22. června 2008 v 17:44
|
Napište koment a budete v téhle povídce taky! ;)
Gee se pomalu probouzel a něco nesrozumitelného mumlal. Já se na něj podíval a usmál jsem se. Je nádherný! A strašně roztomilý, úžasný, má skvělou povahu... prostě ho miluju no..
"To už je ráno?" zeptal se mě a rozhlédl se kolem. Já přikývl a vyskočil jsem na nohy, přičemž jsem se praštil o větev a svezl se na zem. Pokusil jsem se tedy narovnat znova, ale ta větev tam pořád byla. Při desátém pokusu do mě Gee při skoku skrčil, takže jsem ten strom minul a mohl se klidu postavit.
"Co dneska budeme dělat?" zeptal jsem se a oprašoval si kalhoty.
"Nevim, můžeme třeba... se jít projít."
"Tak jo."
Šli jsme po cestě a drželi se za ruce. Bylo nádherné počasí, ptáčci zpívali apod. Gerard se najednou zastavil a zaraženě koukal před sebe.
"Co je?" zeptal jsem se.
"Ale nic." zařepal hlavou a pokračoval v chůzi. Tohle se mu stává nějak často.
Vyprávím mu nějakou historku a řeším tuhle naší cestu, on ale neodpovídá, tak se kouknu vedle sebe. Samozřejmě tam není. Rozhlédnu se teda po okolí a vidím ho, jak visí za nohy na stromě. Ach jo, zase si hraje na netopejra. Alespoň, že ho už přešel ten parkour.
"Co tam děláš?" křikl jsem na něj.
"Parkour!" odpověděl mi. Aha.
"Tak slez dolu!"
"Mě se tady líbí!"
"A co když spadneš" dal jsem si ruce v bok.
"Zapomínáš na to, že umim lítal." řekl Gee a sletěl na zem. Zůstal ležet a já se polekal a omdlel.
Cítil jsem, jak se ke mně Gerard blíží. Probral jsem se, ale zůstal ležet. Zajímalo mě totiž, co udělá, když jsem v bezvědomí. Pomalu si ke mně klekl a nahmatal mi puls. Pak se sklonil a poslouchal mé srdce, až mě v obličeji zašimraly jeho nádherné voňavé vlasy. 'Dej mi umělý dýchaní' prosil jsem ho v duchu. Najednou byl jeho obličej tak blízko mého, že jsem cítil jeho dech. Chytil mě za nos a pomalu mi rozevřel ústa. Trochu poposedl, zkontroloval, jestli nemám v puse žádnou překážku a sklonil se ke mně. Pomalu se mě dotkl rtama a vdechl do mě vzduch. Bylo na tom ale něco divného. Jasně, líbilo se mi to, jako vždy, když se mne dotýká Gee, ale tohle bylo... prostě jiné. Najednou se naše rty setkaly znova a já sebou leknutím cukl. On měl vousy! Okamžitě jsem otevřel oči a pohlédl do tváře nějakému dřevorubci. Hned jsem se postavil na nohy a rozhlédl se. Kde je Gerard? Jakto, že mě nezachraňuje on?! Jakoby to ten chlap vycítil, ukázal někam vedle sebe. "Toho si zachraňte sám" pravil. "Mě to není moc příjemný dávat chlapům umělý dýchání." podíval jsem se na bezvládného Geeho. Pořád jsem byl trochu naštvaný, že mě ocucával ten dřevorubec. Nápřáhl jsem teda nohu a vší silou kopl do Gerarda. "Vstávat! Žádný umělý dýchání nebude!" zamračil jsem se na něj, on se zvedl a smutně pokrčil ramenama. Najednou mi ho přišlo líto, tak jsem k němu došel a vášnivě ho políbil. Jemu se hned zlepšila nálada a rukama mi zajel do vlasů. Dřevorubec se otřásl a někam zmizel. Sám říkal, že mu není příjemné ocucávat chlapy a my tu teď děláme tohle. Je to homofobní debil. Moment, ale jakto, že jsme mu rozumněli? A on nám? Vždyť mluvil anglicky! A nejsme my náhodou v čechách? Zamyslel jsem se. Byl mi i docela povědomý, kde jsem ho jenom viděl? Hm hm hm.... hm hm.... hm hm hm... hmmm. Vždyť to byl přeci Chuck Norris!!!! Toho ještě musím potkat a vzít si autogram!
voni sou v čechách chvilu a už potkaj chucka norrise, já tu žiju od mala a ještě sem ho nepotkala:D holt asi se budu muset stát netopýřím parkouristou:D