Hm hm hm...
Gerard:
Nemám už ani jedno auto. Nemám ani dům. Prodal jsem to za žalostně nízkou cenu. Taky mou letní chatu koupil nějakej rusák. Všechno co teď mám je malej zakouřenej byt a spoustu lahví vodky. Je mi špatně... ležím na posteli a je mi horko. Chce se mi umřít...
.
Frankie:
Na Gerarda jsem si už hodně dlouho nevzpomněl. Myslim, že mu to všechno patří. Choval se tak hnusně a využíval mě. S tou výpovědí jsem udělal dobře. Žiju si teď šťastně, našel jsem si skvělého přítele a mám novou práci. Roznáším pizzu. Vím, že to není nic moc, ale asi mě šéf povýší. Je totiž děsně super a oblíbil si mě. Nemůže mi být líp.
Jednou jsem šel s pizzou do toho velkého domu v centu, tam kde dřív byla má práce. Chtěl to nějaký Tim Brutter nebo kdo. Nikdy jsem ho neviděl a nebyl pro mne nijak důležitý. Napadla mě tam ale myšlenka, že bych se mohl poptat po Gerardovi. Měl jsem štěstí, protože po proplížení do vysokého patra mi vlétl do cesty přímo jeden z Geeho kameramanů.
"hej, ahoj!" řekl jsem.
"Ty.. si Frankie?" zeptal se mě a já přikývl.
"Čau, tak ty teď roznášíš pizzu." pokýval hlavou. "Všechno lepš než tahle díra."
"Nevíš co je s Gerardem?" zeptal jsem se.
"Gerard? To je jako kdo?" to si ho vážně nepamatuje nebo co?
"No přece Gerard Way.. režisér."
"Vážně? Neznám." pokrčil ramenama a spěšně odešel. Musel lhát, jasně že si pamatuje. Co to teda jako mělo znamenat? Cestou zpátky jsem potkal Steva. Takový štěstí!
"Frankie! Ahoj!" byl rád, že mě vidí.
"Čau, jak žiješ?"
"Ale de to." mávl rukou. "Co ty tady?"
"Roznášim pizzu... Hele nevíš co je s Gerardem?" zeptal jsem se.
"Odstěhoval se někam a prodal všechno co měl. Myslim, že je na tom dost zle..." zatvářil se soucitně. "Ale patří mu to."
"He? Já myslel, že ste kamarádi.." divil jsem se.
"Pche, s takovym kriplem bych nekamarádil. On byl prostě... režisér. Je výhodný být s ním zadobře."
"Hm, tak já musim. Čau." řekl jsem a pospíchal pryč. Tenhle dům je snad celý prokletý. Není tady snad ani jeden poctivý člověk.
.
"Spěšná zakázka.." hlásil šéf jen co jsem vlítl do dveří, ještě stále duchem nepřítomen.
"Hm.." zabručel jsem a vzal si lísteček s adresou.
"Snad tam trefíš.." usmál se na mě. "Seš nějakej přejetej..." poznamenal.
"Jo, je mi nějak divně." přiznal jsem.
"chceš aby jel někdo jinej?"
"Ne, to je dobrý. Aspoň se dostanu na vzduch." vyrazil jsem ze dveří, nasedl na kolo a jel.
"Pak můžeš rovnou domu!" zahulákal ještě za mnou a já nelyšně kývl.
.
Stojím přede dveřma nějakého bytu. Číslo odpovídá, kouknu se ještě na jméno, které se taky shoduje. Moment - tam je... tam je... tam je normálně napsáno Gerard Way!!!! On bydlí.. tady? To je ale... chudák. I když mu to vlastně přeju. Přešlapuju za dveřma a přemýšlím, jestli tam mám opravdu jít. Můžu se na to taky vykašlat. Nechci se s ním setkat. Konám ale jen svou práci. Rozpačitě teda zmáčknu zvonek u dveří. Za chvíli to zkusím znova. No jo, nikdo tam asi není. Už se chci otočit a odejít, ale najednou se dveře prudce rozevřou.
"Fra.. Fra..." huhlá Gerard. Vypadá strašně. Táhne to z něj a má děsně skleněné oči. "Frankie.." překvapeně z něj vypadne, pak obrátí oči v sloup a sveze se k zemi. No nazdar.


Ha! A dál? A dál? xD