11. července 2008 v 11:09
|
Hm..baví mě to čimdáltim víc... xD
"Gerarde kdes celou dobu byl?"
"Já...promiň mi to Lyn..."
"Jak promiň? Celou noc se mi neozveš!!" křičela na mě. Rukama si obapínala boky a tvářila se strašně nabroušeně. Co mám teď kurva dělat? Co jí mám říct?
"No tak kdes byl?!" znova zaječela. Mě začala děsně bolet hlava a bylo mi na blití. Obešel jsem jí a odšoural se do ložnice. Cestou jsem ještě zakopl o schod a upadl.
"Gerarde tys pil?!"
Neodpověděl jsem. Mé tělo upadlo na postel a já ležel. Jasně, že jsem nepil. Nehci do toho znova spadnout a pokazit si tak tři a půl roku abstinence. Je mi jenom strašně divně. Jsem zmatený. Najednou se ozval divný zvuk. Byl strašně pronikavý a nahlas.. au, moje hlava! Uhm..to mi jenom přišel mail. Skvělý. Já už ho nechci ani vidět. Zvědavost ale byla silnější a tak jsem se naklonil a klikl na něj.
"Utíkáš rychle." stálo tam. Áááááá!
Znova jsem upadl na postel a zavřel jsem oči. Je to jenom sen. Pitomý sen. A teď se z něj probudím. Neexistuje žádná temná postava ani ten debil ze seznamky, který to všechno způsobil. Není tu ani naštvaná a těhotná Lynsday. Těhotná...eh..úplně jsem na to zapomněl. No to je další průšvih. Ale z toho se taky probudím. Všechno je jako dřív. Prudce jsem oči otevřel a podíval se na strop.
Už je všechno v pořádku. Je nádherný ráno. Do pokoje pronikalo sluníčko a venku bylo teplo. Vstal jsem z postele a sešel dolu.
"Dobré ráno Lyn.." pozdravil jsem. "Jak ses vyspala?"
Ona se na mě podívala dost naštvaným a znechuceným pohledem a zamračila se.
"Šibe ti?" otočila se a dál se věnovala čtení nějakého pitomého článku.
"Ne, vůbec ne..." došel jsem k ní a chtěl jí políbit, ona ale ucukla.
"Ses zbláznil ne?!" vyštěkla na mě. "celou noc nepřijdeš domu a ještě si myslíš, že se nic nestalo?!"
BUM!
Vrátil jsem se do reality. To bolelo. Nebyl to jen sen. Všechno je pravda. Ach jo...
.
Sedím na posteli a je mi celkem fajn. Poslední dobou jsem děsně náladový. Nevím proč. Poslouchám své oblíbené CD a kreslím abstraktní blbosti. Myslím, že na tom nejsem až tak špatně. Jsou tu lidi, kteří mě milujou. Lyn, Frankie a spousta dalších. A ta temná postava..já zjistim, kdo to je! Najednou jsem dostal nápad. Sepíšu si všechny věci, co se staly. Všechny problémy a fakta. Lépe si pak uvědomím skutečnost. Sešel jsem dolu, udělal si kafe a sedl si s papírem a tužkou na pohovku. Psal jsem:
Lyn je naštvaná a nemluví se mnou
Lyn je těhotná
Lyn si asi myslí, že jí podvádim
Lyn si myslí, že znova chlastám
Frankieho problém - na něj sem úplně zapomněl. Jak si může myslet, že mu ho vyřešim já?
Ten ichtil z netu - ať mě přestane sledovat!!!
Tajemná postava - kdo to je?
Tajemná postava - co po mě chce?
Mám se s tim chlápkem v plášti vyspat? - Chtěl bych....
Asi k Frankiemu cítím něco víc...
Ten poslední bod jsem napsal pomalu a váhavě. Jakobych si to nechtěl připustit. Může se stát, že se naše přátelství promnění v něco víc? Svým způsobem to už je... Ale nemilujem se. Je to složitější... Asi za ním půjdu a promluvím si s ním. To bude nejlepší. Frankie je teď jediný člověk, kterému věřím.
Vyšel jsem ven a zapálil si. Půjdu dneska večer zase na náměstí St. Jane? Rád bych, ale nevím, jestli je to správné. Co když to fakt není člověk? No, magické věci mě vždycky přitahovaly. Upír. Wow! Ale to je přece blbost... prostě to dneska zjistím a hotovo. A tu kapucu mu stáhnu. A Lyn? Jak jí znám, tak dneska přespí u kámošky a naschvál mi nic neřekne. No jo, mám jí už dokonale přečtenou. A já zítra budu hrát, že jsem si uvědomil, jak moc jsem se provinil.
.
Už je zase tma a chladný vítr mě bičuje do tváří. Neměl bych tu být, mám pořád strašné výčitky. No ale na světě můžou být i horší věci. Opírám se o zeď jednoho starého domu, kouřím a koukám směrem do uličky. Už přichází. Vidím, jak se přibližuje a vykročím jeho směrem. Zastavíme se těsně vedle sebe. Dneska je to naše třetí setkání.
"Tenhle večer mi řekneš, kdo jsi." prohlídnu si ho zkoumavým pohledem. Má vysokou a štíhlou postavu. Je možná tak stejně vysoký jako já. Víc toho nemůžu říct. Poposune se a políbí mě. Já ale ucuknu. Jsem pevně rozhodnutý zjistit jeho totožnost. On se ke mně úplně natiskne. Zase tak nádherně voní... pohladí mě tou svou rukavicí po tváři. Je to jemný jednoduchý dotek, přesto se ale zachvěju. Ani se nenaděju a líbu ho. Dostávám se mu jazykem do pusy a prozkoumávám jeho ústa. On dělá to samé. Je úžasný. To je asi ten nejkrásnější polibek, co jsem kdy zažil. Je jemný a zároveň intenzivní. Obejmu ho a vychutnávám si každou vteřinku. Když mě zase táhne k tomu baráku, nebráním se. Otevře dveře a poodstoupí, přesně jako minulou noc. Já se na něj váhavě usměju, naposledy pohlédnu do noční ulice a bez váhání vstoupím.
tak tohle frank asi nebude no....pokud teda nemá nějaký extra vysoký boty:D