kapitola XII
2. července 2008 v 9:20 | My work of artVíte, proč jeli zrovna do Richmondu? Protože je to pro mě posvátný město.=) A víte proč? Ne? To je totiž první zastávka Geeho a Franka a Across The World! xD
Jo rozhodla sem se, že ATW budu přidávat tak nějak průběžně, když mě zase něo novýho napadne. Jako ne pravidelně. Doufám, že to chápete. Ale já mám stejně těch blbostí v hlavě spoustu, tak to bude celkem často xD
Jedeme letadlem. Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit. Máma mě nechtěla pustit a pořád do Gerarda hustila, že mám teď těžké období a životní krizi, Gerard jí řekl, že si to nemyslí, protože jsem na to ještě moc mladý a bude v životě i hůř. No, ona s tátou jsou jediný, kdo mají krizi. A nejen životní. Matka mu ještě říkala, že teď potřebuje, abych byl doma kvůli rodinným problémům. Když skončila se svojí přednáškou, začal učitel zase tu svojí, která dopadla o dost úspěšněji. Vytáhl z tašky asi pět mých výkresů a dopodrobna je rozebíral. Mlel o barvách a tvarech, o symetrii, o podstatě umění. A také o tom, že mám opravdu velký talent a byla by škoda, kdybych nejel. Mamka mu sice nerozumněla ani slovo, ale každmu rodiči dělá radost, když někdo chválí jejich syna. A táta byl taky pro, abych jel. Zastává názor, že nutně potřebuju prázdniny, protože jsem tak zdeptaný, že už to snad ani víc nejde. Takže jsem teď tady, alespoň na ten víkend, než vypadnu z prvního kola. A ještě k tomu s klukem svých snů... ne, je to můj učitel, neměl bych ho takhle označovat! Ach jo, už zase si protiřečím.
.
"Jé, je tady krásně.." Gerard pustil kufry na zem a šel otevřít okno. Tenhle hotel je opravdu skvělý. Máme nádhernej pokoj s balkónem a není tu žádná rušná ulice. "Už jsem ti řekl, že chodíš do super školy?"
"Eh..ne. Jakto?"
"No že sponzoruje všechno tohle.."
No, to je taky trochu jinak. Máme příšernou ředitelku. Vůbec nás nechtěla pustit, protože je tu Gee nový a měl by se věnovat celé své třídě. Jenže on si jí vzal samozřejmě stranou a říkal jí téměř to samé, jako mámě. O mém talentu a prestiže této soutěže. Samozřejmě se nezapomněl mile usmívat. Ředitelka se celá červenala a nakonec nám zařídila i tenhle suprovej hotel. Vsadím se, že kdyby jí přemlouval někdo jinej, tak spíme ve stanu. A nebo nejedeme vůbec.
"Jo, nádherný.." došel jsem k němu a naklonil se z okna. Dole byla moc hezká dlážděná cesta a byly tam palmy. Kde se tam vzaly? Asi umělý. I když, nesmím zapomenout, že jsme 900 km na jih... Ještě jednou tolik a jsme v Mexiku. Pak jsme si spěšně vybalili věci a šli dolu na oběd.
.
Seděl jsem ustolu a pokoušel se kreslit nějakou zvláštní technikou.
"To prostě nejde!" pustil jsem štětec.
"Ale de..nerozčiluj se hnedka.." stoupl si za mě a koukal mi přes rameno. "Ale vždyť je to docela dobrý...sice to vypadá úplně jinak, než by mělo...máš tu čáru moc tlustou."
"Ale já to neumim!"
"To se naučíš...koukej." podal mi znova štětec a pak mě chytil za pravou ruku. Levou se opřel o stůl, takže mě vlastně objímal. Pomalu se mnou kreslil po tom papíře a já se nestačil divit, co těma čarama kouzlí. Opradu to šlo! A navíc se mi moc líbilo, jak mě držel a dýchal mi za krk. Byl tak blízko... Skoro bych si přál, aby ta chvilka nikdy nepřestala. "A teď to zkus sám.." pustil mě a poodešel. To ne, ať tu ještě zůstane. Když jsem dokreslil tenhle obrázek, řekl jsem, že se jdu projít, protože se potřebuju trochu uklidnit po tomhle dni. "Chceš abych šel s tebou?" zeptal se mě a já s dík odmítl. Řekl jsem, že taky půjdu zavolat mámě a musim si všechno srovnat v hlavě. To byla pravda. Teda, mamce jsem fakt nevolal. O to nemám moc velký zájem.
Chodil jsem po venku a dýchal nádherný čistý večerní vzduch. V New Jersey je pořád samý smog a není tam žádná příroda. Teda, Richmond je větší město, ale tenhle hotel se nachází v nějaké příjemně odlehlé části. Myslel jsem na Gerarda a na to, jestli tím, jak se mě dotýkal, myslel něco víc než pouhé učení. Připadalo mi, že ano, ale bál jsem se, abych si něco nenalhával. Tolik bych chtěl, aby ke mně cítil to samé, jako já k němu. Začalo se stmívat a na obloze vyšly malé hvězdičky. Nebyly moc vidět, protože ještě nebyla úplná tma, přesto byly nádherné. Sedl jsem si na kraj cesty a koukal nahoru. Po chvíli se mi zavřely oči a já začal snít.
Asi po půl hodině jsem se vrátil do hotelu. Gerard seděl na posteli a něco čmáral. Došel jsem k němu a podíval se na něj. On se snažil ten obrázek otočit, stejně jsem to ale viděl.
"Gee, ty kreslíš mě?" zeptal jsem se. Tomuhle nemůžu uvěřit. Proč to kreslí? Znamená to, že jsem pro něj možná něco víc než jenom žák? Usmál jsem se. Gee se začal červenat. O bože, on je tak roztomilý, když se červená! Vzal jsem mu z ruky ten obrázek a začal si ho prohlížet. Bylo to dokonalý! Úplně jsem se v tom poznal. Vypadalo to skoro jako fotka. "Jak si to dokázal?" udiveně jsem se na něj podíval. "To je dokonalý!" on ke mně zvedl hlavu, podíval se mi do tváře a zazubil se. Pak se trochu kousl do rtu a sklopil oči. V tuhle chvíli bych ani neřekl, že je to můj učitel..
Komentáře
já ci pokráááčko ! musim se taky zklidnit ale to fakt nende takhle useklý...
Ach...:D Ja vim ze mam hrozne vystizny komenty...ale na tohle nejsem schopna vyhledat slova....Pokracko..A ad se aspon libaj..¨:D
Uf..uf..uf...Ano hochu zabudni na to a AKCIA Frankie! pusa pusa pusa, ale nech mu ju dá Gerard! Teda nie že by som ti tu diktovalôa čo a ako, ale to by bolo ideálne a nádherné! Fajn príbeh...žéééééé XD
hej, jako.........je to supeeer, ale je hnusný že je to tak useklý:D
mimochodem, nepíše se spíš letíme letadlem?
hihi...tento ich pobyt nedopadne dobre ja to viem XD


fajn fajn fajn,klidním se...chci dááál! (nejsem zklidněná ani trochu,jen děsně netrpělivá):D