close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

kapitola VIII

27. června 2008 v 10:18 |  My work of art
Jejej. To nevypadá dobře...

Další de ve škole. Přemýšlel jsem, že tam vůbec nepůjdu, ale nakonec jsem tady jenom proto, že jsem nechtěl zůstat s rodičema doma. Když Gerard vešel do třídy, ještě víc jsem se skrčil pod lavici. On se na mě podíval, pak ale rychle obrátil zrak někam jinam. Nebyl tak upavený jako jiné dny. Byl rozcuchaný a oči měl celé červené. Neustále zíval. Sesunul se na katedru a nepřítomně zíral před sebe, jedna holka v první lavici zakašlala, aby si všiml naší přítomnosti a on se probral. "Eh..pardon." řekl. "Otevřete si učebnici a dělejte si výpisky z nové kapitoly.. já to pak vyzkoušim, takže žádné flákání." třída vycítila, že je dneska Way celý podrážděný a všichni radši udělali to, co řekl. Koukal jsem na něj. Můj pohled se upínal na jeho obličej a já strašně moc litoval celého včerejšího dne. Vždyť je to všechno kvůli mně. On se mi teďka pohledem co nejvíce vyhýbal. Vždycky, když můj zrak zachytil, uhnul jinam. Teď seděl za katedrou a něco čmáral. Do uší si dal sluchátka. Kdyby to viděla ředitelka, určitě by měl velký problém. Teda, myslím, že on konkrétně ne, viděl jsem, jak se za ním na chodbě otáčí, ale kterýkoliv jiný učitel ano. Po skončení hodiny bezeslova odešel ven. Vyrazil jsem za ním, netušil jsem, co dělat, ale něco bych měl...
Zastavil jsem ho na chodbě.
"Co chceš Franku..." vztekle zavrčel a koukal někam za mě.
"Já...chtěl bych se omluvit.." sklopil jsem hlavu. "Mrzí mě to."
"To je sice hezký, že tě to mrzí, ale už to nevrátíš."
"Já vím... udělám všechno, co bude v mých silách, abych to zase napravil."
Teď se na mne poprvé vážně podíval. "Ty už radši nedělej nic." řekl a odešel. Já se celý zdrcený vrátil do třídy a potlačoval slzy.
.
"Zaplať účet za telefon!" bylo slyšet z kuchyně.
"Já? Zase já? Nemůžeš to jednou zaplatit ty?"
"Ty seš jediná, kdo se tady vykecává na drátě dvě hodiny!" štěkal otec.
"Pche! Ale vydělávám o dost míň než ty!"
"A můžu za to, že seš neschopná?!"
Po pár dalších větách bylo slyšet řinčení talířema. Asi je matka vztekle upustila na zem.
"Stejnak jsou to naše společné peníze." řhměl otcův hluboký hlas. "zatim."
Odešel jsem k sobě do pokoje. Konečně jsem mohl brečet. Lehl jsem si na postel, zabořil hlavu do polštáře a fňukal, žádné slzy ale nepřicházely. Celý den to potlačuju a teď nic?! Posadil jsem se tedy a začal se najednou cítit strašně moc zbaběle. Chci tady brečet, místo toho, abych se k tomu postavil čelem jako chlap. Co se stalo, už se nadá vrátit. Alespoň teď vím, na čem jsem. A nebudu si dělat zbytečné neděje. Nikdo neumřel, tak proč z toho dělat kovbojku?
Večer jsem sešel dolu. Rodiče seděli naproti sobě v obýváku a tvářili se ustaraně.
"Tak mu to řekni.." poručila máma. "Franku posaď se. Táta ti něco poví..."
"proč zase já?!" rozčiloval se otec. Já si sedl do křesla. "Všechno zase já!"
"Nedělej scény a řekni mu to!"
"nehádejte se..." moje slovo ale neznamenalo nic.
"Dobře, když seš tak neschopnej, tak mu to povim sama.."
"Já že sem neschopnej? To ty!"
"Co se děje?" nechápal jsem.
"Budeme se rozvádět." řekla matka.
"No to si řekla úžasně!" zamračil se táta. "Ten kluk z toho teď bude mít doživotní trauma."
"To by měl, kdybys mu to řekl ty!"
Já je ale už neposlouchal. Vyběhl jsem z obýváku, běžel po schodech a zapadl jsem do svého pokoje. Rodiče se mi budou rozvádět. Padl jsem na postel, zabořil hlavu do polštáře a plakal. Teď to najednou jde. Brečel jsem za rodiče, za Gerarda, za to, že nemám kamarády. Za všechno zlého, co je na tomhle pitomém světě.
"Frankie?" zaťukala na dveře máma. "Zlato si tam?"
"Jo..."
"Můžu dál?"
"Hm."
"Já vím, že je to pro tebe hodně těžké..." sedla si ke mně na postel. "Ale určitě sis všiml, že si s tatínkem už nějakou dobu nerozumíme."
"Jak bych si mohl nevšimnout.." zavrčel jsem. Ona mi soucitně položila ruku na rameno.
"Bude lepší, když se rozejdeme." odmlčela se. "Víš, musíš se rozhodnout, u koho z nás chceš bydlet..." vsala a chystala se odejít. Ještě mi věnovala jeden pohled, jakoby chtěla něco říct, pak ale vypadla z mého pokoje. Myslí si, že budu bydlet u ní. Ale já nevím. Možná nakonec půjdu k tátovi...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 27. června 2008 v 11:32 | Reagovat

ach jo tak to posral ale to se určitě zas spraví a eště skončí s geem ....... :D :D hááááá chudák gee to sem teda zvědavá jak to pořešej....mno nic....dáááááááál

2 Laivine Laivine | Web | 27. června 2008 v 15:48 | Reagovat

Jé! ten gee je tak sladkej, když je smutnej... Jé!

Ale nesmí vypadat jako vypatlanej amík, jak teď vypadá... A představ si tu franka ve svém stylu smrdutý prastrýček! Fuj...

Už je to dobrý, koukla jsem se na okraje a na záhlaví. Takže pohodička. :)

Moc krásná povídka, přidávej dílky. :)

3 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 27. června 2008 v 20:31 | Reagovat

no teda.....dnes sa mi akosi minuli slova a neviem co mam pisat...proste sa mi to strasne paci...:)

4 Deenisa Deenisa | Web | 28. června 2008 v 10:32 | Reagovat

Chúúúdiatko...

5 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 14. července 2008 v 18:16 | Reagovat

sakra teď je mi zas Frankieho líto chudatko moje

6 fallen angel fallen angel | 9. listopadu 2008 v 20:29 | Reagovat

běž k Geemu xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama