12. července 2008 v 13:43
|
A pište prosím komenty. Mě to potom vůbec nebaví psát, když nevim, že to někdo čte. A jestli nebudou komenty, tak nebude ani pokráčko. Tak a máte to :-P xD To samý platí i u ostatních storek..
Probudil jsem se. Do pokoje pronikalo sluníčko a já měl hnedka dobrou náladu.
"Dobré ráno Frankie.." usmál se na mě Gerard. Já se jenom protáhl a něco nesrozumitelného zavrněl. Vůbec se mi nechtělo vstávat, ale musel jsem se překonat. Ona je přece ta soutěž. Ale já už jsem stejně vyhrál hlavní cenu. No, ale nechci ho zklamat, budu se snažit. Oblékl jsem se a šel si nalít kafe.
"V kolik to dneska začíná?" zeptal jsem se.
"Před obědem. A potom vyhlášení.."
Mrkl jsem se na hodinky a zjistil, že mám ještě 2 hodiny čas. No, to není moc.
.
Stáli jsme před těma dveřma a já se celý klepal. Bolela mě ruka a vůbec všechno, co mohlo.
"Gee, mě je špatně.." stěžoval jsem si.
"To bude dobrý, jenom máš trému."
"Nejsem nemocnej?"
On mi jenom sáhl na čelo a pak přisvědčil, že ne.
"Ničeho se neboj.." uklidňoval mě. "Předtím si to taky zvládl, teď to půjde samo."
"Ale co když mi daj blbý téma?"
"Bude skvělý..."
"Jak si tím můžeš být tak jistej?"
"Vím to."
Tenhle jeho přístup moc nechápu. Ale pomáhá mi to.
"Gee a kdybych to projel.."
"Tak se vůbec nic nestane." usmál se na mě. "Odjedeme zpátky domu do školy."
Zamrazilo mě. Já nechci domu. Já chci být tady s Gerardem. V tý soutěži se budu držet zuby nehty a snažit se dostat co nejdál. Dva měsíce... wow!
"Tak už jdi.." usmál se na mě Gee. Já se otočil a všiml si, že už otevřeli ty strašidelné dveře. "Budu ti držet palce." objal mě.
.
Horší téma mi nemohli dát. Gerard neměl pravdu, že bude skvělý. Je mizerný. Teď tu sedím nad papírem a patlám na něj veselé barvy. Víte co máme kreslit? Léto! Kterej ichtil to vymyslel? Všichni tam malují koruny stromů, řeky a sluníčko. Občas se jim tam mihne ptáček. Kdo nechce kreslit věcně, tak tam tvoří tvary v zelené, žluté a oranžové barvě. Vypadá to spíš jako podzim. Naštvaně jsem se natáhl pro další teplou barvu, jenže jsem zavadil o kelímek s vodou, který se mi samozřejmě rozlil. Kurva! Tak teď jsem úplně v háji! Koukám na ten svůj mokrý rozmazaný výkres a je mi skoro do breku. Tak z tohohle vylítnu. Prohlížím si ty rozmazané veselé barvy, které se mi prolínají se šedou špinavou vodou. A najednou dostanu nápad! Namočím štětec do černé barvy a celé to překresluju. Občas tam dám i šedou. Jako dovršení svého díla si napatlám na ruku červenou barvu a obtisknu jí do rohu. Na čtvrtce s ní hodně zahýbám, takže výsledek vypadá tak, jakoby vám někdo mával rukou před očima. Byl jsem spokojený. Je to poupravená černá díra s krví. Sám pro sebe jsem se usmíval a odevzdal jsem to asi o čtvrt hodiny dřív. Už na tom nebylo co dolaďovat.
Vyšel jsem před dveře. Geeho jsem nejdřív neviděl, až po chvíli se vynořil z chodby.
"Co se stalo?" zeptal se mě.
"Nic... co by mělo?"
"No že seš tady už dřív.."
"Už na tom nebylo co dodělávat."
"A jaký bylo téma?"
"Skvělý!" zašklebil jsem se a začal vyprávět.
.
Procházeli jsme se před vyhlášením v tom nádherném parku. Drželi jsme se spolu za ruce a bylo nám spolu opravdu krásně. Sedli jsme si spolu na lavičku a Gee se ke mně otočil. "Miluju tě Frankie.." zašeptal a pak se ke mně naklonil. Políbili jsme se. Začal mě hladit po zádech a já mu vlezl na klín. Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit. Je to jako nádherný sen. Bojím se, že se z toho probudím. Hladil jsem ho rukama po těle a vychutnával si ten polibek. Když jsme přestali, Gerard mě jemně chytil za ruku a prohlížel si jí. "Máš krásný ruce.." řekl. "Úplně jak stvořený pro malování... ty to vyhraješ." usmál jsem se na něj. To mi opravdu tak moc věří? Přitiskl jsem se k němu a cítil se opravdu šťastný. A není nic, co by to mohlo pokazit.
Zazvonil mi mobil. Neochotně jsem si sáhl do kapsy a zvedl to. Kdo mi může volat? Existoval jen jediný možný člověk. Máma.
"Fankie ahoj, potřebuju s tebou něco prořešit." to se mě ani nezeptá, jak se mám?
"No, nemohla sis vybrat lepší chvilku" prohlásil jsem cynicky a otráveně se podíval na Gerarda. Sledoval mě těma svýma nádhernýma očima a pořád mě hladil po jedné ruce.
"Víš, já jen..jestli chceš být u rozvodu.." nálada mi okamžitě klesla. Na to jsem úplně zapomněl.
"Ne, nechci. Je mi to jedno." prohlásil jsem.
"A už ses rozhodl, u koho budeš bydlet?"
"Ne."
"No tak ale rychle!" zvýšila hlas.
"Do zejtra si to rozmyslim, čau.." položil jsem to. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat.
"Co se stalo?" zeptal se mě Gerard.
"To byla máma... u koho budu bydlet a jestli chci být u rozvodu.."
"A jak ses rozhodl?"
"No nijak. Nakonec zůstanu asi pod mostem..."
Gee se mi podíval do očí a na tváři měl zamyšlený výraz.
"No, nevím, jestli je to dobrý nápad..." trochu se kousl do rtu. "Ale nějaký čas bys mohl bydlet u mě.." zůstal jsem na něj zírat. "teda, jestli chceš." dodal.
"Jasně že chci!" nadšeně jsem mu padl kolem krku. "To by bylo úžasný!"
awww...já to všechno čtu !!! a myslím že nás je víc !! je to klásný !!