Hm, taká nuda to je.. a už vim jak to skončí...možná..
Gerard:
S Frankovým odjezdem jsem se už celkem vyrovnal. Pořád zachraňuju topící lidi a dávám pozor na turisty. Stejně na něj ale musím pořád myslet. Vždycky večer, když jsem sám a v bytě je takové ticho.. prázdno. Frankie, moc mi chybíš.
.
Frankie:
Sedím na posteli a v ruce svírám Geeho fotku, kterou mi kdysi dávno dal. Je na pláži, v plavkách, v jedné ruce surf a zářivě se tam usmívá. Jak si ho prohlížím, do očí se mi derou slzy. Jsem teď ale přece šťastný šťastný! Mám Jess a spousta kamarádů, rodinu, jsem šťastný!!!! Jsem nešťastný - nemám Gerarda. Po tváři se mi skutálí jedna malá slza. Najednou do pokoje vstoupí Jessica a něco si zpívá. Já tu fotku rychle obrátím a strčím jí to nočního stolku.
"Copak je Frankie?" Jessica zvážní a starostlivě si sedne ke mně na postel. "Ty brečíš?"
Nic jsem neřekl a zprudka jí objal. Mám jí to povědět? Vím, že by to pochopila. Teda spíš doufám.
"Víš, Jess.." nadechnu se a kouknu jí do očí. "Miluju tě - víš to?"
"Jo, vím." nechápavě odpoví.
"Chci abys to věděla. Ale v tý Itálii..." odmlčím se a ona zpozorní. "Já tam potkal.."
"Tys mě podvedl?!"
"Jo."
Jessica se zamračila, pustila mě a okamžitě si stoupla. Chodila po pokoji a házela znechucené pohledy.
"Mrzí mě to Jess.."
"Brečíš kvůli mně nebo kvůli.."
"Kvůli tomu, že mě mrzí, že jsem tě podvedl!" malá lež neuškodí. Byla by smutná kdybych jí řekl pravdu. Ale hlavně že to hlavní už je venku.
"Franku tohle bych teda nečekala." posadí se. "Proč?"
"Já miluju opravdu tebe.."
"Věřím ti to.." otočí se ke mně. "A byl si tam dlouho, dá se to pochopit..."
"Děkuju ti.. seš skvělá.." usmál jsem se.
"A s kym?"
Vytáhl jsem ze stolku zase tu fotku a beze slova jsem jí to podal. Ona se na to podívala a zhluboka se nadechla. Asi po jedné minutě mi to konečně vrátila.
"Opravdu to chápu..." usmála se. "Nevim, co bych dělala na tvým místě.." trochu se zasmála. "Ale už je to pryč, že jo?"
"To víš že jo.." usmál jsem se a znova jí objal. Je úžasná.
.
Zase na něj myslím. Proč? Já na něj už nechci myslet, chci zapomenout... Musím zapomenout! Myslím na něj pořád, opravdu vždycky. Když se líbám s Jess, představuju si jeho. Když se za ruku vodíme po pláži, zase mi vleze do myšlenek. Neměli jsme se vůbec nikdy potkat. Každý bychom si žili svůj život a byli šťastní. Jak se teď vůbec má? Já musím vědět, jestli se má dobře! Já ho musím znova vidět, zapomenout na něj nedokážu, to nejde!
.
"Franku, copak je s tebou?" Jessica si na mě sedne a starostlivě mě pohladí po tváři.
"Ale nic.." odbydu jí. Přece jí nebudu říkat, že pořád myslím jenom na Gerarda. Moc by jí to mrzelo.
"No tak, mě se můžeš svěřit.." Právě že nemůžu..
"Fakt se nic neděje.. co by jako mělo?" snažím se lehce nadhodit.
"Já poznám, když ti něco je, tak mi to řekni.. pomůžu ti.." je tak hodná..
"Mě fakt nic není. Nemám, co bych ti řek." uhnu pohledem. Ona na mě ale pořád kouká.
"Tak jo, ale kdybys něco potřeboval.."
"Já vím, děkuju Jess.. miluju tě."
"Taky tě miluju.." řekne a vstane. Pak mi věnuje ještě jeden krátký ustaraný pohled a odejde.
Takhle to už nejde dál. Nedokážu jí pořád lhát, stejně tak, jako nedokážu zapomenout na Gerarda. Už je to téměř tři měsíce a stejně nemám v hlavě nic jiného. Musím už se nějak rozhodnout. Nechci Jessicu opustit, to ne, ale zároveň se nechci vzdát Geeho. Tak co mám dělat? Vůbec jsem neměl do tý pitomý Itálie jezdit. Všichni bychom byli šťastní až do smrti. Ach jo, to je dilema. Můžu se sbalit a hned odjet zase k moři. Ale co jí řeknu? I když - představa mě a Geeho, to je to nejúžasnější na světě. Tak proč to neudělám? Jet nebo zůstat? To je dilema..


Franku,já ti pomůžu,odjet a to OKAMŽITĚ!Gerarda miluješ ale Jess neceš jenom ublížit tak bal kufry a ádijé !xDxD