12. července 2008 v 19:16
|
Tak fajn..co si o tom myslíte?
Temnou chodbou jdou lidé v černých kápích. Jdou pomalým obřadným krokem a zpívají pomalou, smunou, ale přesto slavnostní píseň. Jsou v zástupu a každý nese zapálenou pochodeň. Dva první vedou malého chlapce. Je stejně jako ostatní oblečen do černého těžkého pláště a hlavu klopí k zemi. Ve tváři se mu neodrážejí žádné city. Je chladný jako kus ledu. Celý průvod dojde do velké studené místnosti. Velké pochodně osvětlují kamenné zdi. Rozhostí se ticho. Jakoby se na něco čekalo. V sále jsou schody, na jejichž konci stojí mohutný trůn. Všechno je bohatě zdobené a okouzlující. Po chvíli vystoupí ze tmy z poza trůnu vysoký silný muž. Je oblečen do těžkého červeného roucha. Má mírně zamračený výraz a srší z něj důstojnost. Náhle pozvedne meč, chytne ho obouma rukama a dá si ho před obličej. Lidé v kápích jednohlasně a chladně provolávají slávu. Pak zase na ráz vše utichne a muž promluví.
"Sešli jsme se tu.." začne mrazivým hlasem "Abychom určili nového strážce podsvětí. Toho, kdo bude bránit naše životy. Toho, který na sebe přijme zodpovědnost za existenci Bezejmenných." skloní meč k nohám. Chlapec popojde a klekne si pod schody na kolena. "Přistup!" tento rozkaz ho donutí vystoupit po kamenných velkých schodech. Stane před tím mužem v červeném plášti a sklopí hlavu.
Náhle přistoupí dvě shrbené osoby. Opatrně rozepnou chlapci plášť a nechají mu ho klesnout ke kolenům. Pak si slavnostně stoupnou vedle trůnu a pozvednou hlavu. Obličej mají pokroucený stářím, avšak bez náznaku emocí. Jsou stejně chladní, jako ostatní v této místnosti.
Muž bezeslova znovu pozvedne svůj meč a přiloží ho ke chlapcově šíji. Jedním krátkým pohybem ruky udělá hluboký řez. Vytryskne proud teplé červené krve, která stéká po bílém těle.
.
.
"Já už bych se na to vykašlal..." zamračil se menší kluk a vztekle hodil prapodivným archeologickým nástrojem do hlíny. "Kopeme tady už celej den.."
"Ale v téhle jeskyni se měli podle pověsti ukrývat Aztékové před Španělským císařem, který.."
"No jak vidíš, tak tady nejsou.."
"Ale Frankie, to chce trpělivost.." vyšší černovlasý kolega si byl jistý svou prací a nechtěl si připustit neúspěch. "Musí to tady být.."
"Ale není!!!" Frank vstal a začal si oprašovat ruce o už tak dost špinavé džíny.
"No tak to zabalíme.."
"Hele Gee promiň, ale já tady nechci strávit noc."
"Já vím, vždyť už jdeme! A je sotva po obědě!"
"Tak hned nebuď naštvanej."
"Nejsem naštvanej, jen mě dost sere ten tvůj přístup." Gerard vstal a založil ruce. "Vím, že by to tu mělo být, ale ne, ty mi prostě nevěříš!"
"Je to ztráta času."
"To si myslíš ty."
Oba dva začali do batohu házet věci, které byly poházené všude po jeskyni a také pár nejistých bezvýznamných vykopávek. Ani jeden z nich nepromluvil. Panovala mezi nimi nejistá napjatá atmosféra. Gerard byl trpělivý člověk, který se dokázal nadchnout pro každé historické tajemství, zatímco Frank u ničeho nevydržrel moc dlouho. Byli kolegové a zároveň nejlepší kamarádi, jejich odlišnost je mimořídně spojovala. Rádi pracovali spolu i přes neustálé strže nikam nevedoucích hádek. Když si byli jistí, že mají všechno, odešli ke svému Jeapu a odjeli zpět do střediska.
"Tak co, kluci, našli jste něco?" zeptal se Tom Irwien, jejich milý šéf. Byl to už prošedivělý postarší muž. Avšak ani ve svém věku nepostrádal charisma, vtip, a přirozenou autoritu.
"Ne, Frankie si už dál nechtěl špinit ručičky v hlíně.." Gerard hodil po svém kolegovi vražedný pohled.
"Ale no tak. Přece se nebudete hádat.." Tom popošel k nějakým spisům a chvíli se v nich hrabal. "Mám pro vás skvělou nabídku." řekl po chvíli. "slyšeli jste někdy o Teluárských hrobkách?"
júúha!!....to vypadá opravdu zajímavě !! dál,dál,dál :D