19. června 2008 v 16:27
|
Tak tu máte happy end xD Teda, happy end jak pro koho. Mě kdyby dal Frankie kopačky, tak rovnou skáču ze skály... No, ale co je mi po nějaký holce, hlavně že sou ti dva spolu;)
Vrátím se domů z práce. Šel jsem pěšky a celou dobu přemýšlel. O Itálii a Geem. O tom, jestli se mám vrátit zpátky nebo žít s Jessicou šťastně až do smrti. Teď jsem odemykal domovní dveře a měl jasno.
"Ahoj Frankie!" zahulákala na mě Jess z pokoje a já si odložil bundu. Bude lepší, když jí to řeknu co nejdříve. Šel jsem teda za ní a očima přelétl naše společné fotky na krbové římse. Bude to těžké pro nás oba.
"Víš, Jess.." začal jsem a ona se otočila. Vždy, když mluvím takovýmhle tónem vycítí, že něco není v pořádku. "Já... ještě dnes odletím do Itálie."
"Cože?" trochu se zamračila.
"Musím odletět do Itálie."
"A proč tak najednou?" nechápala.
"No, já tam... mám něco pracovně." vypadlo ze mě. Taková lež. Ach jo, ale prostě to nešlo říct.
"Aha.." zamyslela se. "A nešlo by to odložit? Já jen, že je to tak narychlo.."
"Promiň ale musí to být hned teď. Jenom si sbalím kufr a jedu. Neboj, vrátím se tak zítra, maximálně pozítří." ale asi ne sám. Jenom doufám, že si mezitím Gee někoho nenašel.
Rychle jsem si naházel věci do kufru, políbil Jessicu a vypravil se na letiště. Měl jsem štěstí, protože jsem chytil linku, která za půl hodiny odjížděla na Italské letiště. V letadle bylo příjemně a letušky byly jako vždy moc milé. Cesta proto ubíhala velice rychle a já ani neměl čas pořádně přemýšlet, co mu řeknu. Myslím Gerardovi. Jak oznámím svůj náhlý příchod.
.
Cesta před jeho dům nebyla dlouhá. Teď tu stojím a zírám na ty nádherné mramorové sloupy, čistá okna a pěknou zahrádku. Branka byla otevřená, takže jsem po schodech došel až před jeho byt. Rozklepanými prsty jsem krátce stisknul zvonek a čekal co dál. Byl už večer, měl by být tedy doma.
"Strčte si ten toastovač do prdele!" ozvalo se zevnitř. Jo, něco o Italských pouličních prodavačích, kteří se nedají vyhnat ani pod pohružkou policie, mi už říkal. Zazvonil jsem tedy znova, aby mi konečně přišel otevřít. Fungovalo to až napopátý. Dveře se prudce rozrazily.
"Já vám říkám, abyste mě už neotravovali jestli okam.... eh.. Frankie?" zarazil se, otevřel pusu a zíral na mě. Jen jsme tam tak stáli a koukali, neschopni sebemenšího pohybu.
"Ahoj Gee.." špitl jsem. On ještě pár vteřin počkal, pak se ale vzpamatoval a okamžitě mě popadl do náruče.
"Já... já už ani nedoufal.." šeptal. Já na tváři ucítil něco trochu mokrého, ale moje slza to nebyla.
"Já se ti vrátil.." zašeptal jsem. "A už neodejdu."
Po pár minutách se konečně odtrhl a usmál se. Pak popadl můj kufr a vstoupili jsme dovnitř. Nic se tady za tu dobu nezměnilo, všechno zůstalo při starém.
"Frankie, jak to, že jsi najednou tady?" ohromeně se ptal. "Já už se s tvým odchodem dávno smířil.."
"Ale já ne." odpověděl jsem. "Pořád jsem na tebe musel myslet, představovat si tě a vzpomínat. Byl jsem bez tebe nešťastný."
Gerard ke mně pomalu došel a pohledil mě po tváři. Prohlížel si můj obličej s vážným výrazem a pak mě chytil kolem pasu. "To já bez tebe taky.." po těchto slovech přitiskl svoje rty na moje. Jenom krátce a lehce, jakoby tomu stále ještě nemohl uvěřit. "Ale už tě mám zase u sebe.."
.
"Tady ty bydlíš?" zeptal se Gee a sjel pohledem můj dům. "Je to tu fakt krásný.."
"Dík.. já fakt nevim, co řeknu Jessice.." nešťastně jsem svěsil ramena.
"Neboj, to zvládneš.." objal mě a dal mi pusu do vlasů. "Teď už ale pojď.. čím déle to budeš odkládat, tím to bude horší..."
Vytáhl jsem klíče a vstoupil dovnitř.
"Jess?"
"Jé, ahoj Franku! To je dobře, že... kdo.. kdo je tohle?" zarazila se a prohlížela si Gerarda. "Tebe už sem snad někdy viděla..."
"Jo, na jedný fotce.." řekl jsem. "To je Gerard. Z Itálie.."
"Co? Je to.."
"Přesně ten." bože, bylo mi jí tak moc líto! Gee teď vycítil situaci a někam zmizel.
"Víš, Jess.." začal jsem a chytil jí za ruku. "Já se zamiloval. Do něj. Je mi to moc líto, ale někdy se prostě stane, že.."
"Takže se chceš rozejít?" snažila se nebrečet, ale moc se jí to nedařilo."Ale Frankie! Já.. já tě miluju!"
"Vím to. Nechci ti nějak ublížit. Není to pro mě vůbec jednoduchý ti to říct. Ale poručit si nemůžu. Mám tě fakt moc rád, si skvělá a..."
Prudce mě objala a už úplně brečela. Já jí konejšivě hladil po zádech a šeptal uklidňující slova, která jí asi moc nepomáhala.. spíš naopak.
"Teď jdeš bydlet k němu?" zeptala se o něco klidněji a sesunula se na pohovku. Já si sedl naproti ní a přikývl. "A co s.."
"Nechám ti dům. Nic po tobě nechci. Auto si taky nech... Jen bych si vzal nějaké osobní věci, fotky a oblečení..."
.
Už zase v Itálii. Je odpoledne. Sedím Gerardovi na klíně a do očí se mi derou slzy. Dnes jsem dal kopačky někomu, s kým jsem byl už pět let.
"To bude dobrý.." šeptal Gee. "ona se s tím brzy vyrovná. A najde si někoho jinýho. Je fakt hodně pěkná, milá a sympatická, nebude dlouho sama.." snažil se mě uklidnit, mě bylo ale stále hůř. On mě k sobě ještě víc přitiskl a už nic neříkal. Seděli jsme tam dlouho, já mu pak usnul v náruči. Teď začínám žít úplně nový život. O dost jiný něž ten předchozí, a pevně doufám, že bude lepší. Musí být lepší, když tu mám Gerarda... A s tím, že jsem opustil Jessicu se vyrovnám asi docela snadno. Nesmím pořád myslet na ostaní, člověk by neměl zapomínat ani na sebe.
jo můj milovanej happy end nádhera ♥