21. června 2008 v 10:06
|
No, tak nám to zase skončilo. A u týhle story jsem i docela ráda, moc jsem si ji neoblíbila:) Tak mi pls napiště koment!
Gerard:
Dojeli jsme do nějaké zátoky. Byla docela útulná rád bych sem někdy zajel i jen tak. Sám s Frankiem... teď jsme tu ale měli nějakou práci. Stál jsem na přídi lodi, ležérně se opíral o zábradlí a koukal nahoru skrz sluneční brýle. Na sobě samozřejmě své nejlepší značkové oblečení a na tváři maximálně přísný výraz. Špunt byl někde v křoví a hrál si na papparazzi. Těch fotek jsme nafotili fakt hodně. Na hodně z nich jsem ty brýle neměl, aby mě lépe v bulváru poznali.
"Mám asi padesát fotek." řekl Frank když vstoupil zpátky na jachtu. "Musíme to přetřídit a vybrat ty nej. Ale nějaký rozmazaný, aby to vypadalo skutečně."
Já ho zamyšleně sledoval zpoza černých brýlí. Proč mi vlastně pomáhá? Strašně jsem mu ublížil a on je tak hodný... svět je někdy opravdu hodně zvláštní. Prohlížel jsem si jeho obličejové rysy a vrýval si je do paměti. Pěkně zblízka a důkladně. On byl trochu nejistý, protože cítil můj pohled, ale neviděl ho skrz ta černá skla. Líbil se mi, jak byl nervózní. Trochu si skousl spodní ret a rozhlédl se po okolí. Já k němu přistoupil ještě blíž a koukal se mu do očí. Má moc pěkné oči, takové hnědé štěněčí. Dá se mu na nich poznat úplně všechno. Když má radost, úplně se mu rozzářejí. Když má zase strach, trochu se mu změní barva a hodně se rozšíří zorničky. Teď byl nejistý, to se mi děsně líbilo. Otočil se ke mně a sledoval mé brýle, takže se mi ještě víc zlepšil pohled.
"Máš hlad?" zeptal jsem se a on přikývl. Nastartoval jsem teda a jeli jsme do přístavu, abychom našli nějakou pěknou restauraci.
.
Frankie:
"dobrý den, můžu mluvit s redaktorem nebo tak něco?" stál jsem v nakladatelství nejrozšířenějšího bulvárního denníku a byl celkem vyklepaný. Snad to zvládnu.
"No, s jeho zástupcem. Co potřebujete?"
"Mám jednu takovou fotku, myslím, že by to mohl chtít..."
"No, tak jděte do druhého patra, dveře číslo 209. Tam zazvoňte."
"Jo, děkuju."
Rychle jsem vyběhl po schodech a ocitl se v dlouhé upravené chodbě. Přede mnou byly sveře s jasně zlatým přikovaným číslem. Třesoucími prsty jsem stiskl zvonek a ozval se bzučák. Vstoupil jsem. Za stolem seděl jakýsi obtloustlejší muž s brýlemi posazenými nízko na nose.
"Co chcete?" změřil si mě takovým tázavým povrchním pohledem, který jsem moc dobře znal.
"Mám pro vás nějakou fotku..." řekl jsem a on mi naznačil, abych si sedl.
Vytáhl jsem už vyvolanou fotku Geeho a bezeslova jsem mu jí podal. Bylo to fakt prvotřídně nafocené.
"To je Way!"
"Ano. Vůbec není v koncích. Naopak. Tamten klip zrušil, aby mohl přijmout nabídku někoho jiného, bohatšího. Je to nějaký cizinec, slavný zpěvák z Turecka nebo tak něco. Natáčí tam na moři nový klip."
"Hm, to už si domyslíme." chlápek si poposunul brýle a důkladně si fotku prohlížel. "Kolik chcete zaplatit?"
"kolik nabízíte?" to mi poradil Gerard. Já bych si asi řekl moc nízkou cenu.
"Pětset dolarů."
"Sedmset." smlouval jsem.
"Šestset."
"Ne, Sedmset."
"A když ne?" zeptal se provokativně.
"jsou i jiné bulváry." pokrčil jsem vyrovnaně ramenama a potichu se modlil.
"Tak jo. Dejte mi tu fotku, vypíšu vám šek."
Oběhl jsem ještě asi tři nakladatelství a z každého vytřískal sedmset dolarů. Celý šťastý jsem pak přilítl ke Gerardovi domů a vlítl mu do náruče. Mával jsem mu před xichtem třema šekama a on mě prudce objal. "Vidíš, žes to dokázal." usmál se.
.
O týden později byla Gerardova fotka otištěná hned v pěti magazínech. Nevím kde jí vzaly ty dva, ale to už není má starost. Psali tam o něm docela pěkné věci. Jako například to, že je natolik talentovaný, že ho chtěli i Turečští zpěváci. Haha!
.
Za další týden Geemu zazvonil mobil.
"Gerard Way." ohlásil se. Po chcilce telefonování se mu celý obličej rozzářil a nadšeně si domlouval schůzku. Pak získal i svou starou kancelář a klienti se mohli přetrhnout.
...
"Přinesl jsem ti kafe." řekl jsem a položil mu hrnek na stůl. On poděkoval a letmo mě políbil.
"Metalová skupina potřebuje nějaký satanistický klip k týhle písničce." pustil přehrávač. "nemáš nějaký nápad? Myslel jsem, že by to mohlo být někde ve sněhu, na hoře, všude bílo a pak by se tam objevili jen oni, celí černí..."
"To je super." usmál jsem se a kecl sebou do křesla. Ale možná by bylo lepší..."
Ozvalo se zaklepání na dveře. "Gerarde prosimtě my vůbec nevíme, co máme dělat s pátou scénou." ozval se scénárista. "Vůbec to nevychází, možná by to potřebovalo upravit."
"Dejte mi to video, já o tom ještě popřemýšlím." pokýval hlavou Gee. "Vy už můžete jít domu, sme napřed, tak si to můžeme dovolit." chlápek ve dveřích poděkoval a odešel.
"co myslíš, Frankie. My dva už taky půjdem ne?" otočil se ke mně a já kývl. Zamkli jsme kancelář, vyšli před budovu a na placeném parkovišti jsme nasedli do úplně nového sporťáka. Jeli jsme k naší luxusní vile v bohaté čtvrti a cestou živě diskutovali o nápadech na nový klip.
aaaa tak sa im to predsa len podarilo...no akoze supeeer...tesim saaaa....:-D