close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

kapitola XVII

17. června 2008 v 14:48 |  Across the world
To je picovina..

Probudil jsem se a pomalu vstal. Gee byl jako vždy už dávno vzhůru, slyšel jsem ho z vedlejšího pokoje.
"Čau.." pozdravil jsem ho mezi dveřma a protáhl se.
"Víš že máme dneska svátek?" nadšeně se ke mně otočil.
"Ty nebo já?"
"Oba"
"To nechápu.." co to zase mele?
"Dneska je čtrnáctýho února!" objasnil mi situaci.
"A co jako? Pokud vim, ty máš svátek někdy v srpnu a já.... kdy mám vlastně svátek?"
"Nevim...ale dneska je Valentýn ty pako!"
"A my se jako menujeme..." najednou my to došlo. "Ahááá!"
"Dlouhý vedení.." zavrtěl hlavou Gee. "Tak co budeme dělat?"
"Já nevim.. jak se to vůbec slaví?"
"Eh... většinou se dávaj kytky nebo nějaký malý dárky.." zamyslel se. Já konečně popošel a sedl si na něj, už mě z toho stání bolely nohy.
"Tak já ti du koupit dárek..." řekl jsem.
"Jo, já tobě taky."
"Hm, můžeme jít rovnou spolu.." navrhl jsem a Gee se trochu zamračil.
"To nejde." řekl.
"Proč ne?"
"Dárky se nemaj ukazovat předem, takže je nemůžeme kupovat spolu." objasnil mi.
"Ale já sem rád s tebou a nějakej dárek mi nestojí za to, abych tě pár minut neviděl."
"Hm, tak teda pudem spolu." řekl a já se rozzářil. "Chceš třeba... červený růže?"
"Jo... a ty?" zazubil jsem se.
"Taky... tak dem.."
.
Na květinářství jsme narazili docela brzo. Měli jsme štěstí. Byl to pěkný krám. Měl pěknou výzdobu. Mám rád kytky. I když je ta dekorace musela stát poměrně dost peněz.
"Dobrý den.." řekl Gerard. "Já bych chtěl padesát červených růží.." Ty vole vždyť to bude větší než já! Prodavač jenom vyvalil oči a někam zmizel. Za chvíli se vrátil s obrovskym pugetem kytek a podal je Geemu.
"To bude mít vaše přítelkyně radost.." řekl.
"Já myslim že určitě!" vložil jsem se do rozhovoru a zasmál se. "Jo a dejte mi taky padesát růží."
"To ste mi to nemohl říct rovnou?" zamračil se prodavač. "Du je natrhat ze zahrádky.."
Stálo to fakt dost peněz, ale nikomu to nevadilo. Zvlášť tomu chlápkovi za pultem ne. Pro sebe si broukal veselé písičky a mnul si ruce. "Miluju Valentýna!" dokolečka opakoval. On je taky gay?
"Frankie?" Gerard se otočil ke mně a usmál se. "Tak všechno nejlepší.." dal mi sladkou pusu na rty.
"Tobě taky.." řekl jsem. "A ať nám to dlouho vydrží.." oplatil jsem mu tu pusu. Pak jsme si ty kytky vyměnili a začali se líbat. Taková jedinečná chvilka.. bylo to kouzelný! Nevadilo nám vůbec nic, ani to, že na nás civí zmatený prodavač. Asi ho to dojalo, protože ještě nepřišel ten jeho přítel Valentýn. Když jsme se od sebe konečně odtrhli, chytli jsme se za ruce, poděkovali a odkráčeli zpátky do hotelu.
"Co se ještě dělá na Valentýna?" zeptal jsem se a cpal kytky do vázy.
"No.. můžu tě pozvat někam na večeři."
"Ještě nebyl ani oběd.."
"Tak zatím půjdeme na výlet.." navrhl a já souhlasil.
.
Lezu vysoko do oblak, do tváří mi fouká mrazivý vzduch a studené ruce mi kloužou. Držím se jak nejpevněji dokážu a snažím se zapřít nohama. Přitáhnu si šálu ještě blíž ke krku a ignoruju ty pichavé vločky sněhu, které se mě snaží zlikvidovat. Já se ale tak snadno nevzdávám, chytnu se prvního přijatelného místa a ze všech sil se přitáhnu. Uklouzne mi to ale a musím to zkusit znova. Už skoro necítím prsty. "Gee, pomoz mi.." zaskučím do větru. Gerard už je nahoře a teď ke mně natáhne ruku. Naše dlaně se setkají a vytáhne mě k sobě. Možná mi zachránil život.
"Není tady krásně?" řekne Gee a pohlédne dolu.
"Jo.." sedíme na dvoumetrové kovové prolejzačce na dětském hřišti. "Ale je to moc složitý výstup.."
"Pozóóór!" zakřičí nějaká pětiletá holčička, mihne se kolem nás a sklouzne se dolů po děsivě prudké klouzačce.
"My zvládneme všechno.." Gerard se ke mně přisune a chytne mě za ruku. "Nechceš se teď projít?"
"A jak se chceš dostat dolu?" nechápu.
"Skočit.."
"To si děláš prdel!" našvu se. "Já nejsem sebevrah!"
"Je to hračka.." řekne Gee a skočí. Magor jeden... musim ale uznat, že se z toho parkouru naučil hodně. "Neboj, chytám tě." postavil se pode mne a rozpřáhl ruce.
"Já se stejně bojim.."
"Nemáš čeho..."
"Co když se zabiju?"
"Já tě chytim... fakt je to bezpečný.."
Zavřel jsem teda oči a začal počítat do tří. Jedna... Dva... ÁÁÁÁ! S hlasitým žuchnutím jsme oba dva dopadli na zem.
"Já ti řikal, že se ti nic nestane.." smál se Gee a já byl rád, že žiju.
"Děkuju, zachránil jsi mi život..." vážně jsem se mu koukl do očí a pak ho políbil. Hladil mě po hlavě a strčil mi jazyk do krku. Já mu začal roepínat pásek od kalhot a on mě napodoboval. Byla docela zima, ale vůbec nám to nevadilo. Když jsem mu sundal kalhoty, on se na mě podíval a něco zašeptal.
Co?" nechápal jsem.
"Ztratil jsem ten gel.. v kurníku.." přiznal se. Hm, to je zlý..
"Tak dem koupit novej.." zase jsem mu ty kalhoty zapnul a pomohl mu na nohy. Bylo už ale hodně hodin a my chtěli jít na tu večeři, tak jsme se na gel vykašlali a spokojili se s líbáním. Pozdě večer jsme si našli nějakou útulnou restauraci a posadili se úplně dozadu do nějakého výklenku. Měli tam i svíčky, bylo to tááák romantický!
"Gee, já tě strašně moc miluju..." řekl jsem.
"Hmmm" koukal někam za mě a vůbec mě nevnímal.
"Kam koukáš?"
"Hmmm"
"Máš mě taky rád?"
"Hmmm" co může být za mnou tak zajímavýho??? Otočil jsem se a spatřil nějakou štíhlou blondýnu co seděla sama u stolu a smála se do telefonu. V jedné ruce držela cigaretu a před sebou měla sklenici vína. To snad ne... ještě stále mě děsí ta představa, že je Gerard bi...
"Frankie...?" řekl zamyšleně. "Kolik myslíš, že ročně v Indii spotřebujou kravího trusu jako palivo do kamen?"
"Eh..co?"
"No kolik?" otočil se ke mně.
"Co na tom záleží..." trochu jsem sklopil hlavu. "Líbí se ti ta bloncka za mnou?"
"Kdo?" nechápal a naklonil se, aby lépe viděl. "Jo tamta? Právě kvůli ní jsem si vzpomněl na ten kraví trus..." objasnil mi a já vyprskl smíchy.
Konečně přišel číšník a my si mohli objednat. Jelikož to ale bylo napsáno česky, ničemu jsme nerozumněli a tak jsme ukázali prstem na jakékoliv jídlo v menu. Za chvíli nám to přinesli.
"Co to je?" nachápal jsem a civěl ne svůj talíř.
"To už jsem někde viděl.." konstatoval Gerard. "Myslim, že se to menuje kylíky nebo tak nějak.."
"To se jí?"
"Samozřejmě.." sklonil hlavu a rýpal se ve svých... eh... těstovinách?
Musim uznat, že ty kylíky byly docela dobrý. Opsal jsem si názav toho jídla z jídelního lístku abych potom věděl, co si příště mám objednat. Po večeři jsme vypili ještě hóóódně skleniček vína a dál už si toho moc nepamatuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xXoXx xXoXx | 18. června 2008 v 19:24 | Reagovat

Ale jasně že to neni píčovina....xD je to hezký,mě se to líbí!

2 Petra Petra | 18. června 2008 v 19:41 | Reagovat

jooo mě se to taky mooc líbí, je to taková ftipně oddychová story -nikdo neumírá,nerozchází se atd. supeer

3 Laivine Laivine | Web | 19. června 2008 v 1:17 | Reagovat

Je to píčovina, ale děsně komická. :D

4 fallen angel fallen angel | Web | 2. listopadu 2008 v 21:27 | Reagovat

knedlíky?? bo co??? xDxD

5 iWusZka iWusZka | Web | 15. listopadu 2008 v 12:43 | Reagovat

kylíky  xDDDD první Piha a teď kylíky :D:D:D:D:Daaaaa!!!já se fakt po...xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama