13. července 2008 v 19:14
|
Myslim, že vás tahle story baví asi nejvíc=) No, ale What is wrong with me je na tom mizerně. Úplnej propadák. Ale moc jste nepochopili Geeho povahu a problém. No, já to pak v dalším díle vysvětlim. (Jestli nějakej další bude. Nejsem si jistá) No ale teď už čtěte tohle;)
Seděli jsme v dobře známé chodbě a čekali na výsledky. Nebyl jsem na rozdíl od Gerarda ani trochu nervózní. Jenom jsem si prohlížel tváře ostatních a přemýšlel o budocnosti. Čekají mě samé nádherné věci. Přestěhuju se. Tolik se na to těším. Ale myslel to opravdu vážně? Co když mu mě jenom bylo líto a tak plácl první věc, co ho napadla, aby mě ukidnil? Podíval jsem se na něj. Nervně klepal nohou a každou chvíli pohlédl na hodinky.
"Gee?" otázal jsem se.
"Ano?"
"Hele víš jak si říkal, že u tebe můžu bydlet..." on jenom něco souhlasně zamručel. "Myslel jsi to vážně?"
Teď se mi podíval zpříma do očí a konečně přestal klepat o podlahu. Na okamžik mě napadla myšlenka, že se teď začne vymlouvat nebo mi vysvětlí, jak to doopravdy je. Polilo mne horko.
"Samozřejmě.." usmál se a já si ztěžka oddechl. "Stojím si za tím..."
"A nebudu ti nějak naobtíž nebo tak?" začal jsem se znova srachovat.
"Ty? No to ani náhodou.." trochu se zasmál. "Budu jedině rád, když u mě zůstaneš. Vlastně si to moc přeju... Budeme moct být spolu.."
Já se usmál. Takže to se mnou myslí vážně. I přes tu chvilku, co se známe. Miluje mě. Ale - co na to řekne máma? Ale o tom teď nebudu přemýšlet..Máma je poslední věc, co mne zajímá.
Ze dveří vždycky vylezl nějaký člověk a vyvolal čísi jméno. Moji vrstevníci celí vyklepaní mizeli za dveřma a buď se vraceli s brekem nebo celí rozzáření. Těch nešťastných bylo víc. Netrpělivě jsem čekal a potichu se modlil ve svůj prospěch.. Hlavně, ať už to mám za sebou.
"Je tady Frank Iero?" optal se vousatý chlápek, který se objevil ve dveřích. Já se na něj zmateně podíval.
"Jo." odpověděl za mě Gerard.
"Můžete jít prosím sem?"
Vstal jsem a trochu se rozhlédl. Všichni na mě koukali. "Eh..půjdeš se mnou?" otočil jsem se na Geeho.
"Já asi nemůžu.." povzbudivě se usmál. "To zvládneš.."
"Klidně pojďte." ozval se ten chlap. Tak jsme se oba zvedli a vešli dovnitř.
Sedělo tam asi pět lidí. Na stole měli poskládané asi všechny naše výkresy.
"Kreslil jste tohle?"
Před námi se ocitla má letní verze Černé díry
"Ano.." Pohledem jsem zavadil o Geeho. Ten nejdřív pohlédl na obrázek, pak se zarazil, vykulil oči, trhl sebou a zavrtěl hlavou. Předtím, než se na mě povzbudivě usmál se trochu oklepal. Co to má znamenat?
"A můžete nám říct, jak jste to myslel?"
"Co jsem myslel?"
"No, měli jste kreslit léto, pokud se nemýlím. Podívejte se na výkresy ostatních. Vy máte celý obrázek černý.."
Znova jsem se na to podíval. Má pravdu... "Eh...víte.." začal jsem se rozmýšlet, co řeknu. "V létě je vedro. Nesnesitelné horké vedro. Nemám to rád. Sluníčko pálí a vy z toho pak dostanete úpal. To pak máte někdy i vidiny. Jste žíznivý. To je velmi nepříjemné. Nebo vám může štípnout komár a pak z toho máte malárii. Nebo bílou nemoc. A co třeba to ovoce co roste? Dostanete kopřivku! No, v každém případě omdlíte. Proto tam mám tu černou. A lidé vám mávají rukama před očima, aby vás oživili. Vidíte to v tom?" usmál jsem se. Gerard najednou vyprskl smíchy. "Pardon.." řekl, když se na něj ten vousáč nabroušeně podíval. Stejně se ale pořád blbě uculoval.
"To je velmi zajímavé." ozvala se jedna ženská. "Takovýhle pohled tu ještě nemáme.."
"ano, všichni kreslí veselé barvy.." muž s brýlemi s úsměvem vrtěl hlavou. "Máte velmi nápadivého žáka." obrátil se na Gerarda. "Važte si ho."
"Já si ho vážím. Ani nevíte jak moc.." spiklenecky na mě mrkl. Já mu oplatil úsměv.
"No, v každém případě postupujete. Jste nadaný mladý muž.. Gratuluju.." ten vousatý mi potřásl rukou. Já na něj koukal z otevřenou pusou a zamumlal něco jako že děkuju. Ani si nepamatuju, jak jsme se dostali ven. Najednou tam prostě byly stromy a cesta..
"Skvělý žes postoupil.." řekl Gerard. Já se na něj podíval. Ve tváři měl šťastný výraz. Byl strašně sladkej.. Najednou mi něco přesvaklo a skočil jsem mu do náruče. On to nečekal, ale udržel se na nohou. "To je přímo úžasný!" volal jsem. "Já si to vůbec nemyslel! A vděčím tomu hlavně tobě.." začal jsem mu pusinkovat obličej. On se smál a říkal, ať toho nechám.
"Ale ne, dokázal jsi to sám.."
"ne ne, bez tebe bych byl nula..." dal jsem mu poslední mlaskavou pusu na tvář. "A proč si se začal tak smát?" zamračil jsem se. Znělo to totiž, jakoby se smál mě. A dost mi to vadilo.
"Frankie ty si prostě všechno umíš obhájit." znova se rozchechtal. "Nakreslíš něco úplně mimo téma a pak si zpatra vymyslíš nějakou malárii nebo co.."
"Náhodou, to jsem kreslil záměrně!" tvářil jsem se jako mistr světa.
"Ale nekecej... vůbec si nevěděl, co máš říct.."
"No jo...ale vyšlo to.." zasmál jsem se.
"Jo, gratuluju.." pocuchal mi vlasy. "Máš fakt talent. Když jsem to viděl, nomohl jsem věřit vlastním očím. Bylo to úžasný.." to by vysvětlovalo to jeho klepání a kulení očí. Kdyby věděl, že se mi na to jenom vylila voda.. "A teď už ze mě prosím slez, nebo spadnem. Půjdeme do hotelu..."
tahle story mě hroozně baví !! :D ... to by bylo hrozný kdyby už nebylo pokráčko ! .... jak si to tam obhajoval...*výtlem* :D... krása!!!