have a fun! =) Ale tenhle díl je taky o ničem...
"Neměli bychom jet dál?" zeptal jsem se nejistě po dvou hodinách sledování Gerarda, jak si čtě příručku pro zahrádkáře.
"Eh...jo."
"No tak dem!"
"Hm.."
"Gerarde!" docházela mi trpělivost.
"Hm?"
"Jedeme dál!!!"
"Hm..jo.." poslouchá mě vůbec?
"Tak já jedu bez tebe když nechceš!" dupl jsem si.
"Hm.."
Okamžitě jsem mu tu příručku vytrhl z ruky a zvedl jí nad hlavu, aby na ní nedosáhl. On se sehl a vzal si jí zpátky.
"Proč mi to bereš? To je mojéééé!" ječel.
"protože už máme jet.."
"Néééé, já to chci dočíst! Mamíííí!!!"
"Gerarde přestaň se chovat jako idiot."
"tak jo, Frankie." řekl a usmál se. "Pojedem teda, Frankie.... hele, Frankie, víš jak se mi líbí tvoje méno?"
"No nevim.."
"Hrozně moc, Frankie. Asi ho teď budu pořád říkat."
"Mě se taky líbí tvoje jméno, ale nemám s tim nějakou zvláštní potřebu." pokrčil sem ramenama. "A teď už konečně pojď."
"Tak jo, Frankie." vyšli jsme před hotel.
"Hele Gee, kde jsme vůbec zaparkovali to auto?" zeptal jsem se a rozhlížel se kolem. "Gee?" nikdo neodpovídal, tak jsem se oohlédl. On vedle mě ale nešel! "Gerarde kde si?!"
"Tady... auuuuu.. sem. Já... aaaauuu." Co se mu zase stalo? Obrátil jsem pozornost k místu, odkaď volal a spatřil ho na zemi u zdi, jak se drží za čelo. Nad hlavou mu lítaly tisíce hvězdiček, ptáčků a zvonečků.
"Proboha co se ti zase stalo?!"
"Já...auuu... parkour.." přiznal se a já ho šel sbírat ze země.
"Ty se fakt jednou zabiješ.."
Po pár minutách chůze jsme konečně došli k našemu autu. Na první pohled nebylo vůbec poznat, protože nám ho nějaký vtipálek zasypal sněhem. Nevim, kde ho vzal, když bylo léto.
"Frankie!" zavolal Gee a hodil po mě sněhovou kouli. Mě to dopadlo do nosu a pusy, bylo to... moment - ono to bylo hořký!
"Gerarde to není sníh!" řekl jsem a sundaval si to z obličeje.
"Jo, Frankie, a co teda?" zeptal se a přestal stvavět svého sněhuláka.
"Jo, Frankie, a co teda?" zeptal se a přestal stvavět svého sněhuláka.
"Vypadá to jako.. jako... pěna hasicího přístroje!"
"To je vaše auto?" zeptal se nějaký policajtský hlas.
"Ano - moje a FRANKIEHO!" hrdě se pochlubil Gee.
"Ne, vůbec ne!" začal jsem se bránit. Je přece kradené. "Omluvte ho, neví co říká..." vystrašeně jsem začal couvat, cestou popadl zmateného Gerarda a pelášili jsme pryč.
"Kurva, Frankie, já si něco zapomněl!" chytil se na první zastávce za hlavu a zasténal.
"Co zase?"
"Přece příručku pro zahrádkáře, Frankie!"
"Eh.. a co je na ní tak zajímavýho?" nechápal jsem.
"Víš, Frankie.." krásně se usmál. "Já se chci naučit pěstovat nádherný růže, abych ti je mohl dát. Takový krásný, jako jsme si dali včera k Valentýnu. Vlastně ne - pro tebe ještě hezčí!" ach, já ho prostě žeru.
"To je pěkný Gee.." řekl jsem mu. "Dík moc... cestou můžeme koupit jinou knížku jo?" objal jsem ho. To, co řekl mě fakt dojalo. Je skvělej!
"A teď dem ukrást další auto, Frankie!" no, možná zase tak moc skvělej není... Vydali jsme se teda k silnici a číhali na nějakého neopatrného člověk u bankomatu, co nachá klíčky v zapalování.


Debilita. :D Tohle byl trochu slabší díl, až na to:
Okamžitě jsem mu tu příručku vytrhl z ruky a zvedl jí nad hlavu, aby na ní nedosáhl. On se sehl a vzal si jí zpátky.
:D