close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Osmnáctá kapitola - KONEC

21. června 2008 v 10:06 |  You wreck me
No, tak nám to zase skončilo. A u týhle story jsem i docela ráda, moc jsem si ji neoblíbila:) Tak mi pls napiště koment!

Gerard:
Dojeli jsme do nějaké zátoky. Byla docela útulná rád bych sem někdy zajel i jen tak. Sám s Frankiem... teď jsme tu ale měli nějakou práci. Stál jsem na přídi lodi, ležérně se opíral o zábradlí a koukal nahoru skrz sluneční brýle. Na sobě samozřejmě své nejlepší značkové oblečení a na tváři maximálně přísný výraz. Špunt byl někde v křoví a hrál si na papparazzi. Těch fotek jsme nafotili fakt hodně. Na hodně z nich jsem ty brýle neměl, aby mě lépe v bulváru poznali.
"Mám asi padesát fotek." řekl Frank když vstoupil zpátky na jachtu. "Musíme to přetřídit a vybrat ty nej. Ale nějaký rozmazaný, aby to vypadalo skutečně."
Já ho zamyšleně sledoval zpoza černých brýlí. Proč mi vlastně pomáhá? Strašně jsem mu ublížil a on je tak hodný... svět je někdy opravdu hodně zvláštní. Prohlížel jsem si jeho obličejové rysy a vrýval si je do paměti. Pěkně zblízka a důkladně. On byl trochu nejistý, protože cítil můj pohled, ale neviděl ho skrz ta černá skla. Líbil se mi, jak byl nervózní. Trochu si skousl spodní ret a rozhlédl se po okolí. Já k němu přistoupil ještě blíž a koukal se mu do očí. Má moc pěkné oči, takové hnědé štěněčí. Dá se mu na nich poznat úplně všechno. Když má radost, úplně se mu rozzářejí. Když má zase strach, trochu se mu změní barva a hodně se rozšíří zorničky. Teď byl nejistý, to se mi děsně líbilo. Otočil se ke mně a sledoval mé brýle, takže se mi ještě víc zlepšil pohled.
"Máš hlad?" zeptal jsem se a on přikývl. Nastartoval jsem teda a jeli jsme do přístavu, abychom našli nějakou pěknou restauraci.
.
Frankie:
"dobrý den, můžu mluvit s redaktorem nebo tak něco?" stál jsem v nakladatelství nejrozšířenějšího bulvárního denníku a byl celkem vyklepaný. Snad to zvládnu.
"No, s jeho zástupcem. Co potřebujete?"
"Mám jednu takovou fotku, myslím, že by to mohl chtít..."
"No, tak jděte do druhého patra, dveře číslo 209. Tam zazvoňte."
"Jo, děkuju."
Rychle jsem vyběhl po schodech a ocitl se v dlouhé upravené chodbě. Přede mnou byly sveře s jasně zlatým přikovaným číslem. Třesoucími prsty jsem stiskl zvonek a ozval se bzučák. Vstoupil jsem. Za stolem seděl jakýsi obtloustlejší muž s brýlemi posazenými nízko na nose.
"Co chcete?" změřil si mě takovým tázavým povrchním pohledem, který jsem moc dobře znal.
"Mám pro vás nějakou fotku..." řekl jsem a on mi naznačil, abych si sedl.
Vytáhl jsem už vyvolanou fotku Geeho a bezeslova jsem mu jí podal. Bylo to fakt prvotřídně nafocené.
"To je Way!"
"Ano. Vůbec není v koncích. Naopak. Tamten klip zrušil, aby mohl přijmout nabídku někoho jiného, bohatšího. Je to nějaký cizinec, slavný zpěvák z Turecka nebo tak něco. Natáčí tam na moři nový klip."
"Hm, to už si domyslíme." chlápek si poposunul brýle a důkladně si fotku prohlížel. "Kolik chcete zaplatit?"
"kolik nabízíte?" to mi poradil Gerard. Já bych si asi řekl moc nízkou cenu.
"Pětset dolarů."
"Sedmset." smlouval jsem.
"Šestset."
"Ne, Sedmset."
"A když ne?" zeptal se provokativně.
"jsou i jiné bulváry." pokrčil jsem vyrovnaně ramenama a potichu se modlil.
"Tak jo. Dejte mi tu fotku, vypíšu vám šek."
Oběhl jsem ještě asi tři nakladatelství a z každého vytřískal sedmset dolarů. Celý šťastý jsem pak přilítl ke Gerardovi domů a vlítl mu do náruče. Mával jsem mu před xichtem třema šekama a on mě prudce objal. "Vidíš, žes to dokázal." usmál se.
.
O týden později byla Gerardova fotka otištěná hned v pěti magazínech. Nevím kde jí vzaly ty dva, ale to už není má starost. Psali tam o něm docela pěkné věci. Jako například to, že je natolik talentovaný, že ho chtěli i Turečští zpěváci. Haha!
.
Za další týden Geemu zazvonil mobil.
"Gerard Way." ohlásil se. Po chcilce telefonování se mu celý obličej rozzářil a nadšeně si domlouval schůzku. Pak získal i svou starou kancelář a klienti se mohli přetrhnout.
...
"Přinesl jsem ti kafe." řekl jsem a položil mu hrnek na stůl. On poděkoval a letmo mě políbil.
"Metalová skupina potřebuje nějaký satanistický klip k týhle písničce." pustil přehrávač. "nemáš nějaký nápad? Myslel jsem, že by to mohlo být někde ve sněhu, na hoře, všude bílo a pak by se tam objevili jen oni, celí černí..."
"To je super." usmál jsem se a kecl sebou do křesla. Ale možná by bylo lepší..."
Ozvalo se zaklepání na dveře. "Gerarde prosimtě my vůbec nevíme, co máme dělat s pátou scénou." ozval se scénárista. "Vůbec to nevychází, možná by to potřebovalo upravit."
"Dejte mi to video, já o tom ještě popřemýšlím." pokýval hlavou Gee. "Vy už můžete jít domu, sme napřed, tak si to můžeme dovolit." chlápek ve dveřích poděkoval a odešel.
"co myslíš, Frankie. My dva už taky půjdem ne?" otočil se ke mně a já kývl. Zamkli jsme kancelář, vyšli před budovu a na placeném parkovišti jsme nasedli do úplně nového sporťáka. Jeli jsme k naší luxusní vile v bohaté čtvrti a cestou živě diskutovali o nápadech na nový klip.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 21. června 2008 v 11:21 | Reagovat

aaaa tak sa im to predsa len podarilo...no akoze supeeer...tesim saaaa....:-D

2 Laivine Laivine | Web | 21. června 2008 v 17:13 | Reagovat

Nevím, naco se Charlotte těší. mno nic. :)

classic happyand.

3 Simka Simka | E-mail | Web | 22. června 2008 v 10:27 | Reagovat

Tak toto ma dostalo ( stršne mi ten koniec pripomína grófa Monte Christa xD kto nevidel, asi nevie o čom tu trepem.)- myslím, strašne krásne bol tento príbeh písaný a myslím, že ani jedna kapitola nebola taká, ktorá by sa mi nepáčila, lebo všetko sa dobre rozvýjalo ( to znamená, že si hneď nepadli okolo krku.) a skvele pokračovalo. Tiež táto poviedka patrí medzi tie, ktoré ma upútajú prvou kapitolou, lebo začala strašne originálne (a aj skončila.). Milujem, keď si ublížia a potom nastane istý zlom a zmení sa jeden z nich-alebo obidvaja- a pomôžu si. Posteľovky boli pekne rozpísané, takže super ( neznášam, keď to niekto flákne, lebo Frerardy si na to podľa mňa dosť zakladajú.)!!!!!! A podľa mňa si sa celkom (autorka) vynašla v tom spôsobe ako všetko získal späť- síce by to nemuselo výjsť, ale bolo to reálne a nič úplne od veci. A, páči sa mi koniec ako spolu išli do tej spoločnej luxusnej vily- a všimla som si, že Gee bol milší k zamestnancom :) No, tak myslím, že tento koment je aspoň trochu náhradou za tie predchozie a dosť krátke- ale také som písala iba preto, lebo som bola začítaná a nechcela som sa neskôr stratiť v deji. Takže: mega happy end, mega šukézne a originálne! POTLESK!!!! xD xD xD a sorry za mrhanie miestom pre komentáre xD

4 Matty Matty | 21. srpna 2008 v 23:57 | Reagovat

Ale je wždyť je to pěkný taqowá oddechowka :D

5 fallen angel fallen angel | 3. listopadu 2008 v 19:24 | Reagovat

goood x) mmm.. Gerard v brýlích na jachtě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama