteří se jí účastní. Pak zase o nějaké soutěži... soutěže nenávidim. Vždycky všechno prohraju. Je mi z toho nanic. Opřel jsem si hlavu o kraj sedačky, poslouchal hlas v televizi a nakonec jsem z toho usnul.
.
Měli jsme s ním další hodinu, on zase mluvil o těch dějinách, ale tentokrát nikdo nevyrušoval. Třída z něj najednou začala mít respekt. Poslední čtvrt hodinu nám rozdal papíry a řekl, ať načmáráme nějaké kubistické dílo. Stačí prý jenom náčrtek, abychom si to zkusili. Vzal jsem do ruky obyčejnou tužku a začal kreslit. Nevím, jestli se mi to povedlo, ale úplně nejhorší to snad nebylo. Snažil jsem se hodně stínovat a zvýrazňovat tak ostré tvary. Celkem mě to i bavilo. Po vyučování mi učitel řekl, ať na něj počkám před školou na parkovišti, že si musí ještě něco ve škole zařídit. Čekal jsem tam a snažil se odhadnout, které auto je asi tak jeho. Typoval bych nějaký černý elegantní, takový, jako je on sám. Třeba W nebo tak něco. Jedno takové tam dokonce bylo. Když ale učitel přišel, odemkl nějaký nezajímavý ojetý vůz, tmavěmodrý a trochu zablácený. Nasedli jsme dovnitř a dojeli k němu. Cestou se mě ptal na různé věci, jako jestli jsem už někdy kreslil a tak. Já se musel přiznat, že mi od mala všichni řikali, že mám nulový talent a s výtvarkou to nikam nedotáhnu. On jenom nechápavě vrtěl hlavou a zamyšleně sledoval cestu před sebou.
Má malý moderní byt v nově vystavěném domě. Bydlí v pátém patře. Taky má malýho vypelichanýho pejska, který se jmenuje Olivia. Je to čivava nebo tak něco, v psech se moc nevyznám. Když jsme přišli, zavedl mě do (asi) pracovny. Na stěnách byly pověšené různé obrázky, asi ty, co kreslil. Zahlédl jsem mezi tim i ten, co vytvořil včera o hodině. Řekl mi, ať si sednu za stůl a ze šuplíku vytáhl čtvrtku. Znova se mě zeptal, co nejraději kreslim a já mu znova odpověděl, že nevim. Nejednou odněkud vytáhl všechny moje výkresy, vzal si židli a přisedl si ke mně. "Řekni mi, na cos myslel, když si kreslil tohle." strčil přede mě ten úplně první obrázek, a to černou díru s krví.
"Já, nevim." pokrčil jsem ramenama.
"No tak, na něco si musel myslet."
"Hm, já myslel na to, že před váma nechci vypadat jak totální debil." upřímnost nadevše. Way se trochu zasmál a pobaveně si skousl spodní ret. Bože, on je tak... sexy! Aww, nesmim na něj zase takhle myslet.
"Hm, já myslel na to, že před váma nechci vypadat jak totální debil." upřímnost nadevše. Way se trochu zasmál a pobaveně si skousl spodní ret. Bože, on je tak... sexy! Aww, nesmim na něj zase takhle myslet.
"proto si do toho dal tu červenou?"
"Eh..jo."
"Frankie já v tobě fakt poznal obrovský talent. Možná ti každej od mala říká, že ho nemáš, ale já vím, že to není pravda." usmál se. "Vidíš tohle?" hodil přede mě výkres, při kterém jsem zpodobňoval jeho. "Máš neuvěřitelný smysl pro barvy. Hele jak se ti to prolíná.." naklonil se a ukazoval prstem. Nádherně mu voněly vlasy... to ne, už v tom zase lítám až po uši! Frankie vzpamatuj se! Je to tvůj učitel a navíc má přítele! "Teď si vezmi štětec a něco nakresli. Je jedno co, záleží to jenom na tobě.." to s tou černou dírou je už fakt trapný, takže bych si mohl vymyslet něco lepšího. Namíchal jsem si šedou barvu a namočil do ní štětec. Sotva jsem udělal pár čar, učitel mě zastavil, že držím špatně štětec. "Vás to nenaučili?!"
"Ne, nás nenaučili nic." řekl jsem.
"No, tak to budu mít při hodinách co dělat." chytil mou ruku a začal mi upravovat prsty tak, abych to držel správně. Já se z těch jeho doteků málem pominul.
Nakreslil jsem celkem pěkný obrázek. Byl celý ze světlých studených barev. Snažil jsem se. Když to učitel viděl, celý se rozzářil. "Ty si dokonelej!" zubil se na mě. "Skvělý!"


jasný že je Frank dokonalej xD se divim že Fee neomdlel když mu Gee upravoval prsty...xD