close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Forgive...

27. srpna 2008 v 22:50 | Jannica |  Relativně normální
Teď jsem dopsala jednu jednorázovku. Je trochu smutnější...

Našel jsem tě v zimě za popelnicema. Byl jsi celý prochladlý a skoro jsi nedýchal. Snažil ses zahrabat do kartonu, aby tě alespoň trochu hřál.. Tenkrát jsem si snad myslel, že umíráš. Chtěl jsem ti pomoct, a tak jsem tě vzal k sobě domů. Pamatuju si ty tvoje vděčné oči, ten úsměv, který jsi vykouzlil, když jsem tě přikryl dekou a šeptal, že to bude dobrý. Byl jsi celý bledý a já se o tebe bál. Pak jsi spal. Trvalo to snad věčnost. Matně si vzpomínám, jak jsem tě chodil při spánku pozorovat. Jen jsem koukal na tvé zavřené oči a čekal, až se probudíš. V noci jsem na tebe stále myslel, možná jsem se tě i trochu bál. A pak jsi konečně otevřel ty své nádherné oči. Ztratil jsem se v nich. Přinesl jsem ti čaj a ty ses mi pořád omlouval, nevím za co. Snad že se o tebe musím starat. Ale to mi nevadilo. Nejdřív jsem si myslel, že jsi feťák nebo tak něco, proč bys jinak ležel na ulici, ale brzy si mi pověděl pravý důvod. Opustil tě. Opustil tě člověk, kterého jsi hodně miloval. Zabili ho v postranní uličče. Kvůli penězům. Chtěl jsem ti nějak pomoci, ulehčit ti tvé trápení. Nabídl jsem ti pomocnou ruku - a tys přijmul. Vždycky ses smál, když jsme se spolu proháněli po pláži a brečel, když se mi stalo něco vážného. Všechno jsme prožívali spolu. Každá tvá slza byla i mou a každý úsměv... vždycky jsme se smáli jen společně. Skoro to vypadalo, že spolu budeme šťastní. Navždycky. Pamatuju si, když si mě vzal k hrobu svého zesnulého přítele. Nikdy jsi nahlas nevyslovil jeho jméno. Asi ses bál...nevím. Možná se ti jen nechtělo. Na hřbitově jsme strávili celé odpoledne. Vyprávěl si mu o mě a říkal, že jsi teď šťastný. Ale ne tak, jako s ním. Ptal ses ho, jestli mu nevadí, že sis našel někoho jiného. Tvé oči byly celou dobu zalité slzami a já plakal také. Nesnesl jsem pohled na to, jak se trápíš. Užíralo mě to. Ruku v ruce jsme se vrátili domů. Utěšoval jsem tě a ty ses začal usmívat. Řekl jsi mi, že mě miluješ a budem navždy spolu. Ale stejně jsem věděl, že máš někoho radši. Někoho, kdo už tu s tebou být nemůže. Každý den byla tvá tvář o něco jasnější a veselejší. Zdálo se, jakoby tě ta bolest opouštěla a ty mohl být sám sebou. Jakoby praskaly provazy smutku, které tě až doposud svíraly. Já tě moc miloval. Měl jsem tě radši než sám sebe, byl jsi pro mě vším. Cenil jsem si každého polibku, každého pohlazení. I ty jsi to říkal. Živě si pamatuju ten večer. Usínali jsme spolu. Hladil jsi mě po vlasech a oči jsi měl najednou nějaké smutné. Často jsi ten den přemýšlel a koukal do prázdna. Znova jsi mi zopakoval, co pro tebe znamenám. Pak jsi řekl, že si přeješ, abych byl šťastný. A tvá poslední slova byla, abych ti odpustil. Vzbudil jsem se brzy ráno. Venku mrholilo a vítr nepříjemně skučel pod okny. Otočil jsem se a chtěl se k tobě přitulit, ty jsi tam ale nebyl. Nechápal jsem, co se děje. Prolezl jsem celý dům. Ty nikde. Ani jsem si na sebe nevzal bundu a vyběhl jsem ven. Věděl jsem, kam má cesta vede a proč. Celou dobu jsem plakal. Bál jsem se znát pravdu. Byla moc krutá. Konečně jsem tam dorazil. Všude se tyčily ty kříže a poblíž byla malá kaplička. Ve mně stále setrvávala naděje, že tomu ještě stihnu zabránit, že ještě není pozdě. Bylo. Ležel jsi na hrobě svého milovaného, s pistolí v ruce. Tvé oči nepřítomně zíraly do prázdna a ruce jsi měl povadlé. S křikem jsem se vrhl k tvému tělu. Po tvářích mi stékaly velké kapky slz a já řval. Chtěl jsem to ze sebe všechno dostat. Vzal jsem do dlaní tvůj obličej a natočil ho k sobě. Vlasy ti vlály větrem a trochu ses usmíval.Naposledy jsem pohlédl do tvých andělských očí a zavřel ti je. Přitiskl jsem k sobě tvé mrtvé tělo a hořce plakal. Tak moc to bolelo... Proč jsi mě opustil? Když jsi věděl, jaké to je, proč jsi to udělal? Bylo to asi silnější než ty. Tak moc tě zužovala ta bolest, že ses rozhodl jí ukončit. Chtěl jsi být zase s ním. Doufám, že se ti to splnilo. Že jsi teď šťastnější než se mnou. Dal jsem ti tolik své lásky. Miloval jsem tě jak nejvíce to šlo. Avšak tobě to nestačilo. Nechal jsi mě na tomhle světě samotného. Nemyslel jsi na to, co se mnou pak bude. Jednal jsi sobecky. Ani ses se mnou pořádně nerozloučil.
Odpouštím ti..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DareDareDevil DareDareDevil | 28. srpna 2008 v 8:55 | Reagovat

to je opravdu smutný....slza mi ukápla...ale hlavně že mu odpustil

2 Laivine Laivine | Web | 28. srpna 2008 v 12:12 | Reagovat

:'( krásný. Jedna z tvých nejlepších povídek, podle mě. Je originální a moc pěkně napsaná. A smutná...

Víš, co se mi taky líbilo? Vypravěč mohl být jak Gerard, tak Frankie. Já měla Gerarda, Frankie je prostě moc malej a roztomilej, hodí se na to víc.

3 kathynka kathynka | 28. srpna 2008 v 19:58 | Reagovat

krásný...ae smutný :´(

4 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 12. října 2008 v 11:55 | Reagovat

a taky to moh vyprávět třeba Bert,kterej chodil s Geem a zabil se na hrobu Franka...zbožňuju i Berta ale Frerard nadevše...xDxDxD

5 fallen angel fallen angel | Web | 11. prosince 2008 v 14:07 | Reagovat

no super. Etě mi tu hraje blue and yellow a ja tu řvu jak malý děcko.

6 Geen' Geen' | E-mail | Web | 24. února 2009 v 18:27 | Reagovat

:'(

krásný..děsivý...smtuný

přesně pro mě

7 Kamie Fuckin Way Kamie Fuckin Way | 23. května 2012 v 12:08 | Reagovat

Krásný. Smutný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama