29. srpna 2008 v 17:20 | Jannica
|
Haháááá! Myslim, že sem právě napsala hodně originální jednorázovku... xD XD xD xD
Jak já nenávidim práci. Sice je celkem dobře placená, ale o to víc strašnější. Ty hadry, co kvůli tomu musim nosit. A ten smrad... jo, ten zatracenej smrad! I když už jsem si zvyknul, stejně to pořád cítím. Jsem tím celý načichlý, lidé se mi vyhýbají. Takhle si nikdy nikoho nenajdu. Ještě k tomu musim vybírat z těch čtyřprocentních... Těžko najdu člověka, který má rád takovýhle puch, a ještě k tomu gaye! Asi si rovnou hodim mašli, tohle dál nepude...
Jako každý den stojím na zadní straně popelářského auta a snažím se moc nedýchat. Mohl bych se pusit a něco si zlomit, pak mít třeba invalidní důchod nebo tak něco... Ale to neudělám, aspoň zdravotně chci být v pořádku... Zastavíme u nějakých popelnic. S mým mentálně postiženým kolegou, co má iq 70, vezmeme jednu popelnici a dáme jí na držák. Vzápětí se nadzvedne, překlopí, a vyprázdní. Pak se sesune zpět a my jí vyndáme. Totéž uděláme i s ostatníma třema. Otřu si špinavou rukou své špinavé a ještě k tomu zpocené čelo a znova nastoupím na vůz. Jede se dál.
Zase zastavíme u nějakých odpadků, chytneme kontejner... kurva, to je ale těžký! Dáme na držák.. Počkat! Ono se to hýbe! "Stop!" zařvu a popelnici sundavám zpátky. Tam někdo musí být! Rychle odklopím víko a vytáhnu nějakou černou hroudu hadrů s něčím uvnitř. Dýchá to. Položím to na zem a rozbalím to. Na mě kouká jeden šíleně špinavý, smradlavý, ale přesto krásný kluk. Sundám mu z hlavy šlupku od banánu a pohlédnu na něj. Je celý vyhublý a teď na mě kouká nádhernýma hnědýma očima.
"Mě dneska nějak není dobře.." řeknu kolekům. "Dodělejte to beze mě... já si vezmu neschopenku.."
"Hughrrsz" řekne můj velice chytrý a již zmiňovaný kamarád a sám nastoupí. Koukám na odjíždějící popelářský vůz a pak se znovu obrátím k tomu klukovi. Je v bezvědomí, nejspíš omdlel. Matně se rozvzpomenu, jakým směrem je můj skromný byt. Pak mi dojde, že budeme muset jet tautobusem. No, snad to přežiju.
Pro jistotu nám koupím lístek a jede se. Cesta trvá asi půl hodiny. Lidé se na nás divně otáčejí. Co je? Máme stejné právo cestovat autobusem jako ostatní, zaplatili jsme si za to. Co na tom, že tak páchnem?! Oni taky nevoní po fialkách!
Konečně doma. Toho kluka odtáhnu rovnou do koupelny. Cestou mu ještě vyndavám z vlasů skořápky od vajíček. Najednou se probere.
"Ahoj.." řeknu.
"Kde..kde to jsem?"
"U mě doma..."
"Eh..doma?" nechápe..
"Jistě..ty..nemáš domov viď?"
"Ne.." posmutní. "Já jsem bezďák."
"jak se jmenuješ?" zeptám se.
"Gerard." hezký jméno.
"Já Frank..."
Nádherně se usměje... pak zase zavře oči. Asi je hodně vyčerpaný..
"Budu tě asi muset umejt.." namítnu. On jenom kývne.
"Ani si nepamatuju, kdy sem byl naposledy čistý.." zašeptá. "To bude asi tak dva roky.." no, smrad tomu napovídá.
"Hele chceš to zvládnout sám, nebo můžu.." nejsem si jistý, jestli bych ho měl svlíkat, když se vidíme poprvé.
"Můžeš.."
Dobře. Tak tedy začnem. Začal jsem ho svlékat. Oblečení jsem házel rovnou do odpadkáče. Nejdřív starou roztrhanou bundu, pak tričko od nike (kde to vzal?), starý špinavý jeansy, roztrhaný a obzvlášť páchnoucí ponožky a ten poslední kousek oblečení... z trenek jsem mu musel vyndat shnilé rajče, které nabral nejspíš někde v té popelnici... Všechno letělo do odpadkáče. Pak jsem ho stračil pod sprchu a pustil na něj teplou vodu. Nebyl chudák únavou ničeho schopný. Sotva se udržel na nohou. Koukal jsem, jak z něj teče ta černá voda a smrad pomalu ustupoval.. Pořádně jsem mu umyl hlavu a pak se vrhl na tělo. Roztíral jsem mu všude ten sprchový gel. Byl strašně vyhublý a měl nějaké modřiny. Ve tváři měl slastný výraz, i když ještě ani neotevřel oči. Když jsem ho domyl, pořádně jsem ho utřel ručníkem, aby z něj nekapala voda. Pak jsem ho navlékl do mého trička a trenek. Ještě jsem mu vyčistil zuby, aby mu tolik nesmrdělo z pusy. On se tvářil...no, postě zfetovaně. Několikrát usnul. Všiml jsem si, jak moc je hezký. Nemůže být bezdomovec dlouho, protože nebyl ani zarostlý. Anebo si někde schovává aspoň žiletku. Špinavý vypadal taky krásně, ale ne tak moc. Proč vůbec nemá kde bydlet? Já bych se ho klidně ujal...
Po celém očišťovacím procese jsem ho položil do mé postele... kde budu spát? No, asi si lehnu k němu, ta postel je celkem široká... Šel jsem se taky osprchovat a cestou jsem o něm přemýšlel. Třeba je Gerard právě to, na co čekám celý život. Vrátil jsem se k němu a chvíli pozoroval, jak sladce spí. Vypadal božsky. Do očí mu padaly černé husté vlasy a trochu se usmíval. Lehl jsem si k němu a pohladil ho po bílé tváři. Pak jsem taky usnul.
Probudilo mě to, jak se přeze mě někdo snažil přelízt. Kdo to kurva..? Aha, Gerard vlastně. Otevřel jsem oči.
"Promiň, já... já se ti omlouvám. Už budu muset jít.." zmateně blekotal.
"A kam?"
"No, já nevím..někam. Tady nemůžu zůstat.."
"A proč bys nemohl?" posadil jsem se a on se vrátil na svou půlku postele. Koukl mi do očí.
"To myslíš vážně?"
"Jinak bych to neříkal..."
Jemu se úplně rozzářily oči a sladce se usmál.
"Frankie, já...já..jak ti mám poděkovat?" chrlil ze sebe.
"Nemusíš děkovat.." zašeptal jsem a naklonil se k němu. Naše rty se spojily. Líbal opravdu nádherně. Bylo to krásný. Tak toho už nikam pryč ani nepustim. Zůstane tady se mnou. Myslím, že jsem právě našel toho čtyřprocentního, kterému nevadí, že jsem popelář...
Celou dobu mám naprostej záchvat! Hááá! Ty taky umíš zvednout náladu... Ha ha ha ha... já se snad posměju...
Jsem zrovna měla takový paranoidní představy že umřu, důvod si můžeš přečíst na laivine blogu. Tak jsem se asi půlhodiny mazlila s Hafíkem a představovala jsem si, jak to říkám ostatní, jak spolu brečíme a jak jsou na mě všichni nesnesitelně milý, jak já šílím z toho, že umřu jako nepolíbená a prostě tak... do toho kváká Usher na óčku šíleně přeslazenou, srdcerivnou baladu (ta by mi způsobila depky i bez těch představ o smrti) a pak si jen vzpomenu, žes říkala něco o povídce, tak se podívám na název a....
Od té doby mám totální výgeb! hááááááá! Dokonalé! Neumřu, to je blbost, nikdo neumře, jsem úplně zdravá a určitě se brzo políbím.
Smradlavý Frerardci mají zázračnou moc...
HAHAHAHAHA!
Jdu si to přečíst ještě jednou. A ať si Usher políbí.