4. července 2008 v 21:45
|
Je to..divný. Ale líbí se mi to=)
Do pokoje vstoupil Frankie.
"Ahoj Gee.." řekl. "Jen jsem se chtěl zeptat, jestli s náma půjdeš ven, sedíš tady už celý den."
"Já..dík, ale asi ne. Promiň" odmítl jsem.
"No, tak nic.. kdybys chtěl, tak přijď. Uvidíme se u večeře." zase odešel. Já trochu zatřepal hlavou a sedl si znova k televizi. Pak jsem si vzpomněl na ten mail. Vrátil jsem se tedy k počítači a najel na stejnou webovou adresu. Nemohl jsem uvěřit svým očím. To, co tam bylo mi vyrazilo dech. "Ahoj Gee.." bylo tam napsáno. "Jen jsem se chtěl zeptat, jestli s náma půjdeš ven, sedíš tady už celý den.." odskočil jsem od monitoru a nevěřícně zíral na ta písmenka. Ještě mi v uších dozníval hlas mého nejlepšího kamaráda. Řekl to úplně stejně. Na slovo stejně! Nebyl v tom jediný rozdíl! Ale, jak je to možné? To snad nemůže být pravda! Přistoupil jsem blíž k počítači. Vydal vrčivý zvuk a já znova uskočil. Polekalo mě to. Na třetí pokus jsem se konečně dostal celkem blízko. Alespoň dost na to, abych mohl číst. 'S díky jsem odmítl' stálo tam 'Frankie řekl, že kdybych chtěl, tak mám přijít a že se uvidíme u večeře.' znova jsem vycouval a zakopl o pohovku. Upadl jsem na ní. Oči jsem nespouštěl z obrazovky počítače a srdce mi bušilo jako splašené. Cítil jsem ho až v krku. Kulil jsem oči a nemohl popadnout dech. Vždyť je to úplně podle skutečnosti! Co to má znamenat? Je tu sepsané to, co se teprve bude dít. Nemůže to být něco, jako kniha osudu? Nikdy jsem tomu moc nevěřil, ale jednou jsem slyšel, že se někomu zjeví sepsán celý jeho život. Třeštil jsem oči na obrazovku. I když nejsem věřící, udělal jsem před sebou malý křížek. Pro jistotu. Najednou se na monitoru objevil spořič a já sebou znovu cukl. Hned jsem se ale uklidnil, chovám se jako baba. Jezdily tam barevné obrázky a já se pomalu vyštrachal na nohy. Připlížil jsem se k počítači a cestlou zavadil o myš. Ten text se tam zase objevil. Trochu jsem vykřikl a rychle zmáčnul tlačítko pro vypnutí počítače. Udělal svůj obvyklý zvuk, přesto se mi ale zdál nějaký hlasitější a strašidelnější. Pak konečně celý přístroj zhasl. Pohlédl jsem na obrazovku. Jediné, co jsem viděl, byl můj vyděšený obličej. Trochu jsem zatřásl hlavou. Byla to jenom nějaká náhoda. Nemůže to být má budoucnost. To prostě nejde. A nebo už blouzním. Jsem přepracovaný z těch koncertů a hrabe mi. Jo, to bude tím. Občas si mozek spojí dohromady věci, které spolu nijak nesouvisí. Ale tohle bylo tak..skutečné. Nevěřím, že za to můžou halucinace. Ale...co jiného? Rychle jsem si sedl na pohovku a zrychleně dýchal. Každou chvíli se můj pohled sám od sebe vracel k počítači. Jakobych čekal, že se ještě něco stane. Nic se ale nedělo. V pokoji bylo hrobové ticho. Slyšel jsem jen vlasní dech a tlukot svého srdce. Občas zazěl nějaký hlas z venku. Všiml jsem si i toho, že z vedlejšího pokoje tikají hodiny. Nevěděl jsem, že tam jsou. Vnímal jsem každou vteřinku. Nebyl jsem schopný sebemenšího pohybu.
"Čau Gee.." Frankie si sedl naproti mně a zkoumavě se na mne zadíval. Kde se tu vůbec vzal? "Stalo se ti něco?"
Já se konečně trochu probral a zatřásl hlavou. "Věříš na osud?" zeptal jsem se.
"Jo, všichni nějaký máme. A nemůžeme to změnit. Je to děsivý..představ si, že nevíš, jestli se ti třeba zejtra něco nestane..."
"A představ si, že to víš." pohlédl jsem na něj. On se zarazil.
"Jo, to je asi horší... myslíš jako, že by sis přečet knihu osudu?"
"Něco takového.."
"to by bylo děsivý. Dozvěděl by ses, kdy umřeš."
Já sebou znova škubl. Má ten můj příběh pokračování? Je na té stránce sepsáno úplně všechno?
"Hele přestaneme fylozofovat a půjdem radši na večeři.." Frankie vstal a šel ke dveřím. Já ho následoval. Chtěl jsem se uvolnit a přestat na to myslet, vůbec to ale nešlo. Všechno, co jsem potkal a prožil mě teď neskutečně moc děsilo.
to je dokonalý !!! já prostě neím co jinýho k tomu mám napsat !? snad jen...rychle pokráčko :D