Donť kill me, please...
Chudinka nerozhodný zdeptaný Frank:
Stojím před Geeho bytem a zvoním na něj. Asi pět minut mi neotevírá, jakoby se rozmýšlel, jestli mě má vůbec pustit. Nevzdávám se ale a stále otravuju, tak přece jen nakonec ty dveře otevře.
"Co chceš?!" zamračí se.
"Omluvit se a.. promluvit si." řeknu a udělám psí pohled. On se zatváří zoufale, ale pak ustoupí, aby mi dal najevo, že mám jít dál. Vstoupím a rozhlížím se. Byl jsem tu už tolikrát, ale teď mi to tu připadá nějaké jiné. Sednu si a on se sesune do křesla naproti mně.
"Hele Gee.." začnu. "Já vím, že jsem ti to měl říct a že to pro tebe není jednoduchý.."
"Strašně si mi ublížil." přeruší mě. "Ani nevíš jak moc.. Je strašný najednou zjistit, že jsem celou dobu byl jen náhrada za někoho jiného..." rozbrečí se. O ne, to sem fakt nechtěl.
"Promiň." zašeptám. "Ale nebyl si náhrada.. Já se do tebe opravdu zamiloval a tenhle měsíc byl nejnádhernější v mém životě.."
"Ale tak.." zvedne červené oči. "Tohle nechápu... Vždyť si říkal, že miluješ jí.."
"Jo, miluju jí."
"Tak sem potom byl jen jako náhrada. Nic víc. Krátkodobý prázdninový flirt."
"Ne, to právě ne." odporuju. Proč mi nerozumí? "Já tě taky miluju. Mám vás rád oba!"
"Já tě nechápu.. To nejde... Buď jsem pro tebe důležitější já nebo ona." je tak tvrdohlavý..
"Oba jste pro mě důležití.." zaúpim zoufale. "Já nevím, jak se mám rozhodnout. Nejde to, je to těžký! Vím, že sem ti to měl říct, ale neměl jsem dost odvahy. Nešlo to.. a teď nevim, co dělat."
On mlčí. Asi má slova zněla dost věrohodně. Vždyť taky mluvím pravdu. Až na to, že už vím co dělat. Odjedu. S Jessicou jsem už strašně dlouho a známe svoje kamarády a rodiny. Nechci to ztratit. Jestli bych ztratil Jess, odešla by i půlka mých přátel. Takhle ztratím jenom Geeho.
"Zůstaneš tu teda se mnou?" pořád se nevzdává.
"Gee, hele, asi.. ne.." řeknu potichu a jemu se úplně zkroutí obličej. "Promiň, já.. jsem s ní už pět let.."
"Ale.. já.. nechci.." začne brečet. "Já myslel, že sem konečně našel pravou lásku a ty mi chceš odletět!" vstanu z křesla a jdu si sednout k němu. Nesnášim když brečí. Rve mi to srdce, nemůžu ho takhle vidět. Pevně ho k sobě přitisknu a on obětí kupodivu opětuje. Vzlyká mi na rameni a něžně mě hladí po zádech. "Bylo mi z tebou tak moc hezky.." zašeptá. Pak se mi koukne do očí a políbí mě. "Zůstaň tady přes noc.." řekne nakonec. "Naposledy.." zůstanu a rád. Venku už je stejně tma a domů mám dalekou cestu. A zítra odletím a už ho nikdy neuvidím.
Asi dvě hodiny jsme si jenom povídali. Nevíme toho o sobě ještě spoustu, i když jsem si myslel, že ho znám celého nazpaměť. Mluvíme o rodině, kamarádech, o dřívější době. Vyprávíme si různé věci ze života a občas se i smějeme. Gerard už přestal plakat, sice má pořád červené oči, ale tvář mu zdobí malý úsměv. Čas rychle utíkal a tak jsem Geeho vzal za ruku a odtáhl do ložnice. Začali jsme se svlékat, hladili jsme se a vychutnávali si každou z posledních vteřinek. V tuhle chvíli jsme si tak blízcí, ale zítra touhle dobou už budu tisíce kilometrů daleko, v posteli s někým jiným. Ne, nesmím na to myslet. Teď ne.. Začal jsem Gerarda líbat na krku a on trochu zaklonil hlavu. Posouval jsem se stále níž a níž, on vzdychal a trochu se roztřásl. Hladil mě prsty po zádech, jemně se mě dotýkal nohou a šeptal mé jméno. Zvedl jsem hlavu, šoupl se nahoru a jemně ho políbil na rty. Pak jsem ho otočil a vytáhl ze šuplíku gel. On mě ale zarazil a uklidil ho zpátky. Chápu to.. Nejprve jsem ho chvíli hladil po bokách a pak do něj vsunul dva prsty, aby to později tak nebolelo. Ještě víc roztáhl nohy a tlumeně zavzdychal. Vsunul jsem ho do něj, muselo to hodně bolet, protože vykřikl. Pak se ale trochu zklidnil a já mohl začít přirážet. Šlo to hodně ztuha a oba jsme se dost potili. Začal jsem mu ho rukou honit, hrál jsem si s ním mezi prsty, aby nachvíli na tu bolest pozapomněl. Užívali jsme si každou vteřinku naší blízkosti a těch doteků. Všechno je to naposledy, už nikdy víc to nezažiju... Byl jsem strašně opatrný a něžný. Hodně jsem se snažil a myslím, že se mi to dařilo. Netrvalo dlouho a oba jsme se udělali. Gee křičel ještě hlasitěji a já vzdychal jeho jméno. Bylo to kouzelný, fantastický, úžasný! Všude po těle jsem cítil nádhernou slast a vášeň, zavřel jsem oči a nevadilo mi, že se mi spocené vlasy lepí do čela. Hlasitě jsem vydechoval otevřenými ústy a přál si, aby to nikdy neodeznělo. Ale tohle přání bylo bohužel nesplnitelné. Lehl jsem si vedle něj a otočil ho, abych mu viděl do tváře. Gerard pomalu otevřel oči a pak na tváři vykouzlil malý, upřímný, sladký úsměv. Přitiskl jsem se k němu co najpevněji a dal mu vášnivý, ale trochu unavený polibek. Nakonec jsme si usnuli v náruči. Tohle byla nádherná noc, ale bohužel poslední...:'-(


neboj nezabijeme tě...možná....xD ,já věřim že to poslední nebude..xP